PODPORUJEME

Den pro rodinu a manželství 2019


Občanský institut

Občanský institut


Konzervativní listy


Hodonínská výzva


petice_proti_zakonu_adopce_dti_pro_homosexualy

Petice proti zákonu "ADOPCE DĚTÍ PRO HOMOSEXUÁLY"


Třetí odboj

TřetíOdboj.cz


VítěznýÚnor.cz


V.O.R.P.

Výbor na obranu rodičovských práv


wilberforce.cz

Institut Williama Wilberforce


klubod.cz/

Klub na obranu demokracie

Upozornění: Tento text se nemusí shodovat s oficiálním stanoviskem Konzervativní strany

20.02.2013

Autor: Svatopluk Kalužík

Chybí mi „můj poslanec“

Ad HydePark (ČT 24, 15.2.2013)


            Ono to ve mně nazrávalo od pátečního (15. února) večera. To když jsem poslouchal pořad ČT 24 HydePark, ve kterém exceloval komunistický poslanec soudruh Grebeníček. Přiznám se, že jsem byl nad tou snůškou neuvěřitelné drzosti zkušeného a školeného agitčíka a manipulátora téměř jako „opařený". Čekal jsem, že se někdo ze zkušených „psavců" ozve a podrobí jeho „prezentaci" dějin kritice. Bohužel jsem se nedočkal.

            Snad ani ty jeho neomalenosti a falzifikace nebudu opakovat a komentovat. Asi každý, kdo se na pořad díval, musí konstatovat, že komentátor byl jehňátkem, se kterým si soudruh Grebeníček pohrával stejně, jako s dějinným výkladem. No ono ale nejde udělat omeletu, aniž rozbijete vejce, takže něco z těch sprostot uvést zkrátka musím... Po takových „faktech", jakože největším zlodějem se znárodněním nebyli komanči, ale Beneš (jako by si Košický vládní program (1) „nadiktoval" on sám - Beneš toho má na svědomí dost, přitěžovat mu vůbec netřeba...), nebo že Gottwald prý nebyl masovým vrahem, a po řadě dalších perel, jsem tedy s překvapením naslouchal dále. Jedna účelová lež střídala druhou, chrstalo to z obrazovky jako kdyby to byla stáj a zrovna z ní někdo vyhazoval hnůj. Jak jsem později zaznamenal, tak ne jen pro mě bylo ale vrcholem všech těch lží tvrzení, že Jan Palach a vysokoškolští studenti v době Pražského jara vlastně podporovali KSČ.

            V roce 1968 jsem byl předsedou Spolku posluchačů Přírodovědecké fakulty UJEP (dnes MU) v Brně a s představiteli Spolku posluchačů Filosofické fakulty téže univerzity (kde možná soudruh Grebeníček studoval), a samozřejmě s řadou dalších představitelů studentského hnutí v celé republice, jsem se znal dobře. Možná soudruh Grebeníček, spolu se svými soukmenovci, obdivoval soudruha Dubčeka, my jsme však věděli nejpozději od Akčního programu KSČ z 21. dubna 1968, že představitelé „obrodného hnutí" jsou sice přijatelnější, než parta okolo Indry a Biľaka, ale rozhodně to nebyl náš ideál a konečný cíl. Nakonec to, na rozdíl od dnešních slizkých řečí soudruha Grebeníčka, v dané době poznal i soudruh Bil'ak a vyvodil správné Poučení... Vasil Biľak byl bolševik se vším hnusným, co k tomu náleží, ale svým Poučením mě neurazil - jako „třídního nepřítele" mě rozpoznal správně. Grebeníčkovy lži, které de facto sugerují, že jsem snad byl s jistou částí bolševiků na jedné lodi, mě naopak výsostně urážejí. A určitě v tom nejsem sám.

            Nicméně, míru Grebeníčkovy drzosti jsem si uvědomil naplno až při čtení článku Petrušky Šustrové „Úvaha dějinná" (LN, 15.2.2013), kde autorka v závěru používá starý vtip Radia Jerevan:

Rázně jsem se obrátila na Chaluhu, která ležela na posteli se zkříženými tlapkami a předstírala zájem: "Co bylo dřív, Ocáskovno, slepice, nebo vejce?" Usmála se širokým ruským kočičím úsměvem a odpověděla mi na tu pitomou otázku dávným vtipem z Rádia Jerevan: "Dřív? Dřív bylo všechno, i slepice, i vejce..."

            V celé své nahotě přede mnou vyvstalo, že v jeho demagogickém záměrně zkresleném podání by to „dřív" mohlo vyznět jako „dřív, za naší socialistické vlády", a že je docela možné, že část národa, zejména ti mladší, by mu mohli i uvěřit!!! A tak mne napadlo: pro tento případ bych chtěl mít svého adresného poslance (a záměrně zde ponechávám pouze mužský rod, dámy jistě prominou...). Toho bych pak oslovil a řekl mu:

„Prosím, já nemohu, nepotkávám ho a i kdybych ho potkal a dal mu přes jeho prolhanou nevymáchanou držku, ještě bych byl obviněn z ublížení na těle s těžkou újmou na zdraví a z něj by byl mučedník. Ty, můj milý poslanče, máš imunitu, tak jako ten zmetek, zastupuj mne a udělej to za mne. Díky - můj hlas máš za to přístě v kapse, to slibuju..."

V parlamentech civilisovaných zemí k bitkám, pravda, nedochází a docházet nemá. V parlamentech civilisovaných zemí ale, pravda, nesedávají prolhaní zástupci zločineckých stran, přímých pokračovatelek budovatelů koncentračních táborů a vrahů - a nemají tam sedět. Jsem-li nucen chovat se tak, jako by byla sprostá lež takového poslance legitimním vyjádřením politického názoru, pak by měli ostatní uznat, že reakční, lhaní přiměřené, transparentní násilí spáchané na lháři ze strany jiného poslance je neméně legitimním vyjádřením politického názoru - jen radikálně opačného. A dokonce bych si dovolil usuzovat, že taková „vyváženost" by nás v dlouhodobé perspektivě posunula blíže civilisaci - k ní totiž náleží vědomí odpovědnosti za vyřčená tvrzení. A to neberu v potaz to, že o nějakou vyváženost mezi pravdou a lží vůbec nestojím. Ostatně, páni poslanci, nehlásí se někdo?

 

(1) Wikipedie:

"V závěrečné etapě 2. světové války proběhla jednání mezi prezidentem Edvardem Benešem a moskevským vedením KSČ v čele s Klementem Gottwaldem, jehož výsledkem byla dohoda o vytvoření domácí vlády Národní fronty Čechů a Slováků. Uvádělo se, že vláda schválila tzv. Košický vládní program po příjezdu na československé území, dne 5. dubna 1945 v Košicích. Ve skutečnosti byl vládní program podepsán již 29. března v Moskvě. Strany londýnského exilu přijely na jednání zcela nepřipraveny."