Autor: Jan Fořt

Projev MUDr. Jana Fořta, nově zvoleného předsedy Konzervativní strany

na slučovacím Sněmu Konzervativní strany

---

Dámy a pánové , vážení přítomní !

V jedné době se zdá, že lidé měli pravdu, v jiné, že se mýlili. Opět později se vše jeví v jiném světle. Historie klopýtá po minulosti a pokouší se obnovit její scény, oživit minulost. Ale jaká je hodnota všeho?

Jediným vůdcem člověku je jeho svědomí - Sokrates by řekl, že jeho Daimonion. Jediným štítem je poctivost a upřímnost jeho činů. Je jistě velice nemoudré kráčet životem bez tohoto štítu. Často jsme zklamáni nezdarem svých nadějí a převrácením svých výpočtů. Ale s tímto štítem, ať si s námi osud jakkoli zahraje, jdeme po čestných cestách.

Hlavním problémem naší společnosti je problém morálky. Není potřeba zde stanovovat ušlechtilé postuláty naší politiky, které všechny naše politické strany předkládají občanům, aby po uchopení moci vše zvrátili ve svůj prospěch. Neboť tak kráčíme jen dolů po schodech, které se stále více bortí a bortí, až nakonec pochopíme, že rozvaliny musíme stavět opět od počátku.

Nelze zazlívat prostým občanům stav této země, kteří s nadšením a obětavostí chtěli plnit povinnosti k této zemi po roce 1989. Ale občané by měli vědět, že vůdcové tohoto státu za 10 let své vlády promrhali veškeré nadšení i důvěru občanů v řízení země.

A tak v tomto desetiletí tedy kráčíme pod vedením pravicových i levicových stran od kompromisu ke kompromisu. S minulostí jsme se nevyrovnali, protože lustrační i antikomunistický zákon, byl jen alibistickým činem vládnoucích. Obvinili jsme také řadu zcela prokazatelně nevinných, aniž bychom potrestali hlavní strůjce této neblahé minulosti. Proto dnes vidíme, že falešné lustrační certifikáty chrání hlavně jen bohaté a zkorumpované vládce minulosti. Můžeme tedy dnes zcela bezpečně říci, že toto není ještě ani poslední dějství tohoto absurdního divadla. Protože chybí odpovědnost za řízení čehokoliv v tomto státě. Proto tedy rostoucí nezájem občanů o věci veřejné, jen odděluje prostého občana od jeho politických vůdců. Tito pak svými činy jen jej ubezpečují, že zlo se vyplácí.

Do vedení státu, pokud možno s naším úsilím, by se měli vyhledávat ne hlavně lidé chytří, úspěšní podnikatelé a odborníci, ale především lidé moudří. Slovo moudrý je pojem zcela neznámý na naší politické scéně. Vždyť toto slovo spojuje všechny úspěšné vlastnosti, ale pojí se se skromností, pracovitostí a hlavně s nezištným zájmem o věci veřejné. Jde tedy o službu, nikoli o moc. Našim vládním i parlamentním činitelům pak takovéto chápání služby zcela chybí. Slovo moudrý a úcta k někomu či něčemu je výraz v tomto státě téměř nepochopitelný. Co to je ?

K budování této strany a jejího programu nás vede snaha vytvořit stranu nesvázanou poklesky minulých l0 ti let, nezkorumpovanou mocí a penězi, stranu nevydíratelnou svými protivníky. Bylo by nečestné tvrdit, že se to podaří, ale pokusíme se o to. Protože v této zemi je jistě dostatek moudrých, kteří nebojují ani o moc, ani o peníze. A ty pak musíme požádat, budou-li pro naši zemi prospěšnější, aby se podíleli na správě státu. Umožnit jim pracovat i na místech nejvyšších, bez ohledu na stranickou příslušnost. A tito moudří, souhlasící s naším programem, budou i nejlépe propagovat naší stranu. Jen tak můžeme budovat důvěru občanů ve vedení státu.

Všechny naše politické cíle musíme zajišťovat vytvářením takových kontrolních mechanizmů, které bez zásahu kontrolních orgánů, budou dohlížet na jejich morální uskutečnění. Skutečnou alternativou bývalé totální kontroly není ani minimální kontrola, ani, což je dnes ještě horší, absence jakékoli zdrženlivosti, nýbrž veřejná sebekontrola, která vyplyne ze zdrženlivého morálního názoru na to, co je vhodné a co není. A to vše jen za zcela jasného stanovení pravomoci i plné osobní odpovědnosti.

Tady bych chtěl na adresu všech, kteří vidí trochu nekriticky Ameriku jako budoucí model, co říká poradce řady amerických prezidentů před několika lety: Americká společnost nemůže být pro svět modelem - ani mravním, ani z hlediska praktické ekonomiky - jestliže bude její podstatu stále více definovat převážně etika rohu hojnosti a značná zbídačená menšina bude přitom současně vyloučena ze smysluplné účasti na společenských záležitostech. Uspokojování materiálních tužeb, které se stále více vymyká kontrole, může jen zvěčnit a prohloubit objektivní a subjektivní propast, která stále více rozděluje svět.

A tady končím jen tímto pravdivým mementem: "poučme se od svých přátel, ale i odpůrců či nepřátel".

---