Autor: Vlastimil Podracký

Blíží se Zednářská éra?

Vždy platí Wallaceho rčení: „Ruka, která houpá kolébkou, vládne světu.“

---

Nápor proti zbytkům evropského konzervatizmu, který je v současné době veden, zvláště evropskými institucemi a v některých státech západní Evropy, se projevuje ucelenými myšlenkami rovnosti a svobody (rovnost sexuálních orientací, rovnost kultur) v oblastech, které tyto kategorie ještě nezasáhly v rámci předchozích ideologií liberalizmu a socializmu. Jsou to opravdu jen náhodně se projevující snahy některých organizací nebo to má hlubší filozofický základ? Dovolím si v tomto článku uvést ideologii Svobodného zednářství, které s těmito myšlenkami operuje již staletí a bylo zřejmě první, které s nimi přišlo.

Ohledně Svobodných zednářů bylo napsáno mnoho knih týkajících se jejich tajné organizace, obvykle s nádechem konspirativní senzačnosti. Jejich myšlenky ovšem nebyly nikdy nějak příliš propagovány a je možno je nejlépe zjistit z diskusí vedených s katolickou církví. Moje informace pochází z díla Hanse Bauma, Roberta Prantnera a profesora Josepha Schumachera, zvláště z diskusního díla Svobodné zednářství a církev. Na základě těchto informací se pokusím stručně vymezit základní myšlenky Svobodného zednářství (masonství) a jejich vztah k dnešku.

Masonské (zednářské) myšlenky jsou založeny zcela výlučně na individualistickém humanizmu, tedy upřednostňování zájmů svobodného jednotlivce před čímkoliv jiným. Jsou téměř představiteli individualizmu. Masonský princip je udáván jako vrchol humanizmu, to je prý konečné osvobození člověka - svoboda v rovnosti.

Volnomyšlenkářští lidé se odjakživa schovávali v řemeslnických společenstvích, kde byla největší svoboda a nezávislost. Jednotlivé řemeslnické lóže (lodgie - huť) mohly docela dobře čelit mocenskému nátlaku křesťanských církví a aristokratických režimů. Zde se potom formoval volnomyšlenkářský názor zarámován do struktury řemeslnických organizací. Veškeré rituály tajných společností jsou jen nánosem minulosti, dnes jsou masonské myšlenky zcela volně dostupné a masonské organizace nemají jiný význam než ostatní.

Jak udává Baum, považuje se masonství za „jediný zdroj vzdělání, kterému se podařilo osvobodit ideologii od dogmat". Je to „sjednocení relativisticky smýšlejících lidí k dosažení humanitních ideálů". Masonství vzniklo jako antiteze křesťanství a církevních dogmat. Byl to první a zcela zásadní odpůrce křesťanství. Proto všechny pozdější osvícenecké a liberální koncepce čerpaly z masonství. Jsou tedy vlastně jeho součástí, ale nikdy zcela se s ním neshodují. Masonství je jaksi širší. Zatímco ostatní ideologie obvykle mají jen velmi slabě rozvinutý filozofický základ, je masonství uzavřený a naprosto jednotný systém, jednotlivé myšlenky zcela navazují a jedna je z druhé odvozena.

Jestliže církevní ideologie měla na prvním místě Boha, masonská ideologie postavila proti tomu na první místo člověka. Základem je tedy absolutní sebeurčení člověka. Jenže Bůh je jeden, ale lidí je mnoho. Proto si musí být všichni rovni. Od důsledné svobody a rovnosti se odvíjí všechno ostatní. Protože jsou si nekonečně svobodní lidé rovni, je nutno také přijmout rovnost jejich myšlenek a idejí.

O pravdě a svobodě rozhoduje jen lidský rozum. Racionalizmus byl dosud chápán ve své liberální formě jako víra v lidský rozum obecně, tedy jaksi ve spolupráci s ostatními lidmi, v rámci nějaké solidarity nebo pod řízením pravidel vymyšlených lidmi. Masonský racionalizmus sklouzává do individualistického subjektivizmu, je tedy odlišný. Každý má právo na „svoji" pravdu. Existuje jakási „pluralita pravd". Odtud vychází požadavek na diskusi, přičemž přesvědčování je nepřípustná „manipulace". Protože člověk je podle masonské ideologie téměř dokonalý, není možno nějak přiznat, že lidé jsou mnohdy hloupí a nesamostatní, neboť to by bylo přiznání pravdivosti církevních dogmat, že člověk je nedokonalý a dokonalý je pouze Bůh. Odtud, aby byl tento problém odstraněn, vyplývá relativizmus a subjektivizmus. Každý má právo na svoji pravdu a nikomu do toho nic není!

Podle masonského pojetí, zcela osvobozený člověk bude vždy jen dobrý, protože špatné lidské chování má na svědomí společnost a její špatná pravidla. V rámci toho platí známé liberální, jinak zcela masonské, rčení: „Neexistují obecná morální pravidla, existuje jen morálka jednotlivců". V rámci relativizace všech hodnot je dobro a zlo v polárním poměru. Nejsou jednoznačná pravidla, která by zcela jasně definovala špatné chování a odsoudila jej, protože by tím utrpěla idea dokonalosti člověka. Protože však nedokonalost člověka bije do očí, je nutno přiznat, že člověk přecejen nějaké nedostatky má, ale postupným vývojem se zlepšuje. Odtud požadavek na emancipaci člověka a víra v evoluci, tedy vývoj, kterým člověk sám sebe „vykupuje". Odtud dále vychází imperativ: „Poznej sám sebe". Pokud tedy člověk není dobrý a dokonalý, určitě takovým bude v budoucnosti.

Shora řečené základní pojmy se v praxi soustřeďují do vyhraněného individualizmu, ve kterém osvobozené a zcela emancipované lidské individuum stojí nade vším, tedy i nad společností a jejími zájmy. To má zcela převratný význam. Tím se odstraňuje skupinová solidarita rodinná, obecní, spolková, ale také národní. Lidé se již nepotřebují, každý stojí zvlášť a jeho jednání je zcela suverénní. V masonském pojetí vlastně člověk není chybujícím člověkem, je nekonečně emancipovaný a instinkty rodinné, národní a kmenové nemá. Žádnými morálními pravidly ani institucemi není požadována obětavost pro druhé, významná zvláště v rodině, ale i ve spolkové a veřejné činnosti. Solidarita se projevuje jen individuálně, není spoutána žádnou vazbou a v důsledku je vlastně jen spontánním altruizmem. Pravidla, která solidaritu vyžadují, neodpovídají masonskému pojetí a postupně zanikají. Ospravedlnitelný zůstává zatím jen prospěch jednotlivce, ale i ten by měl vymizet další emancipací. Prostě napřed vymizí instinkty k druhým lidem, potom k vlastní osobě. Člověk potom bude roven Bohu. Jak dále uvedu, domnívám se, že do té doby už zanikne.

V masonském myšlení je jakákoliv instituce podezřelá, nicméně zednáři uznávají instituce vzniklé z demokratického principu, tedy z většinové vůle jednotlivců. Tím jaksi ustupují praxi, kterou vyžaduje život. Tím se liší od anarchistů, kteří vůbec neuznávají stát a instituce. Masonské koncepci naprosto odporují jakékoliv instituce založené na tradicích, tedy zděděné po předcích, instituce na základě transcedence, tedy náboženské a dále neuznávají ani instituce na základě konstruktivistických ideologií (marxizmus). Zednáři uznávají velmi silně instituce vzniklé na základě spontánních procesů, tedy hospodářské jednotky - podniky, případně jiné samovolně vzniklé organizace, třeba občanská sdružení.

Dnes už poněkud stranou stojí, možná ještě historicky daný, monistický deizmus, což stručně řečeno znamená, že Bůh svět stvořil, ale dále už do něj nezasahuje a svět se řídí zákony, které Bůh na začátku určil. Možná, že i zde už převládá přesvědčení, že Bůh vlastně vůbec není. Nicméně to v praxi není důležité. Bůh prostě nezasahuje, všechno se řídí „spontánním řádem", ve kterém dominuje lidský rozum. Nejsou tedy zázraky, nejsou zjevení, není Božský plán, není program, podle kterého Bůh svět řídí. Je tedy zbytečné se modlit, řídit se nějakými pravidly a odčinit své morální poklesky. Bůh byl jen „stvořitelem všech světů", víc nic. To se v praxi rovná ateizmu.

Masonsky chápaná tolerance se nezaměřuje jen na jednotlivce, tedy na odlišnosti osobnosti, ale především, v rámci „plurality pravd" na ideje, z nichž každá má právo na svoje vyjádření. Z plurality pravd vychází i pluralita kultur - koncepce multikulturní společnosti. Zde bych připomněl postoj stávajících západních modernitistů k islámu. Islám má stejné právo na svoje vyjádření jako ostatní tradiční ideologie. Na základě tradičních evropských pravidel nelze islám nějak posuzovat a rozhodovat o tom, co je na něm dobré a co špatné. Ze Západních států se stávají „masonská společenstva", tedy stát by měl být jen nějaká nadřízená neutrální technika moci, udržující status rovnosti svobod, tedy, že svoboda jednoho nesmí ohrožovat svobodu druhého. To se ovšem nedaří.

Relativizace privilegií nedovoluje v rámci masonství, aby někdo měl nějaké vyšší postavení nebo snad výhody. To ani tenkrát, když si je zasloužil svojí prací nebo mimořádnými oběťmi. Masonské myšlenky se staví proti materiální nerovnosti. Je snad přípustná jen tenkrát, když je dosahována na základě spontánních procesů, nikoliv dědičně nebo natrvalo. Nějaké hrdinství nebo výjimečné výkony a jejich propagace se nijak nesrovnává s masonskou koncepcí. V každém případě hrdinství není povinné a je jen jakýmsi individuálním rozhodnutím jednotlivce. V žádném případě to nezakládá povinnost k následování. Rovnostářství jde tak daleko, že děti, zvířata a věci mají svoje práva. Tato jsou přidělována shora, jako přirozená, nemusí být nějak zasloužena nebo vykompenzována povinnostmi.

Masonské myšlenky odmítají revoluci, spoléhají na přirozený vývoj, proto ani majetkovou nerovnost není možno odstraňovat nějakými nadřízenými strukturami moci. Spoléhá se na „dobrého člověka", který na základě svého svědomí postupně uzná, že by se měl o část svých příjmů rozdělit s chudšími. Nicméně majetkové a civilizační rozdíly považují za přechodnou záležitost a usměrňování vývoje by mělo jít ke společnosti rovných lidí se saturovanými potřebami jednotlivců a tím k onomu - každému podle jeho potřeb.

Zkráceně řečeno je masonská společnost množina svobodných emancipovaných jednotlivců, vzájemně tolerantních a nekonečně dobrých, neznajících zlo. Dnes ještě všichni takoví nejsou, ale vyvíjí se k takovému stavu.

Masonské ideje jsou pravicové i levicové. Obvykle se pro ně používá název postmoderna, modernost, modernita.

Konkrétní dopady masonských idejí na stávající společnost.

Liberalizmus můžeme považovat za „dočasný pracovní program masonství pro určité podmínky". Neobsahuje všechny masonské ideje a chybí mu ucelená filozofická myšlenka. Je to jen vývojový stupeň při prosazování masonství. Přitom liberalizmus ještě obsahuje mnoho konzervativních prvků, třeba státní ideu, národní ideu, rodinou solidaritu, obecní solidaritu apod. Rovnostářské myšlenky se prosazují zase socialistickými snahami. Klasický liberalizmus a socializmus nejsou zcela individualistické a subjektivistické, proto nejsou zcela masonské a z toho důvodu se v modernitě odkládají na smetiště. Masivně nastupuje masonství samo. Tento atak jsem si dovolil ve svých dílech (Občanská obroda, Návrat k domovu, Svoboda a řád) nazvat modernitou. Možná je pro Svobodné zednáře nespravedlivé, že jejich myšlenky a celý jejich staletý boj za ně není jim nějak oficiálně přiznáván a jejich myšlenky jsou nazývány různě, ale nikdy jako masonské. Já si to v tomto článku dovoluji zcela ojediněle. Tento soubor myšlenek nezapadá nikterak do dosud platných filozofických a politologických celků, avšak stále více se však stává součástí politiky pravice i levice.

Na výrazném individualizmu jsou založeny ideje tzv. otevřené společnosti, feminizmu, rovnosti sexuálních orientací, plurality kultur, relativizace zločinů, relativizace privilegií, znehodnocení tradičních hodnot apod. Podsouvají se při každé příležitosti a promítají se do činnosti různých organizací, ať už politických, ekologických, účelových nebo obhajujících lidská práva. Ekologové hlásají mimo ekologie třeba také multikulturizmus, feminizmus apod., tedy ideje s ekologií nijak nesouvisející. Obvykle to nedovedou vysvětlit. Prostě jim to bylo podstrčeno jako „moderní". Přitom primární ekologická myšlenka je vlastně v protikladu k hlavním masonským zásadám. Masonské myšlenky byly po protikomunistickém převratu podstrčeny mnoha politickým útvarům jak pravicovým tak levicovým.

Rovnost sexuálních orientací je důsledek masonského principu suverenity člověka a rovnosti s ostatními. Rovny jsou si i všechny ideje, které tím vznikají. Společnost a její zájem, jako je třeba fyzická reprodukce a dobrá výchova dětí, není podstatná. Jednotlivec je nadevše. Podobně je to se zhoubným feminizmem, tedy ideou, ve které rovnost pohlaví v neproduktivním sporu o pracovní příležitosti je důležitější než mateřství.

Nekonečné navyšování materiální spotřeby jednotlivců není v rozporu s masonskou koncepcí. Člověk je na prvním místě a jeho prospěch je podstatný. Vyčerpávání přírodních zdrojů není důležitou okolností. Nicméně v rámci relativizace všech privilegií, může masonská idea chránit zvířata a jiné tvory planety. Práva zvířat se potom blíží lidským právům, to vede k představám některých ekologů, že zvíře a člověk jsou si vlastně do značné míry rovni.

Dítě má práva shodná s dospělým nebo se tomu alespoň blíží. Proto musí společnost zasahovat do rodiny a dítě chránit. Postupně zaniká úcta a další závazky k rodičům, protože úcta je nepřípustné privilegium a závazky svazují nekonečně svobodného člověka. Není v souladu s masonskými myšlenkami uznávat morální zásluhy. Výsledek této výchovy vidíme v Západních zemích. Individualizmus se prohlubuje a vychovávaná generace je velice úspěšná ve svém světě pohodlí a materiálního prospěchu, ale již nezakládá rodiny a žije propagovaným životem singl. Je to důsledek vnitřního rozporu masonských idejí, ve kterém práce s výchovou dětí není nijak ohodnocena, odchované dítě není ničím povinováno a stává se rovnoprávným a svobodným jedincem bez závazků k nějakým rodičům nebo vychovatelům. Jeho chování k rodičům je potom dáno pouze jeho svobodným rozhodnutím a není řízeno nějakými pravidly. Proč tedy potom být rodičem?

Protože jednotlivec je podstatný a společenstvo podřadné, není ani přirozené společenstvo - rodina, nijak chráněno proti sobeckému jednání jednotlivce. Rodina je v masonském společenství nedůležitá. Přitom se nevyskytuje ani tak zásadní neochota plodit děti, ale skutečnost, že k tomu musí být dva lidé, ti se obvykle, vzhledem k individualistickým a emancipovaným postojům a neschopnosti vzájemného přizpůsobení, nenajdou k založení trvalého svazku, jak rodina a výchova dětí vyžaduje. Zároveň s ostatními masonskými idejemi to vede ke ztrátě natality, k vymírání a ke špatné výchově dětí. To samozřejmě neznamená, že dosud neexistují konzervativní rodiny.

Masonská společnost je potom poslední společností lidstva. Vytváří onen „konec dějin" a celý zbývající čas je jen čekáním na fyzicky „posledního člověka". Náboženské organizace většinou považují masonství za ďábelský plán na zničení lidstva. V křesťanské tradici je to antikrist, ďábel, který člověka získal příslibem bohatého života a pozemských slastí, a tím jej zničí. Islámská tradice přikazuje proti takovému souboru idejí bojovat. Socialisté se potom už jen v posledním zoufalém a neproduktivním záchvatu společenského humanizmu snaží děti pro společnost „koupit" pomocí různých finančních podpor rodičům. Liberálové se cítí bezradní, protože v rámci jejich omezené myšlenky „spontánních procesů" nelze věci řešit.

Masonská pluralita pravd znamená pluralitu idejí a pluralitu kultur. Odtud je odvozena idea multikulturní společnosti. Mají-li ovšem si být všechny kultury ve státě rovny, musí existovat nějaká neutrální technika moci nestranně rozsuzující spory a zajišťující bezpečnost. Na příkladech Kosova, Libanonu, Palestiny a dalších multikulturních zemí vidíme, že chybí ona „nadřízená neutrální" skupina lidí, kteří by konali ony nestranné dozorce a vytvářeli nestranné a přitom dosti mocné instituce státu. Na příkladu Francie, Belgie a Nizozemska vidíme neproduktivní a předem ztracenou snahu vytvořit stát jako naprosto neutrální techniku moci nesouvisející s žádnou kulturou ani ideologií.

Ještě ve větší míře se v multikulturních zemích projevuje rozpornost masonských idejí. Jaká bude nadřízená idea multikulturního státu, když všechny ideje jsou relativní a jsou si rovny? Každá idea je jen jednou z mnoha. V rámci plurality nemá žádná přednost. Vždyť i masonská idea nemůže být nikomu nadřízena! Nebo snad ona tvoří výjimku? Proč?

Z uvedené neschopnosti masonských idejí tvořit funkční režimy čouhá obrovské nebezpečí zneužití. Jednak nebezpečí rozvratu, jehož řešení se chopí nějaká skupina mocných oligarchů, nebo revoluční ideologie. Zároveň celý vývoj k tomuto neblahému konci může být ve smyslu boje agresivní ideje proti domácím a civilizovaným idejím, třeba bojem islámu proti humanitním idejím evropské civilizace. V masonském prostředí plurality a relativizace zla zvítězí drzejší, násilnější a bezohlednější. Za takových okolností je modernita založená převážně na masonských myšlenkách jen přechodným stadiem k nástupu islámu, ať už je to sledováno záměrně nebo zcela spontánně na základě činnosti nějakých pomýlených lidí věřících masonským ideálům.

Masonským myšlenkám odpovídá takový systém sociálního zabezpečení, ve kterém se mísí pojem charity a rovnostářství. Veškerá charita je vedena rovnostářstvím. Nejde o to zajistit ve smyslu křesťanské charity slabé a nemocné lidi, aby netrpěli nedostatkem základních životních prostředků, ale zrovnoprávnit je s těmi, kteří charitu poskytují, nejlépe prostředky přerozdělit tak, aby měli všichni shodně.

Vzhledem k přednosti jednotlivce nad všemi společenstvími neuznává masonsky pojatá modernita nějaké národy nebo státní příslušnosti. Poukazuje na minulé tragedie, které některé socialisticky založené nacionalizmy způsobily. Solidarita rodinná, obecní a národní je nepřípustná. Obvykle se to označuje jako zaostalé podléhání instinktům. Skupinová organizovaná solidarita vedoucí ke spolupráci je vůbec podezřelá. Uznává se pouze individuální spontánní altruizmus (spontánní pomoc postiženým).

Otevřená společnost a globalizace je masonská idea a možná i výsledek snah masonských organizací. Tím se narušují státy, které by měly zaniknout, z národů by se měly stát jen nějaké folklórní skupiny. Pohyb zboží a peněz tu byl vždy, ale pohyb lidí, který národy míchá a vytváří celosvětový soubor jednotlivců bez identity, je masonský princip.

Přesto si nemyslím, že Svobodní zednáři chtěli zničit svět a lidstvo. Jejich odpor k církevním organizacím a aristokratickým státním strukturám byl veden poctivými snahami o zlepšení lidského údělu. Nicméně to byli jen nedokonalí lidé. Nemyslím si, že současné prosazování masonských idejí je práce zednářských organizací a je zcela plánovitě vedeno. Domnívám se, že pro tuto dobu platí, jinak omezené pravidlo: ideje jsou jen vyjádřením fyzických tužeb lidí. Lidé jsou dnes převážně devitalizovaní, zpohodlnělí, ztratili ideály, nechtějí bojovat, nejraději by nepracovali, vzhledem k vymírání a sociálnímu marasmu velkou část společnosti tvoří staří lidé a sociální případy. Pro všechny tyto lidi se přímo hodí masonská ideologie. Omlouvá a morálně vysvětluje jejich slabošské a sobecké postoje. Masonská ideologie je idejí úpadkové společnosti a rozkladu.

Bohužel právě rozrůstání Evropské unie a diktát starých členů rozrušuje poslední konzervativní prvky společenstev nových zemí. Tím prosazuje úpadkovou koncepci jako pokrokovou a nevyhnutelnou k existenci. Podle mého názoru nevyhnutelnou pouze k zániku.

Vztah masonství k jiným ideologiím

Opakem masonství je konzervatizmus. Konzervatizmus je založen na spravedlivém řádu. Používaná pravidla jsou syntezí minulých tradičních pravidel a pravidel momentálně vytvořených demokratickým průnikem názorů. Zděděný není jen řád, ale může být i majetek a různá práva, a to nejen jednotlivce, ale i skupin. V tomto smyslu má např. náš národ zděděné právo na celou civilizaci, kterou vytvořili naši předkové, a nemusíme se o ni dělit s nějakými přistěhovalci (to je v masonství nepřípustné privilegium).

Konzervativní přesvědčení předpokládá, že člověk je nedokonalý tvor a proto jen tradiční a dlouhodobou praxí vyzkoušený řád může odvrátit chybná momentální rozhodnutí nedokonalého člověka. Konzervatizmus je založen na fungování vyzkoušených lidských společenstev, rodiny, obce, národa a státu a podporuje jejich vnitřní solidaritu. Za předpokladu, že instituce jsou strážcem řádu (nikoliv služkou zištných jednotlivců), staví zájem společnosti nad zájem jednotlivce a vytváří v této oblasti soubor pravidel, která mají zajistit, aby svobodu člověka zajišťoval spravedlivý řád.

Konzervatizmus staví do opozice proti masonskému rovnostářství rovnováhu. Práva nejsou zajišťována na základě nějakých skupinových lobbyistických zájmů nebo rozdávána kdejaké skupině obyvatel jako dar shůry, ale jen na základě rovnováhy práv a povinností. Když je splněna povinnost ke společnosti, je zajištěno i právo. Taktéž i pravomoc je v rovnováze se zodpovědností. I spontánní procesy musí mít zajištěnu dynamickou rovnováhu a společnost je oprávněna do nich zasáhnout, pokud to tak není.

V konzervativních pravidlech je dobro jasně vymezeno, zlo je odsouzeno a je použito jen v zájmu dobra (třeba tresty zločincům). Základem je spravedlnost, což je hodnota odvozená z rovnováhy, znamená zajištění návratu do původního stavu v případě různých činů vykonaných mimo řád.

Současný filozofický a politický konzervatizmus nevede s masonstvím spor o některé hodnoty, které se již staly tradičními, i když kdysi byly prosazovány na základě masonských idejí. Je to přiznání působnosti přirozených mechanizmů - demokracie a trhu, přirozený společenský vývoj (sociální evoluce), svoboda volby, rovnost před zákonem, rovnost příležitostí apod.

Židé byli mnohdy spojováni s masonstvím. Je to dáno tím, že Židé jako minoritní skupina mají obavy z nacionalistických a náboženských idejí, které mnohdy vedly k postupu proti nim. Masonství jim v rámci „plurality pravd" zajišťuje existenci i v diaspoře. Obavy židovských organizací vyvolávají tlak tak velký, že se z tolerance stal nebezpečný mýtus povolující jakékoliv ideje, včetně těch, které šíří násilí. Tomu potom Židé obvykle podlehnou jako první (viz útoky militantních muslimů na ně).

Náboženské organizace jsou již odstaveny od vlády a sedí v opozičních lavicích od konce osmnáctého století. Opozici se vždy dobře kritizuje, když za poslední vývoj nenese zodpovědnost. Jak by to vypadalo, kdyby náboženské ideologie vládly, nevíme, a jakékoliv spekulace s poukazem na nepříliš dokonalou činnost církví v minulosti jsou dnes naprosto od věci.

Ostatní funkční ideologie lze nějak vysvětlit jako kompromis ideologie masonské a konzervativní. Komunisté se od masonství liší tím, že mají svůj konstruktivistický řád a od něj odvozené instituce. Nerelativizují všechny hodnoty a nedůvěřují nedokonalému člověku. Demokratičtí socialisté chtějící silný stát, stojí proti masonským myšlenkám tam, kde státní ideu narušuje. Liberalizmus se s masonskou koncepcí shoduje v působnosti spontánních mechanizmů. Odmítá však rovnostářství.

Někdy se dává masonství do souvislosti s novým náboženstvím nazývaným New age. Dá se říci, že masonství pro New age připravilo půdu, především individualizmus. New age je ovšem náboženská koncepce. Je to soubor okultních a ezotérických praktik, což je se základní filozofií masonství neslučitelné. Na rozdíl od starých náboženství je to koncepce individualistická, zcela zařazená do nynější epochy. Vztahuje se tedy jen k jednotlivci a nevytváří obecná společenská pravidla.

Závěr

Vždy platí Wallaceho rčení: „Ruka, která houpá kolébkou, vládne světu." Ve věčném boji o přežití lidí a jejich civilizace bojují nejen jednotlivci se zbraní v ruce, ale stále více ideje, které ovlivňují chování lidí. Jestliže je chování takové, že lidé likvidují svoje životní prostředí, nadměrně vyčerpávají svoje zdroje a navíc ještě vyprazdňují svoje kolébky, asi nemají šanci proti lidem, kteří toto zhoubné chování nemají. Jestliže srovnáme dnes chování lidí vyznávající konzervativní ideje a ty, kteří stále více přijímají masonské myšlenky, můžeme docela dobře srovnat, kdo má větší ambice ovládnout svět a kdo je blíže pravdě v otázce zda modernita založená na masonských myšlenkách je opravdu zhoubná ideologie vedoucí k zániku lidstva.

 

Vlastimil Podracký

---