PODPORUJEME

Pochod pro život 2024


Petice za přesun velvyslanectví ČR v Izraeli z Tel Avivu do Jeruzaléma



Svobodu!


Konzervativní noviny


Občanský institut

Občanský institut


Konzervativní listy


Hodonínská výzva


petice_proti_zakonu_adopce_dti_pro_homosexualy

Petice proti zákonu "ADOPCE DĚTÍ PRO HOMOSEXUÁLY"


Třetí odboj

TřetíOdboj.cz


VítěznýÚnor.cz


Aliance pro rodinu


wilberforce.cz

Institut Williama Wilberforce


klubod.cz/

Klub na obranu demokracie

11.11.2008

Autor: Vlastimil Podracký

Nenávist bez budoucnosti

Průběžná reakce na text Čestmíra Hofhanzla "Marné volání".


Tímto článkem odpovídám na dehonestující výplod Čestmíra Hofhanzla zvaný Marné volání. Níže vpisuji do textu. (VP)

 

Motto: „Je možno polemizovat s tím, kdo neví, vychází ze špatných základních předpokladů, když neklame a skutečně hledá. Jest marné a ztráta času vést polemiku s těmi, kdo pravdu nectí a slovo je jim jen prostředkem k libovolnému cíli."

VP: Nevím kdo motto vymyslel, ale přesně naznačuje povýšenecký postoj pana Hofhanzla. Prostě pravdu má jen on a jemu se musí všichni podřídit. Kdo mu odporuje, s tím se nebaví.

Pan Hofhanzl vlastní úzké ideologické klišé, které stále opakuje, o něčem jen mírně odlišném diskutovat nechce. Bohužel není sám, a tak má snad smysl i tento článek, protože odpovídat na nevyprovokované dehonestace samotné smysl nemá.

 

Ad text Vlastimila Podrackého „Postkomunistické vydání v širším pohledu" z 1. října 2008.

 

Vlastimil Podracký je plodný psavec, z jeho textů přímo křičí účelové nakládání se slovy i fakty. Jako kdyby nevěděl a necítil, že určité věci spojit dohromady nelze.

Uvedený text má být kritickým pohledem Podrackého na můj článek z 18. září 2008 „Investigativní žurnalistika v postkomunistickém vydání". Je to můj pohled a názor na tzv. kausu „Morava-Tlustý". Nikdy jsem nereagoval na nenávistná napadání, kterými jsem po léta častován na internetu, jsem názoru, že čas ukazuje, jak věci byly a kde je pravda.

Měl jsem štěstí vidět „převratné" události přeonačení komunismu a jeho velikánů na demokraty a podnikatele zevnitř scény. Snažím se psát a i tím předávat svou zkušenost. Mnohokrát jsem viděl, jak se dá slov a pojmů zneužívat, kolik se najde ochotných a přičinlivých tu špinavou práci dělat. Je obtížné rozlišovat, kdy je to jen hloupost a kdy přičinlivá navedenost.

Nemravnost nevznikla způsobem převratu, jak mi Podracký vkládá do úst a pera, komunismus celou svou podstatnou je nemravný. Obchod, který „revolucionáři" s držiteli moci udělali, povýšil nemravnost o řád. Připisování mi konspiračních teorií je vědomá a záměrná lež. Stačí znát historii - žádná privilegovaná vrstva, ať se proflákne jakkoli, neodejde sama. Udělá vše, aby pokračovala, z vlastní vůle své zvyky nezmění.

VP: To je slovíčkaření. Samozřejmě, že nemravnost vznikla v komunizmu, to přece nepopírám.

 

„Dekomunisace", lépe řečeno perestrojka, proběhla celkem umírněně proto, že Dzeržinského chlapci zvláštního ražení (již asi v páté či šesté generaci), kteří sovětské mocenské monstrum řídili, dobře věděli, že stará mocensko-politická technologie se musí, v zájmu jejich vlastního přežití, změnit. Při současné úrovni vojenských technologií a poměru sil nepřicházel vojenský konflikt v úvahu.

Na druhé straně tzv. svobodný svět žije svou vlastní hodnotovou krizi - půl století blahobytu vykonalo své dílo. Několik generací v pohodlí, bez prožitku hlubokých krizí, mělo těžké následky. Do politických pozic, společenských postavení, v kultuře... se na Západě prosadili lidé, kteří odpovídali a vyhovovali vkusu nasycené a pohodlné společnosti. Je proto přirozené, že političtí „vůdcové" svobodného světa chtěli „změnu" ani ryba ani rak, hlavně v poklidu. Myslím, že garnitura, která v konci osmdesátých let byla na Západě v politických funkcích, si ani nebyla obrovitosti problému vědoma.

 

VP: Západní svět nežije jen nějakou hodnotovou krizí. Ale marxistické síly už v šedesátých letech provedly „pochod institucemi" a převzaly moc. Zavádí ideje, které vedou k rozkladu rodiny, ztrátě natality a rozkladu hodnot. Pokud bude tento vývoj pokračovat, vymřeme, vyčerpáme všechny zdroje v jedné generaci a zničíme planetu. V Evropě prakticky konzervativní síly nejsou. V Americe mají na svojí straně tak polovinu obyvatel. Více v mých knihách (Návrat k domovu). Marxizmu se nepodařilo totalitou zničit lidskou svobodu, nyní se o to snaží lákadly pohodlného života v radovánkách, kde hlavním zdrojem prostředků je nezaložení rodiny, proto může být i vysoká životní úroveň, protože rodina spolkne vždy nejvíce prostředků. To nepřichází jen samo sebou, je to umocňováno ďábelskými idejemi feminizmu, rovnosti sexů, výchovou dítětě k radikálnímu individualizmu. Vypadá to pěkně, ale na konci je konec civilizace. K tomu se už Evropa připravuje idejemi multukulturalizmu, aby předala evropský životní prostor jiným etnikům, hlavně muslimům. To ovšem omezenci typu pana Hofhanzla pochopit nedovedou a nikdy o tom ani diskutovat nechtějí. Je to prostě mimo jejich úzké ideologické klišé.

Že tento stav má na svědomí jen komunizmus je lež, levicoví liberálové umně naroubovali na komunizmus svoje ideje. Havel byl prvním prorokem.

 

Skutečná změna Německa nenastala po prvé hrozné válce, s jejím měsíce a roky trvajícím umíráním v zákopech s yperitem. Trvali na ní až ti, kteří v mládí zažili zákopy první války a po válce druhé byli ve vrcholných vlivných politických a vojenských funkcích. Zkušenost s nedůsledností řešení problému první války, fakt, jak se tato nedůslednost vymstila, byla hlavním argumentem.

Vyprávění pana Podrackého, že převrat byl založen na pokleslé morálce, je jenom část pravdy. To bylo základní médium, ve kterém historický proces „přeonačení" probíhal. S tímto společenským stavem šéfové ruské tajné služby i jejich satelity v celkové strategii jistě počítali a tohoto stavu umě využívali. Co se vytváření rozvratu a jeho zneužívání týká, jsou nedostižnými odborníky. Přičítat však tento přístup a technologii oběma stranám rovným dílem je v lepším případě „na hlavu", v tom druhém, horším, je to záměrná dezinformace. Kdyby Západ takto aktivně postupoval, sám sobě by záměrně kopal hrob. Ze strany Západu to bylo tak, jako po prvé válce. Reagan za své vlády důsledným postupem Rusko uzbrojil a hospodářsky vyčerpal, přinutil je k ústupu a ke změně; neporazil je. Tak, jak demokracie jednají, když neprojdou krvavým mlýnem, aby prožily, pochopily a musely jednat důsledně. Další kroky k vykořenění systému, aby došlo ke skutečné změně, neudělaly. Naopak, mocensky nezajištěnými investicemi pomohly Rusko postavit na nohy.

VP: Západ neměl co porážet. Po dohodách v Rejkjavíku, když už nehrozila jaderná válka a fanatičtí komunisté byli eliminováni svými pragmatickými soudruhy, začali „papat z ruky". Za dolar udělali cokoliv. Západ měl před sebou obrovské území od Aše až po Vladivostok ke kolonizaci. Stačilo mít peníze. Všechno bylo prodejné. I lidé. Nemravnost vyhovovala jako metoda. Komunističtí pohrobci bez morálky jako prostředníci. Akorát těch peněz nebylo tolik na takové velké území. Proto se podařilo některým tunelářům postupně získat prostředky z bank a postupně se zazobávat. Ale znehodnocená měna dovolila se západními penězi téměř kouzla.

 

Vyprávět, jak Západ penězi, které k nám proudily, podporoval jemu vyhovující politiku, je ze strany pana Podrackého lež a účelový podraz. Byl jsem v tzv. vysoké politice po „převratu" od samého počátku. O žádných takových penězích ze Západu na prozápadně demokraticky orientované strany, ničeho nevím. Západní politika ve své hlouposti nic takového nedělala. Nebyl to „levicový liberalismus", byla to obyčejná hloupost. Hloupost tím větší, že nacismus po prvé válce v Německu trval i s válkou jen dvanáct let. Komunismus i jen v naší zemi i s nacismem dohromady půl století. Země sovětského bloku i jejich obyvatelstvo po několik generací vyrostlo ve zlotřilém systému, jeho hodnoty a zvyky má ve své mentalitě a zvycích pevně vestavěné. Peníze na politiku v Československu po „převratu", a bylo tomu tak jistě i ve všech ostatních postsovětských zemích, měla jediná politická skupina - státně-bezpečnostní a ekonomicko-hospodářská technokracie, tedy předlistopadoví držitelé faktické moci, společenská vrstva, kterou byl stát ovládán již v posledních dvou desetiletích komunismu. Nikdo jiný zdroje na politiku neměl a ani tady nebyl. Dědicové totalitního státu si přes financování vytvořili ke svému obrazu virtuální politické strany. Měl jsem příležitost vidět, jak byl tento systém tvořen. Viděl jsem výrobu afér financování politických stran - sloužily jen k umravnění nebo i likvidaci nepohodlných nebo již nepotřebných jedinců nebo stran.

VP: Pan Hofhanzl neví, že k nám ze Západu proudily peníze? Vždyť o kurupci jakési zahraniční firmy na jakémsi zastupitelstvu píše v jednom ze svých příběhů. Co ta izraelská firma, která měla stavět dálnici do Ostravy? Co další stovky a tisíce příkladů. Vždyť každý přece takové zná. Estébáci hráli roli prostředníků, i informace se dají koupit. Na Východě přece poníze nebyly! Kde by se vzaly ve zdevastovaném prostředí, kde podniky byly podkapitalizované. Jedině spořitelna a banky peníze měly. Ty se uvolňovaly postupně na privatizaci jeko nedobytné úvěry. Volné peníze nebyly. Rusko bylo v troskách a sovětský svaz v rozpadu. Věřit, že někdo financoval politiku z vlastních zdrojů nebo z Východu, může věřit jen malé dítě a pan Hofhanzl. Financování politických stran je přece možné nepřímo. Byli jsme obrovskou prádelnou špinavých peněz.

To neříkám proto, že by to snad šlo dělat jinak. Nakonec jsme skončli stejně v rukopu Západu, jinak to nešlo. Sami bychom se z toho nedostali. Problém je jen v tom, že prostředníky, kteří si nahrabal,i byli komunisté, se kterými Západ jednal jako s partnery. Morálnějším způsobem bychom jistě něco mohli zachránit.

 

Na počátku potřebovali pár věrohodných osobností, aby se to divadlo „odchodu komunismu ze scény" řádně rozběhlo. Mám s tím osobní zkušenost, kterou jsem mnohokrát jinde popsal. Když nás již nepotřebovali, bez potíží nás ze scény odstranili. Kdo přijal jejich pravidla hry, dostal trafiku; kdo dělal potíže a byl zranitelný nebo svou neopatrností či hloupostí k tomu dal příležitost, toho umazali. Svádět vše na velkokapitál a levicový liberalismus, kteří rozložili Západ, je opět zavádějící kousek pravdy sloužící k odvedení pozornosti od podstaty problému. Faktem je, že v osmdesátých a devadesátých letech došlo k významné změně technologie mocenské politiky. Po Reaganových „Hvězdných válkách" přestalo být efektivní vydírat svět množstvím tankových brigád a počtem atomových hlavic. S globalisací světového finančního systému dostaly totalitně ovládané země, které nemusejí brát ohledy na své občany, na tomto válčišti jedinečnou výhodu. To je, dle mého skromného mínění, také hlavní zdroj současné krize bankovního systému ve Spojených státech a v Západní Evropě.

Spekulativní mazanice pana Podrackého o korozi konzervativních hodnot a nasazení levicového liberalismu via levicový liberál Václav Havel, kterého využil levicový Západ, je už vyslovený průjem. Václav Havel byl pro to perestrojkové divadlo ideálním symbolem. Ješitný posera, jehož slabiny rukovoditelé perfektně znali a ovládali, odvedl pozornost publika zcela jinam. Navíc se dovedl do své role vžít tak, že skutečně věřil, že on sám ji režíruje. Tvrdit, spekulovat o Václavu Klausovi, jako o exponentovi „pravicového Západu" se záměrem tržně orientované reformy, kterého budou moci po použití vyhodit - to už je vyslovená hajzlovina z dílny KGB. Pak ještě tvrdit, jak se vymknul svým tvůrcům a stal se prezidentem navzdory! Neuznal bombardování Miloševičova režimu, nezávislost Kosova, je dnes vlastenecký... to už je na uzavřené oddělení psychiatrické léčebny...

VP: Havel byl na Západě podporován. Vycházela tam jeho průměrná díla, zatímco emigrantské časopisy a knihy zápasily o přežití. Nedělní oběd měl pravidelně s některým západním velvyslancem. Byl to oběma stranami dohodnutý člověk. Západ si od něj sliboval především jeho ideové nasměrování našeho národního prostoru k levicovému liberalizmu. Potom samozřejmě ony tlusté čáry.

Není jen mým názorem, že Klaus se vymknul a jedná dnes nezávisle a toho využívá k hájení národních zájmů, Maldí konzervativci a Mladá pravice si myslí totéž, a to jen tak namátkou.

 

Více odmítám Podrackého text komentovat. Nevěřím, že tu neuvěřitelnou slátaninu psal sám. Jinak si musím myslet, že byl probuzen ze spícího stavu a nastaven do bojové aktivity. V tom případě si myslím, že to řídící pracovníci přepískli.

 

30. října 2008 v Třeštici

 

Čestmír Hofhanzl

 

VP: Konspirační stihomam tohoto typu je opravdu na uzavřené oddělení psychiatrické kliniky. Přitom právě ten zbytek textu mého článku je důležitý pro budoucnost. Je to o nebezpečí levicového liberalizmu. Ale to pan Hofhanzl nevnímá, je to mimo jeho omezené klišé, nebo pro něho prostě moc složité.

VP: Závěr:

Myslím, že přišel čas na „hodinu pravdy". Začátkem devadesátých let, když se „lámal chleba" a byla nějaká možnost se s komunizmem vyrovnat, tu byla jediná strana s tímto programem a to byl KAN. Tenkrát jsem byl v KANu, vypracovával program a volil jej. Co dělali ti dnešní, jediní spravedliví vlastníci nepřekonatelné pravdy? Volili ODS a ODA, které vyrovnání s komunizmem nechtěli. Dokonce někteří v těchto stranách fungovali a jejich program tvořili. Proč neměla ODA ve svém programu vyrovnání s komunizmem? Na to by měl odpovědět jediný znalec pravdy, který se o ničem jiném nebaví. Co dělal pan Hofhanzl v té době? Samozřejmě, že vyrovnání s komunizmem nechtěl. Dnes si dělá „pravdu" z úplného opaku. Povýšenost mu nedovolí, aby přiznal chybu.

Občané v době „lámání chleba" měli šanci zvolit KAN a tím vyrovnání s komunizmem. Neudělali to, je to jejich rozhodnutí, na které doplatili a ještě doplatí. Nemůžeme říci, že by nám někdo nutil tlustou čáru za minulostí pomocí nějakých peněz z Východu. Tenkrát o tom rozhodli občané ve svobodných volbách. Takové rozhodnutí musíme přijmout a stálé omílání pozdního nesouhlasu nemá smysl.

Dovolil bych si touto cestou vyzvat členy Konzervativní strany, aby se dívali do budoucnosti, viděli svět pravdivě, nepoklonkovali mocenským centrům, zbavili se mýtů o minulosti, protože práce na obnově konzervativních hodnot bude vyžadovat nezávislé myšlení, které bede nutno mnohdy obracet i proti nebezpečným myšlenkám přicházejícím ze Západu. Existence naší strany jen na základě „hledačů nepřátel" a „vyvolávání nenávisti", je zbytečně promarněný čas.