PODPORUJEME

Pochod pro život 2024


Petice za přesun velvyslanectví ČR v Izraeli z Tel Avivu do Jeruzaléma



Svobodu!


Konzervativní noviny


Občanský institut

Občanský institut


Konzervativní listy


Hodonínská výzva


petice_proti_zakonu_adopce_dti_pro_homosexualy

Petice proti zákonu "ADOPCE DĚTÍ PRO HOMOSEXUÁLY"


Třetí odboj

TřetíOdboj.cz


VítěznýÚnor.cz


Aliance pro rodinu


wilberforce.cz

Institut Williama Wilberforce


klubod.cz/

Klub na obranu demokracie

25.04.2005

Autor: Svatopluk Kalužík

K Poslednímu slovu Ivana Klímy

z Lidových novin z pátku 22. dubna 2004. Stávající parlamentní strany zklamaly...


I když poněkud opožděně, rád bych navázal na titulní text Ivana Klímy. Stručně pro ty, kteří článek nečetli, nebo od té doby zapomněli. I. Klíma vyslovuje názor, že:

  • stávající (parlamentní) strany nemají důvěru;
  • je potřebná nová strana, ale není prostor, lidi, čas a peníze;
  • na programu nové strany až tak příliš nezáleží;
  • noví politici by museli vzbudit důvěru, že jednají slušně, nezištně, neúplatně;
  • po nové straně by byla slušná poptávka;
  • mohlo by dojít k (volebnímu) překvapení.

Zcela souhlasím s prvním bodem. Ostatní body jsou však poněkud diskutabilní. Skutečně, uzákoněným způsobem rozdělování peněz jak z voleb, tak v průběhu volebního období se stávající parlamentní strany (s výjimkou US-DEU) silně „zabetonovaly" a mají velký náskok před kýmkoliv. A to nemohu dokázat případné jiné „prebendy" od silných institucí, včetně přínosů z komunální politiky. Rovněž „zabetonování" ve sdělovacích prostředcích je velmi významné, prakticky nikdo mimo zavedené tváře pro sdělovací prostředky neexistuje.

Avšak vzpomeňte si na dobu před patnácti léty, rovněž se říkalo, že jsou vlastně všichni nekomunisté neznámí, nezkušení a podobně. Lidé jsou, je jich možná i 65%, v takovém množství by se pak našly i peníze, čas a osobnosti. Problém snad vysvitne z pojmu „Nová strana" a „na programu až tak příliš nezáleží". V podstatě se jedná stále o volání po nepolitické politice, o jakési naději pro všechny „slušné lidi. Bohužel, život je složitější. Již kdysi jsem uváděl jako příklad Rudolfa Battěka, o němž jsem přesvědčen, že se jedná o velmi slušného člověka. Ve stejné - nové - straně bych s ním však být nechtěl, protože bych se tím octnul v sociální demokracii, byť asi jiné, než je ta dnešní. A tak bychom nesporně v každém politicko-filosofickém směru našli nějakého „slušného" člověka. Prostě být slušný nestačí; v matematice se používá obrat - je to podmínka nutná, nikoliv však postačující.

Nových stran by muselo vzniknout několik, podle mého názoru kopírujících hlavní politicko-filozofické směry. Protože však soudím, že jiným filozofickým směrům mají dávat podporu jejich zastánci, budu dále hovořit o konzervativní politické filozofii a o šancích Konzervativní strany.

Nebyla by to „Nová strana", ostatně také proč nutně nová. Stávající Konzervativní strana již existuje (od roku 1990, později sloučená se Stranou konzervativní smlouvy), a není tedy třeba absolvovat její zakládání, nemá žádný politický ani jiný „škraloup". Na druhé straně je dostatečně malá, aby posloužila právě možnosti popisované myšlenky. A proč je zatím malá? Nu právě proto, že se dostatečný počet lidí neshodl na tom, že je potřebná a že má šanci. Počet členů zatím nepřesáhl „kritické množství".

Proč to tedy nezkusit a co tomu brání? Nebrání tomu nic, zejména pak ne nějaká touha stávajícího předsednictva využít takové „vlny" k osobnímu či politickému obohacení nebo něco podobného. Jak by tedy například mohlo vše proběhnout? Postupně by se muselo „kritické množství" lidí shodnout na názoru, že:

  • se stávajícími stranami to skutečně již dál nejde;
  • jsou konzervativní a tudíž budou podporovat Konzervativní stranu;
  • aktivně se zapojí, stanou se nejlépe členy, budou se spolupodílet na tvorbě programu, budou kandidovat jak na funkce v Konzervativní straně, tak do komunální i parlamentní politiky;
  • budou se spolupodílet na výběru kandidátů;
  • finančně i vlastní prací přispějí k úspěchu;
  • postupně budou upřesňovat další kroky.

A nejen shodnout, alespoň část takovýchto zájemců by skutečně musela realizovat alespoň některý z popsaných kroků. Musely by se postupně rozšiřovat stávající místní sdružení a vznikat většina dalších. Tato MS by se musela spolupodílet na dalších krocích, začít vybírat kandidáty do předsednictva, komunálních voleb a v případě dostatečného počtu i kandidáty do parlamentních a senátních voleb. Celá „akce" by z počátku asi probíhala z finančních důvodů na internetu, teprve později, v případě, že by byla úspěšná, podařilo by se proniknout do ostatních medií. V počátku by asi vše probíhalo v organizační režii stávajícího předsednictva, teprve po dílčím úspěchu akce by se předsednictvo měnilo na základě přání většiny standardními kroky, např. mimořádným Sněmem. Velkou pozornost by bylo nutno věnovat názorům sympatizantů.

Bohužel, jistě to není všechno, ale i tak je toho již dost. A jaká jsou úskalí? Samozřejmě asi největší je - co když nově vybraní lidé nakonec budou stejní, jako stávající politici, zejména, co s kariéristy, převlékači kabátů a podobně? Nu, od dědečka znám přísloví: Kdo nic nedělá, nic nepokazí, respektive: Za zkušenou nic nedáš. Jisté systémové zábrany konzervativní filosofií, Konservativní smlouvou, stanovami a tradicí existují, zbytek by byl na nás všech.

Již před čtyřiceti léty bylo v operačním systému Hewlett Packard zabudováno, že na otázku „Proč?", odpověděl počítač „Proč ne?" Proč by to nemohlo platit i o této variantě? Pojďme to společně zkusit!

 

Brno, 25. dubna 2005

 

Svatopluk Kalužík

místopředseda Konzervativní strany