PODPORUJEME

Pochod pro život 2024


Petice za přesun velvyslanectví ČR v Izraeli z Tel Avivu do Jeruzaléma



Svobodu!


Konzervativní noviny


Občanský institut

Občanský institut


Konzervativní listy


Hodonínská výzva


petice_proti_zakonu_adopce_dti_pro_homosexualy

Petice proti zákonu "ADOPCE DĚTÍ PRO HOMOSEXUÁLY"


Třetí odboj

TřetíOdboj.cz


VítěznýÚnor.cz


Aliance pro rodinu


wilberforce.cz

Institut Williama Wilberforce


klubod.cz/

Klub na obranu demokracie

01.01.2013
Kategorie: Ekonomika

Autor: Vlastimil Podracký

Kniha T.E. Woodse – Krach

Recenze


Kniha Thomase E. Woods Jr.: Krach, příčiny krize a nápravná opatření, která ji zhoršují, vydalo Dokořán 2010, je knihou, která by měla být čtena všemi politiky každý večer před spaním. Zvláště těmi socialistickými, kteří chtějí státní zásahy do hospodářství. Neřeší sice všechny problémy současného světa, ale pravdivě rozkrývá příčiny stávající krize. Je sice trochu americká, naše poměry nejsou zahrnuty. Řešení, která v knize najdeme, jsou sice trochu omezená, neřeší všechno, nicméně jsou reálná a je zapotřebí se jimi zabývat.

O čem Woods píše?

Woods vidí příčinu krize z r. 2008 ve státních zásazích do hospodářství. Byla způsobena především levnými úvěry, které soustavou daní a federálních peněz vyvolala Clintonova vláda, která chtěla pomoci levným bydlením pro každého. To rozproudilo stavební boom a vysoké ceny nemovitostí. Lidé si brali nekryté úvěry, které byly vysoké, protože byl boom a vysoké ceny nemovitostí. Někteří tím spekulovali, brali si na úvěr několik nemovitostí, s tím že posléze vydělají na jejich prodeji. Ve skutečnosti bublina splaskla, ceny se snížily a domy byly za původní cenu neprodejné, takže lidé přišli k bankrotu, protože nebyli schopni hradit úvěr, který byl vyšší než nová cena nemovitosti. Tento problém se přenesl na banky, které ztratily peníze v nekrytých úvěrech a v cenách nemovitostí, které výrazně poklesly oproti době, kdy byly pořízeny na dluh. Banky si dovolily nekryté úvěry proto, že stát se za ně zaručoval. Nemluvě o realitní bublině.

Vysvětluje příčinu velké hospodářské krize ve třicátých letech. Ta vznikla opuštěním zlatého standardu a vyráběním peněz. Předchozí boom vždy startuje krizi. Bubliny jsou příčinami krizí. Ve dvacátých letech byl velký boom způsobený nadvýrobou, velkými investicemi právě proto, že byly levné úvěry a zdálo se, že boom bude do nekonečna, protože je možno vyrábět nekryté peníze. Deprese se potom veze na nedůvěře lidí v budoucnost a šetření. To je provázeno deflací: peníze ležící v šuplíku nabývají na ceně, s nákupy je dobré vyčkávat, investovat se nevyplácí. Výrobci krachují.

Dále rozkrývá Keynesův přelud - permanentní konjunkturu způsobenou stálým znehodnocováním peněz a inflací. Přelud vznikl nepochopením a redukcí zkušeností z velké hospodářské krize. Tento přelud dnes podporuje u nás Sociální demokracie. Lidé by měli kupovat, kupovat a kupovat. Když nejsou peníze, potom se zadlužovat sami, případně dostávat peníze od státu, který se zadlužuje, prostě aby se stále vyrábělo. Je to už zcela jasný nesmysl. Lidé přece musí také šetřit na stáří, musí mít rezervy. Dluhy musí potom někdo uhradit. Nelze všechno utratit. Největším nesmyslem je, když se snaží někdo rozproudit hospodářství na dluh, to znamená, že úvěry rozdá lidem, aby za ně kupovali. Takový dluh se už nikdy nevrátí, protože peníze utracené za zboží se vydají zčásti za materiál koupený ze zahraničí, peníze unikají ven, dále za zahraniční zboží, část se promrhá, část znehodnotí. Vrací se jen z daní, které tvoří jen část příjmů. Vzniká bublina, která potom má neblahé následky. Je to nepoctivé, ten, kdo šetří, prodělává, peníze se mu znehodnocují, kdo utrácí, si užívá, pokud se nezadluží. Důchodové fondy a všechny rezervy jsou zpochybněny. Keynesiánství a důchodové fondy jsou protimluv.

Woods vidí řešení v přechodu ke zlatému standardu, zamezení státních zásahů do hospodářství. Podporuje Hayekovu teorii „spontánního řádu" - vše se vyvíjí samo tržním hospodářstvím a není potřeba zasahovat. Hlavní příčinou krize je FED, americká federální finanční instituce, která vyrábí peníze. Takové zásahy do hospodářství nelze trpět.

Evropský segment krize

Nelze vyčítat Woodsovi, že se nezabývá celým paradigmatem světa, vždyť třeba v Číně a v Rusku krizi nezaznamenali, pokud ano, potom pouze díky zahraničnímu obchodu s krizovými zeměmi. Evropská unie se Woodsovými radami neřídí, zasahuje do bankovního sektoru, snaží se nějak vytvořit bankovní dozor a další zásahy do hospodářství. Nemysleme si, že EU dělala něco jiného než Clinton v Americe. Evropu zasáhla americká krize v době, kdy už sama byla v krizi, zatímco Amerika se z toho dostává, Evropa nikoliv. V Evropě se jedná o zásahy do hospodářství pomocí dotací. To je podobný a ještě horší způsob než v Americe. EU dá dotaci, aby se mohla využít, musí stát nebo obec něco dodat, když nemá, tak na dluh. Staví se mnohdy nepotřebné věci na dluh v době, kdy jej není možno krýt zvýšeným ekonomickým úsilím. EU tedy zasahuje daleko horším způsobem do hospodářství zemí, momentálně vyvolává stavební boom, nestaví se ovšem fabriky, které by peníze vrátily svým hospodářstvím, ale neproduktivní věci. Všechny ty plýtvající zadlužené země (plýtváním ovšem nejsou jen dotace, ale státní rozmařilé rozdávání) spoléhají, že v Evropě to někdo zaplatí. Když někdo tyto způsoby dovoluje, nezakazuje, podporuje, je přirozené, že také za ně nese zodpovědnost. Na rozdíl od Ameriky, evropští úředníci jsou nepolapitelní, není nikdo, kdo by je k zodpovědnosti volal, není mechanismus, který by je vyměnil. Je jen jedna výmluva: Zatím ještě měly národní státy dostatek pravomocí, aby zabránily nejhoršímu, mohly evropské dotace odmítnout (to si ovšem tváří v tvář občanům žádný politik nedovolí) a mohli šetřit na jiných výdajích, které jsou ještě zatím v jejich pravomoci. Nicméně v současné Evropě se už projevuje centrální rozhodování bez možnosti volat k zodpovědnosti jeho aktéry. To je podobné komunistickému režimu, ve kterém byli vedoucí činitelé nedotknutelní.

Doplnění názorů T. E. Woodse o další segmenty krize

Woods samozřejmě neřeší hlubší kořeny krize. Ta současná je totiž jen vrcholkem ledovce zcela hlubší krize, která je především evropským fenoménem. Dnes se projevuje tím, že současné nepříznivé jevy zůstávají, nejsou snadno odstranitelné a to jak pravicovou tak levicovou politikou. Tato hluboká krize má svůj globalizační a civilizační segment. Globalizační segment je způsoben odcházením průmyslové výroby do zaostalých států, odkud se potom výrobky dováží. Civilizační segment je způsoben stárnutím populace, malým počtem zdravých mladých lidí, kteří musí živit početnou armádu důchodců, nemocných a neschopných. Stále více dětí je porušených, retardovaných, neschopných práce a do budoucnosti věrných klientů vyspělého zdravotnictví, na které nikdy nevydělají.

Globalizační krize se projevuje hluboce zakořeněnou nezaměstnaností, která ovšem může být různě kryta neproduktivními a nevýrobními zaměstnáními (tzv. službami) a zaměstnáváním za nízké platy (dva špatně placení zaměstnanci místo jednoho dobře placeného). To vede ke spoustě polozaměstnaných a žijících z různých rent. Celkově to snižuje životní úroveň, pouze dopad je nějak rozprostřen.

Služby sice mohou zaměstnat lidi, ale problém s nedostatkem zaměstnání se takto pouze rozprostře, nevyřeší a zhoršuje celou situaci růstem cen a snížením životní úrovně. Bohaté země potom mohou v tomto období ještě nějak existovat, než zchudnou, ale chudší už to pociťují zcela „na tělo". To je případ České republiky.

Civilizační krize je evidentní, obrovské náklady na důchody a zvyšování nákladů na zdravotnictví je toho důsledkem. Obě krize se podporují a doplňují. Na jedné straně snižování počtu mladých lidí snižuje problém nezaměstnanosti, jenže způsobem naprosto zhoubným. Když by se najednou objevilo dosti pracovních míst, pro nedostatek pracujících by do značné míry zůstaly neobsazeny, takže by se tím vyřešilo poměrně málo. Katastrofické narůstání dluhu je ovšem důsledkem všeho a jeho zaplacení není vůbec v dohledu, prostě nikdo neví, jak by to udělal. Evropa je v tom naprosto na dně, v Americe se řešení snadněji najde, protože civilizační krize je omezenější, ani globalizační nemá takový dopad. Proto také Američané tyto hlubší příčiny krize tak snadno nevidí a jejich závěry pro Evropu zcela neplatí.

Závěr

Woods má samozřejmě ve svém segmentu problémů světa pravdu. Ale jen pro tuto chvíli, pro tuto hospodářskou situaci, obecně nikoliv. Jeho kritika sedí na dobu, kdy socialističtí politici rozhazují nezodpovědně státní peníze. Co by se ovšem stalo, kdyby stát nezasahoval, kdyby byl opravdu zlatý standard měny, kdyby celé hospodářství řídila jen neviditelná ruka trhu, kterou by nikdo neusměrňoval? Celá teorie, že právě jen „spontánní řád" všechno sám dobře řídí, není dosti dobře ověřena. Poslední příklad je z devatenáctého století, a není to příklad zrovna povzbudivý.

Demokratické země se snaží řešit velké rozdíly v příjmech a životní úrovni, které volný trh automaticky vytváří, zvolením socialistických politiků. Že oni krizi vytvoří nebo zhorší, je evidentní. Je to prostě jen proto, že to neumí, nikoliv proto, že nemají dobrou vůli. Když někdo něco neumí, neměl by nezodpovědně slibovat, že věci vyřeší. To právě socialističtí politici dělají. Woodsovy argumenty jsou v tomto naprosto pravdivé.

Volný trh je přirozený mechanismus, má nejenom ekonomický, ale i antropologický význam. V současné době je to jediný fungující systém schopný udržovat lidskou snahu a vůli k úspěchu, k učení, ke zdokonalování, k práci, k udržení kvalitního biologického stavu, stratifikuje lidi na neschopné a schopné, což je zapotřebí k vytváření vzorů a udržování schopnosti pracovat a snažit se. Na nepřizpůsobivých občanech vidíme, že nechtějí posílat ani děti do školy, protože snaha uspět se vytratila sociálním zabezpečením, které nenutí k práci a snaze. Svět nepracujících pobírajících nepodmíněný příjem nebo majících „každému podle jeho potřeb", je světem zániku lidstva na pohodlí a ztrátu lidských vlastností. Pomáhat je možno jedině potřebným, nikoliv pěstovat z lidí "nefakčenka". Přesto však volný trh nemůže být jediným systémem ovlivňujícím život. Musí ještě mimo něj existovat jiné mechanismy, které zaručí funkci rodin a lidských společenstev, dostatek zdravého a práceschopného potomstva, šetření přírodních zdrojů, zachování přírodního prostředí.