PODPORUJEME

Pochod pro život 2024


Petice za přesun velvyslanectví ČR v Izraeli z Tel Avivu do Jeruzaléma



Svobodu!


Konzervativní noviny


Občanský institut

Občanský institut


Konzervativní listy


Hodonínská výzva


petice_proti_zakonu_adopce_dti_pro_homosexualy

Petice proti zákonu "ADOPCE DĚTÍ PRO HOMOSEXUÁLY"


Třetí odboj

TřetíOdboj.cz


VítěznýÚnor.cz


Aliance pro rodinu


wilberforce.cz

Institut Williama Wilberforce


klubod.cz/

Klub na obranu demokracie

17.05.2011

Autor: Jan Fořt

Týdenní ohlédnutí

19. týden 2011


V počínající týdenním přehledu končí hodnocení o ukončení života Usámy bin Ladina, jako spravedlivé zadostiučinění všem pozůstalým 11. září a dalším obětem činností teroristických skupin. Rozhodně není, vzhledem k dějinám, důležité, kdo byl informátorem pro skupinu amerických bojovníků proti terorismu. Zda-li se jedná o převzetí moci mezi jednotlivými vůdci teroristických skupin či o dalších možných aktérech. Je skutečně rozporuplné prohlášení některých našich představitelů o Bin Ladinovi jako o fikci moderní pohádky pro dospělé.

Zůstává však skutečností, že nynější boj teroristů se stále více soustřeďuje na akce jednotlivých malých skupin či jednotlivců. Proto i boj proti teroristickcým skupinám bude dlouhodobý a při rozvírajících se sociálních rozporech mezi severem a jihem může přinést i nečekané vyhrocení.

Naši politici často kritizují rozhodnutí ÚS a snaží se vytvořit dojem, že je třeba jeho pravomoci omezit. Je pravdou, že k novému útoku na ÚS přispěla svým výrokem i místopředsedkyně ÚS Eliška Wágnerová. Použití přirovnání k práci německcých nacistů v demokratické zemi nemá místo. Problém našeho ÚS není v jeho pravomocích, ale jakmile si začne přivlastňovat pravomoci mu Ústavou výslovně nedané. ÚS však zrušením ústavního zákona o předčasných volbách v roce 2009 tuto linii opustil. Ústava pro něj již nebyla směrodatná a za vrchol práva si vybral jen nejasné a nedefinovatelné stanovisko. Přesto však k omezení pravomocí US v této době nejsou podmínky. Je také zřejmé, že by některým politikům omezení pravomocí přišlo vhod. Mimo prezidenta a části ODS ale není ani zájem tuto otázku řešit.

Také návrh MZ za den strávený na lůžku v léčebně dlouhodobě nemocných, kdy by měla být platba 300 Kč dle mluvčího MZ Sršně, je nejen neuvážený, ale i téměř nehorázný. Argumentace, že lidé žijící v domově důchodců či v jiných ústavech, které jsou soukromé, platí zpravidla 500 až 800 či v luxusnějších zařízeních až 1000 Kč a více, nemůže být argumentem pro tento návrh. Protože 2 třetiny obyvatel nedosahují průměrného platu a jen menší skupina dosahuje průměrného důchodu. Návrh je tedy nejen špatný, ale i zbytečně vyvolává frustraci obyvatel, zvláště když řádově stovky milionů stát vyplatí na různá odškodnění za chyby svých úředníků, policistů, exekutorů či daňových správců. Jen loni bylo vyplaceno 300 milionů korun (dle zprávy MF DNES).

V druhé polovině týdne se pak rozhořel boj v reformní a protikorupční koalici. Prezident Klaus se dvakrát pokusil o pokračování této vlády, jednou se tak stalo na základě "tajné dohody", jejímž garantem měl být právě prezident. Vzhledem k tomu, že dohoda evidentně nefungovala, musel prezident nastoupit jako zachránce své vlády po druhé. Vytvořil však kompromis, s nímž nemohla být spokojená ani ODS, kterou donutil spolupracovat dále se stranou, jejíž ministry se premier rozhodl uvolnit z vlády, ani VV, které ztratily dva ministry. Přestože odchod ministra Johna je stále jen předmětem diskuzí a ne jasných rozhodnutí, jeho odchod z protikorupčního úřadu boj s korupcí nijak neovlivní. Žádný boj se zatím nekonal a konat se ani nemůže. Lapení opravdu velké ryby v tomto zkorumpovaném prostředí je totiž nemyslitelné z hlediska všech velkých korupčníků. Velká ryba by se na svoji obhajobu musela rozhodnout o věcech mluvit. A to je skutečně nebezpečné, nejen pro rybu, ale i pro její okolí.

Vládu přece nedrží pohromadě řešení reformních předsevzetí, ale jen touha po další trvání moci v jejích rukou.

Před několika lety při setkání s profesorem Erazimem Kohákem, jsem se dozvěděl, že po 40 letech strávených v Americe, se s pochopením díval na svou americkou manželku, která jde skandovat na Staroměstské náměstí ve věku po 60 a jásat nad vítězstvím našich hokejistů v Naganu. Bylo to pro něho úsměvné, ale i pochopitelné. Jak jinak vypadá dnes reakce davového šílenství na Staroměstském náměstí. Jaký důvod k hrdosti naši mladí mají? Vláda, která žije od skandálu k dalšímu, která utiskuje čím dále tím více chudé a bezmocné? Na kulturu, která přežívá navzdory státnímu nezájmu? Na rozklad školství, armády, zdravotnictví či justice? Je to však pravděpodobné - jediný důvod k národní hrdosti je nad vítězstvím hokejistů.