PODPORUJEME

Pochod pro život 2024


Petice za přesun velvyslanectví ČR v Izraeli z Tel Avivu do Jeruzaléma



Svobodu!


Konzervativní noviny


Občanský institut

Občanský institut


Konzervativní listy


Hodonínská výzva


petice_proti_zakonu_adopce_dti_pro_homosexualy

Petice proti zákonu "ADOPCE DĚTÍ PRO HOMOSEXUÁLY"


Třetí odboj

TřetíOdboj.cz


VítěznýÚnor.cz


Aliance pro rodinu


wilberforce.cz

Institut Williama Wilberforce


klubod.cz/

Klub na obranu demokracie

05.05.2008

Autor: Vlastimil Podracký

Mariánský sloup a diskuse o principech

Společnost, která nevede spor o principy, se utápí v konfliktech zájmů...


Neschopnost domluvit se, uznat námitky protivníka a přesvědčit lidi na základě pravdy, je jedním ze znaků dnešní úpadkové společnosti. Nevíme, co jsme, nevíme, co chceme. Nevíme, kdo má pravdu v nestálých protikladných zájmech skupin, v neustálém střetávání zájmů. Od politiků očekáváme vůdcovství, vysvětlení jejich postojů a výzvu občanům k následování, ale nedočkáme se ničeho, protože nikdo z nich vůdcem není; sami se prohlásili za sluhy a chovají se jako pasáci prasat. I ten, jehož činy jsou v zájmu společnosti, neumí vysvětlit svůj postoj. Při volbách slibuje jen navýšení materiálních hodnot jednotlivce. Občana má za blbečka, který by snad ani nic jiného nepochopil. Samozřejmě, občan nic nepochopí. Není zvyklý chápat, nikdo to od něho nežádá už od r. 1948. Spory o církevní památky to dokládají.

„Společnost, která nevede spor o principy, se utápí v konfliktech zájmů, osobních nevraživostech a politické strany, jejichž výsostným posláním je kultivovat veřejný život, se vnitřně i navenek věnují pouhému politikaření a pletichaření. Rozmnožuje se tím nedůvěra v politiku, nedůvěra v elementární lidské hodnoty, nedůvěra jedněch skupin občanů vůči jiným skupinám, až v konečném důsledku nedůvěra každého vůči každému. Výsledkem je kromě ztráty naděje mnohých, obecná duchovní i materiální chudoba, zmatek a anarchie, jakož i zvýšené náklady na každou činnost nebo i jen na pouhé žití." (R. Kirk: Konzervativní smýšlení).

Schválně vyberu jako příklad Mariánský sloup, kdysi zbouraný na Staroměstském náměstí, neboť církevní restituce a katedrála jsou zatíženy otázkou peněz. Zástupce města Prahy v televizním šotu nevysvětlil řádně, proč nebyla povolena obnova sloupu. V televizním šotu vypadal jako žvatlající blbeček, což možná bylo dáno sestřihem. Určitě by dnes řekl, že názor vyjádřil, ale televize nechce vést diskusi, chce jen „nezávisle" informovat. Spor o církevní památky je sporem o principy, neboť se v něm projevuje základní vztah k historii a k základním hodnotám naší státnosti, a v případě Mariánského sloupu, který byl v r. 1918 zbourán, jde přímo o precedens. Přesto tomu televize v hlavních zprávách věnuje tři šoty, snad několik vteřin, zatímco zprávě o havárii autobusu s mrtvými celých pět minut. Asi si opravdu myslí, že by diskuse o principech lidi nebavila a poklesla by sledovanost. Přitom diskusní pořady tohoto druhu se ve hlavních mediích nedějí a někde na zastrčené stránce na internetu to sleduje jen několik desítek lidí.

Proč město Praha nechce povolit stavbu sloupu, a proč nechce televize tento názor vysílat? Někdo by si snad mohl myslet, že jsou to nějací zarytí atheisté. Také jsem od některých lidí, kteří již zapomněli českou historii, slyšel, že je to zase prý jen pokračování komunistického proticírkevního tažení. Ve skutečnosti je to proto, že na tomtéž místě byli v pobělohorské době popraveni čeští protestantští stavové. Co by znamenalo obnovit sloup? Prostě uznat protireformaci vedenou katolickou církví. Myslím si, že i většina katolíků nechce zavádět do společnosti spory a určitě by nechtěla, aby sloup stál na tomto místě, pokud by nebyla zmanipulovaná katolickým duchovenstvem, které opět využívá nevědomosti a absence historického povědomí. Víme, že národ, který zapomněl svoji minulost, je nucen ji prožívat znovu. To budeme opět prožívat protireformaci?

Nicméně nelze předpokládat, že se některá vlivná skupina, zvláště když má zahraniční podporu, vzdá svých ambicí, když je prostě vhodná situace k jejich prosazení. Ale co dělají oponenti? A zde přicházíme k otázce, kdo vlastně stojí proti. Když vynecháme komunisty a jim spřízněné skupiny, kteří jsou proti ze zásady, zůstávají indiferentní liberálové, kteří jen velmi ospale, a jen někteří, vůbec něco o takových záležitostech vědí. Potom je menšina nějakých jiných církví, z nichž židovské je to jedno, stejně tak mnohým těm odnožím amerických protestantů (baptisté, mormoni a p.). Husitská církev není slyšet, asi se utápí ve vnitřních sporech, čeští bratři asi ztratili dech a pravoslavní, nejrychleji rostoucí, dnes asi třetí největší církev, jsou na vážkách, jak se k takové věci postavit, protože proti sloupu vlastně nic z církevního hlediska nemají a k politické záležitosti, kterou umístění sloupu v tomto místě je, je těžké se vyslovovat církví. Ale proč na místě popravených evangelických českých pánů není nějaký jiný sloup, třeba zbudovaný církví husitskou? Proč o tom nevést diskusi, jaký sloup by tam měl vlastně stát?

Ale zde nejde o náboženskou, ale politickou záležitost. Sloup přece není nic špatného, jen zarytý atheista by proti němu něco měl. Jen to místo je problematické. A to je právě na diskusi pro všechny občany. Ale ta se nekoná. Musela by se totiž opírat o nějaké uvědomění, o znalosti historie, o postoj k principům. A diskuse o principech je zakázána už z principu. Prý lidi nezajímá, politiky nezajímá také a poslední, kdo vedl diskusi o principech byl Sládek. Ano, opravdu. On, ještě ve svobodnějším prostředí devadesátých let, si mohl dovolit otevřít, možná agresivně, rómskou otázku. Byl umlčen, nikoliv přeargumentován, protože diskuse o principech se vést nesmí.

Nejde jen o sloup. Ten je jen ukázkou neschopnosti společnosti vést diskusi. Jsou důležitější principy. Jeden takový otevřel opět Čunek, který si jako regionální politik ze zapadlého kraje neuvědomil, že pravda se říkat nesmí, zvláště ne o Rómech. Byl proto obviněn ze všeho možného a mnoho bylo proti němu vyplýtváno střel, ale díky svým spolustraníkům zůstal ve funkci. Jenže diskusi o principech už nevede. Poznal, že se to nesmí. Přitom postoj k Rómům je zásadní otázkou. Přednaznamenává postoj k barevným lidem, kteří se budou u nás objevovat častěji, a princip postoje k nim je velmi důležitý - přijmout je, když nás ubývá, odmítnout je? Nicméně diskuse se nevede, názory lidí na tuto otázku jsou nepodstatné, je nutno jen poslouchat, co o tom říká Evropská unie. Nutno se sklonit před názorem toho silnějšího, pokud bych se vrátil k Mariánskému sloupu, je to katolická církev.

A tak v prostředí, kde lidi zajímají plné košíky v obchodních domech, sdělovací prostředky, sledovanost a bulvární zprávy, se pomalu vkrádá totalita. Nová totalita nad nezúčastněným davem, nad ztloustlými nepohyblivými lidmi internetových stránek a e-mailů, kteří pokud vůbec vstanou od počítače nebo z postele, hned přiloží k uchu mobil. Nad lidmi žijícími mimo realitu, ve světě fikcí internetového prostoru a sdělovacích prostředků, ve světě bez minulosti a bez budoucnosti. Minulost ponechají k výkladu silným a ze zahraničí podporovaným skupinám a budoucnost barevným, kterých se budou pouze stranit a zavírat do svých domů. Nad takovými se bude vládnout velmi dobře. Diskuse o principech v demokratickém prostoru, vysvětlování historických souvislostí, vysvětlování základních postojů, to vše by možná tomu mohlo zabránit, protože lidé by potom mohli demokracii hájit. Takto jim to bude jednak odepřeno a většině zřejmě jedno.

 

4. května 2008

 

Vlastimil Podracký

www.konzervativnistrana.cz