Autor: Jan Kubalčík

Cesta do pekel je dlážděna dobrými úmysly

Ad LN z 4. prosince 2001, str. 12, text Posledního slova pana Ludvíka Vaculíka "Elitáři"

---

Dovolím si reagovat na dvě pasáže:

"Princip úspěchu měřeného ziskem pobízí zvláště lidi sobecké, přímo škodlivé někdy." a "Do genů kapitalismu musejí jeho inženýři vnutit pravdu, že výroba a obchod jsou od původu služby a lidé že nepracují pro majitelův zisk, ale pro své živobytí. A dále, že kapitalista je jen chvilkovým držitelem celospolečenského bohatství.".

Je pochopitelné, že lidé hledají spravedlnost. A tak je i pochopitelné, že oddělují dobro od zla, pojmenovávají je a v běžném životě (dopouštím se velké zkratky) tak identifikují dobré a špatné vlastnosti u svých bližních. Sobeckost patří bezesporu mezi ty špatné. Lidé se tedy mají mít k tomu, aby nebyli sobečtí. Jak známo, člověk je však tvor nedokonalý. A jakkoli je to nepříjemné, nelze jej k dobru nutit. To je totiž pak nebezpečně blízko k realizaci nějaké další Utopie - Cesty k nevolnictví (F. A. Hayek). Nezbývá tedy než s nedokonalostí počítat jako s daným faktem. To právě činí kapitalismus. Ano, kriterium zisku apeluje na lidskou sobeckost. Obrací však tuto špatnou vlastnost jedince ve prospěch společnosti - čím větší úspěch, tím větší daně, tím více zaměstnaných lidí, atd. Tak i člověk, který sám o sobě zůstává špatným, mimoděk páchá dobro. Je to jakýsi nezamýšlený důsledek jeho hrabivosti.

A k druhé pasáži - naštěstí nemusí. Hlavně většinou není kdo by tak učinil. Inženýrům (sociálním) snad již odzvonilo (i když zrovna u nás to tak mnohdy nevypadá - 50 tis. Kč na dítě...). Každý pracuje pro své živobytí - i zlořečený majitel. To živobytí je ale skrze zisk - z práce zaměstnance, z podnikání. Doufám, že autor nechce hovořit o přiměřeném či nepřiměřeném zisku, či o tom, kde začíná neoprávněný luxus onoho živobytí. Kapitalista je prvořadě držitelem svého soukromého majetku. Jak to vypadá s "celospolečenským bohatstvím", když chamtivé kapitalisty vyřadíme ze hry, si tato společnost vyzkoušela na vlastní kůži až dost.

Nechci, aby tyto řádky vyzněly jako obhajoba principu "člověk člověku vlkem". Byl bych velmi rád, kdyby se kapitalismus vydal po cestě zpět ke svým kořenům a opět se ze strohého stroje na zisk stal systémem s tím obsahem, který mu byl dán do vínku - s křesťanskou askezí (M. Weber, M. Novak). V genech toho má kapitalismus dobrého více, než se na první pohled zdá. A toto zdání onoho prvního - povrchního pohledu, tato zplošťující redukce je často brána jako kapitalismus celý, jako jeho podstata, a takto je kritizován právě od lidí, kteří zapomínají (tu vědomě tu nevědomě), že právě nejde pouze o to, že někdo si hodně vydělá a druhý je tak vykořisťován. Zjednodušeně řečeno, zapomínají na fakt, že bez onoho vykořisťovatele by vykořisťovaný vůbec žádnou práci neměl. Hledají spravedlnost tam, kde tento pojem nemá žádný význam. Vždyť jak můžeme říci, že je nespravedlivé, má-li kapitalista několikanásobně větší příjmy, než jeho zaměstnanci, když bez činnosti kterou kapitalista vykonává by neměl nikdo nic? Je přitom někomu něco do toho, jaké motivy ke svému počínání kapitalista má? Nezbývá než parafrázovat klasika - jsem raději, když někdo se zlými úmysly koná dobro, než když s nejlepšími myšlenkami způsobuje zlo.

Na druhé straně lze jistě dobře kapitalismus kritizovat z konzervativních posic. To však nebylo předmětem tohoto textu.

 

Brno 5. prosince 2001

 

Jan Kubalčík

místopředseda Městského sdružení Konzervativní strany Brno

www.skos.cz

---