Autor: Vlastimil Podracký

Naše děti nebudou žít ve feudalismu

Ke globalisaci - na pozadí textu prof. Kellera

---

Pan profesor Keller ve svém rozhovoru pro Parlamentní listy sdělil, že naše děti už budou žít ve feudalismu (viz zde). Dokládá to stálým rozevíráním nůžek materiálního standardu lidí, až vznikne superbohatá vrstva, která ovládne ty chudší. Bohatí potom budou komunikovat s těmi, kteří jsou jaksi středně bohatí, budou je potřebovat ke službám apod. Ti, kteří pro ně budou nepotřební, budou mít blíže nespecifikované problémy.

To se stane tím, že státní služby zaniknou, budou jen soukromé a ty budou za peníze. Dobrovolná charita potom nezajistí dostatečný standard těm nejchudším. Těch bude přibývat, což je proces vytvořený odchodem průmyslu do rozvojových zemí a modernizací technologií vedoucí zcela přímočaře k nezaměstnanosti. Modernizují se už i banky a úřady, kde přichází lidé o práci. Obrovské zisky vzniklé novými technologiemi a obchodem s rozvojovými zeměmi se nerozprostřou na občany, ale zůstanou v soukromých rukou. Obrovské prostředky bude vlastnit nějaká feudální třída, která vše ovládne svými penězi, státní úřady jí budou sloužit, ona si vše koupí a pravidla života si stanoví pro sebe. Vlastně zanikne volná soutěž a tím vznikne feudalismus. Pan profesor z toho viní globální kapitalismus, který k tomu vede.

Jaké podmínky existují pro vznik feudální třídy?

To, co tvrdí pan profesor, pro vznik feudalismu nestačí. Nestačí pouze hospodářské podmínky, musí být též politické. Je tedy otázkou, jak bude fungovat politická sféra. Kdo zajistí, aby se zrušil trh a zavedla vláda latifundistů? Demokraticky zvolení zastupitelé by tomu měli zabránit. Může být nastolena diktatura a to jakákoliv. Dovedu si představit levicové vládce, kteří budou donuceni sloužit feudálům sídlícím někde v zahraničí a platit jim nějaké „desátky", protože jinak zruší pracovní místa a odejdou s výrobou do jiné země. Pravděpodobnější je ovšem mafiánská demokracie. Tedy to, co se vlastně tvoří před našima očima. Základním předpokladem jsou otevřené hranice pro volný pohyb kapitálu a úplatní představitelé státu.

Vznik superbohaté třídy je zapříčiněn globálním otevřeným prostředím a zároveň využíváním nových technologií šetřících lidskou práci a obchod s rozvojovými státy, které mají levnou pracovní sílu. Peníze se pohybují světem bez zdanění. Zisky lze snadno nabýt v jakékoliv zemi, ale nezdanit je. To je umožněno tím, že sídlo firmy je v nějakém daňovém ráji a stát, ve kterém zisky vznikají, je nezachytí a nezdaní. Zisky z obchodu s rozvojovou zemí se v daňovém ráji soustředí a vlastně o nich není nikde přehled. Zisky ze země, kde se zboží prodává, se nesníží ani zvýšením DPH, protože ta se automaticky zahrne do ceny a platí ji zákazník. Tito feudálové nebudou těmi klasickými, kteří seděli na zámku. Takoví bývali nějak spojeni se svou zemí, byli za ni odpovědni. Tito noví boháči budou sedět na Bahamách a převádět technologie kam se jim momentálně zamane. Osudy států je nemusí zajímat.

Chudnutí států a bohatnutí kosmopolitní nobility je signifikantní už dnes. Státy postupně nebudou mít prostředky na svůj provoz, na policii, soudy, úřednictvo. Ti všichni budou špatně placeni, budou tedy nakloněni korupci, nebudou svoji práci dělat dobře. Na celém procesu je nejhorší, že aktéři jsou nedosažitelní.

Globalizace kromě výhod mezinárodní dělby práce a koncentrace výroby přinášející velký hospodářský a technický rozvoj, přináší též zřetelné problémy. Státy mají v globální ekonomice stále větší výdaje už jen na svůj chod, nikoliv jen na sociální záležitosti. Potraviny odněkud dovezené se přece musí kontrolovat, k tomu jsou zapotřebí úředníci, laboratoře, inspektoři. Zatímco doma by mohli potravinářské podniky podrobit kontrole přímo ve výrobě, ale kdo zkontroluje výrobu v Číně? Jak se zjistí, že neobsahují jedy? Podobně je to třeba s léčivy, s hračkami a v podstatě s jakýmkoliv zbožím. Navíc se zvyšuje zločinnost. Státy prostě toto neutáhnou a nikdo jim nepomůže. Stará šlechta sídlila v zemi, byla s ní spojena, globální nemá na jednotlivé zemi žádný zájem. V tom je hlavní rozdíl.

Jak by vládla globální nobilita?

Přesto nemohou státy zaniknout. Není žádná jiná struktura, která by vládla. Globální nobilita musí státy ovládat zevnitř. Jestli je země liberální, socialistická nebo komunistická, je zcela lhostejné. Proto také jsou v principu směšné spory liberálů a socialistů, v podstatě se perou jen o zbytky z hostiny. Neviditelný vládce se může jen smát lidem protestujícím na náměstí, kteří nadávají na vládu. Kdyby ve vládě seděl kdokoliv, nebude se chovat jinak. Není totiž jak se chovat jinak. Přitom proletáři mohou být stejně jako ekologové nebo bojovníci za práva žen spojenci světové nobility, dostanou nějaké peníze a budou sloužit. Třeba likvidací konkurenčního podniku. Dříve tak sloužili i odboráři, dnes už nemají takovou moc. Globální nobilita nastavuje pravidla a ty musí respektovat všichni. Když se chováš nevhodně, nedostaneš výhodnou půjčku, nevystaví se v zemi průmyslový závod, který zaměstná lidi. Bránit se může pouze stát, který má přírodní zdroje.

Globální feudálové nezničí volný trh. Vědí, že ten je nositelem pokroku a inovací. Ale nechají v něm pohybovat druhé, střední třídu a malé podnikatele. Ti budou zápasit o zákazníka. Supoerbohatí to nepotřebují, jen část svých peněz umístí do výroby. Jsou jiné způsoby jak získat peníze bez těchto stresujících okolností. Typickým příkladem jsou solární panely nebo státní zakázka na nějakou obrovskou stavbu (Temelín) několikrát předražená. Hlavní je ovšem obchod s naftou a plynem. Tyto komodity mají téměř jistý odbyt a peníze se jen sypou. Obchody s rozvojovým světem jsou dalším zlatým dolem. Nové technologie přináší obrovské zisky s minimální pracovní silou. Výroba léčiv je příkladem výnosné komodity se zajištěnou existencí. Do budoucnosti se jeví zdravotnictví jako jisté a výnosné, jen na něj nejsou peníze.

Stávající domácí korupčníci, kteří korupční prostředí vytvořili pro sebe, se stanou se svými nabídkami směšní proti tomu, co může nabídnout světová nobilita. Pochybuji, že dojde k úplné pauperizaci obyvatelstva vyspělých zemí, světová nobilita si musí být vědoma, že musí chudině dát „chléb a hry", proto také pan profesor svoje strašení trochu přehání. Naopak chudina je mnohdy potřebná k vyvolání nepokojů a dělání problémů domácí střední třídě a těm bohatým, kteří se nepřipojili ke světové nobilitě a mají nějaké svoje nezávislé projekty. Rebelie na Bahamy nedosáhne a vybije se na domácích. Také jen domácí budou plnit chudině její požadavky.

Zanikne demokracie?

Doposud mohla demokracie fungovat jen v prostředí občanských svobod. Nutnou podmínkou je také pluralita moci. Demokracie může být jen ve státě, ve kterém je dostatečně silná a angažovaná střední třída svobodných a nezávislých lidí, která si dovede zaplatit politickou stranu a dělat politiku. Tím se postavit i velkému kapitálu. Proletářský stát bude z principu vždy nedemokratický. Taktéž stát protoproletářský, ve kterém převažují tzv. konzumní proletáři, tedy lidé, kteří se nemají špatně, ale jsou závislí, vězí v dluzích, musí se stále klanět nadřízenému, aby je nevyhodil z práce, nebo podlézat zákazníkům. Jsou takoví lidé svobodní?

Takoví lidé musí být velmi morální, aby dokázali projevit svobodnou vůli. Proto je dnes daleko větší problém s demokracií, protože od těchto lidí je těžké požadovat nějakou angažovanost. Demokracie tedy existovala v podmínkách převažujících nezávislých a svobodných středních rolníků a řemeslníků. Když se tyto třídy pauperizovaly už demokracie jaksi „chátrala". Na jejím neblahém stavu se nezapisuje nějaký útlak, ale neschopnost pauperizovaných davů si vládnout. Dav se projevuje pouze negativně. Ví, co nechce, neví, co chce. Ideu dodávají vůdci. Záleží, jací se namanou.

Svoboda a nezávislost jsou tedy k demokracii nutné. K funkci státu je zapotřebí ještě něco více. Musí mít sílu odolávat i silným finančním subjektům. Demokraticky zvolené orgány musí být dostatečně silné. Jak ovšem mohou být silné ve státě, kde se vytratila jakákoliv myšlenka občanské sounáležitosti, lidé žijí jen svoje osobní role a se státem se neztotožňují. Orgány státu jsou napadány, stále jsou hledána na státnících různá selhání, která se zveličují. Mnohdy se tvrdí, že stát už odumírá, že odumírá národ, že není potřeba nějaká skupinová identita. Potom už existují jen lidé, které osud státu obecně nezajímá, pokud nemají náhodou nějaký momentálně sobecký důvod, aby jim stát něco hradil nebo zajistil (důchod, podporu, zdravotnické platby). Politici pracují jen pro sebe, nebo hájí nějaké skupinové zájmy.

Síla státu je podlomena neschopností zdanit bohaté globální hráče. Pokud by ovšem byla vůle, jistě se najde způsob jak to udělat. Problémem je tedy demokracie a daňová vymahatelnost především od superbohatých. Pokud bude demokratický stát fungovat, nebude potřebovat feudály.

Hrdý lid svoji svobodu neprodá. Je to nadneseně řečeno, ale není to fráze, je to popis reality. Jenom musí existovat ten hrdý lid, nezatížený prvořadou starostí o svůj materiální standard, vážící si více své svobody než blahobytu za každou cenu.

---