PODPORUJEME

Pochod pro život 2024


Petice za přesun velvyslanectví ČR v Izraeli z Tel Avivu do Jeruzaléma



Svobodu!


Konzervativní noviny


Občanský institut

Občanský institut


Konzervativní listy


Hodonínská výzva


petice_proti_zakonu_adopce_dti_pro_homosexualy

Petice proti zákonu "ADOPCE DĚTÍ PRO HOMOSEXUÁLY"


Třetí odboj

TřetíOdboj.cz


VítěznýÚnor.cz


Aliance pro rodinu


wilberforce.cz

Institut Williama Wilberforce


klubod.cz/

Klub na obranu demokracie

17.03.2011

Autor: Jiří Nedoma

Dopis předsedovi Senátu Parlamentu ČR

Je třeba udělit vysoká státní vyznamenání skupině bratří Mašínů a jejich spolupracovníkům. Konzervativní strana se připojuje.


Senát Parlamentu ČR

k rukám předsedy Senátu PČR p. Milana Štěcha

Valdštejnské nám. 4

110 00  Praha 1

 

Praha, 25. února 2011

Vážený pane předsedo,

s výročím 25. února 1948 předkládám návrhy na vysoká státní vyznamenání skupině bratří Mašínů a jejich spolupracovníků, jako symbolu boje za svobodu našeho národa, s plným vědomím, že podobných skupin bylo více, jako skupina kpt. Karla Sabely a mjr. Miloslava Jebavého a další. K návrhu připojuji vždy několik kritických úvah k současnosti a několik návrhů.

Denně nás media informují o reformách v ekonomice, zdravotnictví, soudnictví a sociální oblasti. Státní dluh neustále roste, dosáhl již výše přes 1.4 bilionu korun, schodek v rozpočtu na tento rok se počítá ve výši hodně přes 100 mld. korun. Pokud nás bývalý ministr financí Bohuslav Sobotka ujišťoval, že náš dluh není až tak velký ve srovnání s některými státy Evropské unie, že si můžeme dovolit jej ještě zvyšovat, pak nejsem tak optimistický, naopak mám velkou obavu z důsledků rozhazovačné politiky bývalých vlád. Ve svých návrzích žádám vytvoření právních základů pro vyrovnaný rozpočet a pro pravidla splácení dluhu do 5 let, totiž stanovit jasná a průhledná pravidla hospodaření státu tak, aby občan jasně viděl jak která vláda hospodaří s penězi svých občanů a tak nutit vlády, aby více šetřily a snižovaly státní dluh. Ve světě v posledních letech tzv. morální hazard dosahuje závratné výše, což vedlo k poslední hospodářské krizi. Také situace v řadě zemí Evropské unie - Řecka, Irska, Itálie, Portugalska, Maďarska, ale i Belgie a dalších, je varující. Dovolím si tvrdit, že bez nápravy morálky žádná vláda nenapraví ekonomické škody a nezreformuje naše hospodářství, zdravotnictví, soudnictví, důchody a sociální služby. Vysoká mravní zodpovědnost k národu, k jeho současné i budoucí prosperitě a svobodě úzce souvisí s morálními vlastnostmi jednotlivých občanů, ale a to především, jejich vládních a parlamentních představitelů. Doba našeho předsednictví EU ukázala jak málo státníků je mezi našimi politiky a jak mnoha z nich jde jen o jejich stranický a osobní prospěch a jak málo jim záleží na budoucnosti národa, přestože se blahem národa zaštiťují. Politika je umění možného. Jejím úkolem je vytvoření takových podmínek, aby se prosadila mravnost a naopak nemravnost se prosadit nemohla. Je proto povinností vlády a Parlamentu ČR vytvořit taková zákonná limitující pravidla, aby nezodpovědné stranické vlády nemohly neustále zadlužovat stát  svými sliby sociálních výhod pro určité skupiny občanů jen proto, aby si zajistily dostatečný počet hlasů u nezodpovědných voličů ve volbách pro své zvolení a zajištění budoucí moci. Pro omezení státních výdajů požadovat, aby ministři a jejich první náměstci byli politici, ostatní náměstci a ředitelé odborů pak profesionálními úředníky realizující cíle vládnoucí strany  nebo vládnoucích stran. To zajistí zvýšenou kvalitu státní správy, včetně kvality práce ústředních úřadů státu. Platy ministrů, všech úředníků, náměstky ministrů a ředitelů odborů počínaje, ale i poslanců obou komor, soudců, všech státních zaměstnanců, lékařů státních nemocnic a pracovníků ve školství, budou odvozovány od průměrného (resp. minimálního) platu v zemi. To zvýší kvalitu práce státní správy, kvality soudní moci, státního zdravotnictví, školství, ale i hospodaření státu a sníží korupci ve státě. Kvalitu práce ve státní správě značné množství nekvalitních vysokých škol, jak jsme byli svědky v případě plzeňské právnické fakulty, kvalitnější úřednictvo a policii nezajistí. Všechny nápravy ve všech oblastech vedení státu, včetně ekonomických, ve zdravotnictví, školství, v soudní oblasti, musí začít nápravou morálky, neboť není morální žít na dluh a na úkor druhých. Jen tvrdá práce a mravnost zajistí jak budoucnost ekonomickou tak i svobodu národa.                

V současnosti jsme svědky akce lékařů „Děkujeme odcházíme". Je pravda, že mezi platy lékařů ve státních nemocnicích ve srovnání s platy soudců a státních zástupců, ale i sportovců, jsou velké rozdíly. Jejich zodpovědnost je však neúměrně vyšší. Chyba soudce se dá napravit v odvolacím řízení, chyba lékaře může býti příčinou smrti pacienta, přitom jeho chyba může býti důsledkem jeho přetížení službami. Zvolená forma protestu s heslem „Náš exodus, váš exitus" byla nešťastná. Forma protestu zvolená Lékařským odborovým klubem byla na hranici vydírání a v rozporu s lékařskou etikou. Těch pár špičkových lékařů, o které je v zahraničí zájem, tam již pracuje. Není etické, jestliže mladý lékař, který vystudoval za peníze občanů, odejde a nevrátí jim svojí kvalifikovanou prací co do něj občané vložili. Bylo by etické, aby si každý své studium zaplatil, např. formou státních půjček či jinou formou půjček, a ty pak vrátil tím, že odpracuje odpovídající počet let doma a teprve potom by mohl odejít do zahraničí natrvalo nebo v zahraničí získat zkušenosti a pak se vrátit domů a doma své zkušenosti uplatnit. Pokud by odešel po ukončení studia, potom by měl vrátit tu část nákladů na jeho studium, které do něj společnost vložila. Není mravné, aby mu občané zaplatili studium z jejich daní a on je pak opustil a nevyrovnal své dluhy. Platy lékařů ve státních nemocnicích odvozovat stejně jako ve státní správě od průměrného platu ve státě s koeficientem odpovídajícím závažnosti oboru. To platí pro všechny obory.      

Je třeba si uvědomit, že samotná medicína, založená na výkonech, je v krizi. Medicína by měla býti založena na dobrém vztahu mezi lékařem a pacientem, jak tomu bývalo v době mého ranného mládí, v době rodinných a osobních lékařů, kteří znali detailně pacienta, jeho zdravotní stav, rodinné a pracovní poměry. Smyslem medicíny, její kvality, je předcházet nemoci a ne až léčit její následky předepisováním neúměrného množství léků a často zbytečných vyšetření ve velkých nemocnicích, kde ošetřující lékař ani pacienta nemá možnost detailně poznat. Vždy bude platit ta „zlatá střední cesta" založená na zkušenostech předchozích generací, kterou jsme bohužel opustili, a využívající nových poznatků medicínské vědy. Systém několika velkých krajských nemocnic v kraji je finančně pro stát neúnosný. Vhodnější bude systém menších nemocnic pro základní ošetření pacientů, nejlépe soukromých a státem kontrolované jejich kvality, s jednou nejvýše dvou větších krajských nemocnic podle velikosti kraje a velké jen fakultní nemocnice v několika málo městech, kde se bude provádět i medicínský výzkum. Neúměrný je vliv Lékařské komory, která má neúměrný vliv, ale jen malou zodpovědnost. O finančních ohodnoceních nechť rozhodují zřizovatelé, neboť oni nejlépe vědí co potřebují a na co mají finanční prostředky.         

České zdravotnictví i sociální péče jsou založeny na nekoncepčních systémech, který je „přesolidarizovaný". V roce 1990 byl rozpočet ve zdravotnictví cca 33.5 mld. korun, dnes okolo 250 mld. korun, takže i přes inflaci je financí dostatek, jen se s nimi nekoncepčně hospodaří. Hejtmani, např. Středočeského kraje, utratili značné částky za 30 korunové poplatky a za populistické akce placení cestovného dětí do školy, dnes nemají peníze na údržbu silnic a zajištění dopravy občanů do práce. Tím občan sice získal pár korun za poplatky u lékaře a v lékárně, ale ztrácí daleko více na poničení auta v důsledku nekvalitních silnic.                 

Současný penzijní systém je z demografických důvodů neudržitelný a jeho reforma je nutná. V současném systému stát má velkou moc, což lze zneužívat nebo s ním politicky manipulovat. Reformovaný systém musí posílit zodpovědnost občanů o svoji budoucnost a umožnit jim se svobodně rozhodnout kdy odejdou do důchodu a umožnit jim ovlivnit i výši důchodu. To lze zajistit systémem individuálního důchodového spoření v rámci penzijních fondů, nejlépe soukromých, ale státem důsledně kontrolovaných, aby nedošlo k vytunelování penzijního fondu, jak jsme byli svědky u Koženého fondu. Peníze, které si občan naspoří během produktivního věku se použijí k jeho doživotním výplatám důchodu, na které stát bude přispívat jen ve výši odpovídající životnímu minimu. V případě, že pojištěnec zemře ještě před odchodem do důchodu, pak nastřádané prostředky budou předmětem dědictví. Výše důchodu se vypočte z průměru délky dožití. V případě, že se pojištěnec nedožije celkové délky dožití, pak zbývající prostředky se použijí pro důchody občanů, kteří se dožijí věku vyššího než je průměrná délka dožití v rámci občanské solidarity.       

V současnosti se projevují negativní tendence v ekonomice, které jsou dány zdražováním surovin a energie. K tomu ještě přispívá pokles počtu mladých pracujících občanů, tj. nízká natalita státu, což má za důsledek nižší daňové příjmy. Zdaňovat vysoce produktivní a kvalifikované odborníky by bylo ekonomicky neúnosné, neboť by odcházeli do zemí, které pro ně budou výhodnější po odborné i platové stránce. Státu i firmám se vyplatí tyto odborníky dobře zaplatit, neboť výsledky jejich činnosti se státu i firmě vyplatí. Navíc problémem v daňových příjmech státu je skutečnost, že zisky jsou vyváženy do daňových rájů, kde mají firmy sídlo, v oblasti medicínskofarmaceutického komplexu jeho zisky závisí na tom kolik lidí se léčí a ne kolik lidí se uzdraví, což pro občany i stát je nevýhodné. Pro ilustraci ještě připomínám, že nadměrné předepisování léků má důsledky v ekologii vodního hospodářství a tedy další zbytečné výdaje.

Aby bylo možno provést zodpovědně příslušné reformy, musí být založeny na morálních základech jejich návrhů, které národ musí přijmout za své. K tomu je nutné vytvořit základní podmínky, tj.

  1. Občan musí mít právo na informace o chování současných představitelů státu, představitelů soudní moci všech stupňů, včetně Ústavního soudu a politických stran během totality jak nacistické tak i komunistické.
  2. Zajistit vymahatelnost práva stím, že nezákonnost je trestná a že po zločinu následuje přísný, ale spravedlivý trest udělený čestným soudcem každému pachateli nezávisle od jeho společenského postavení.
  3. Obnovit víru vtržní hospodářství, snížit státní výdaje, provést reformy zdravotnictví, sociálního a penzijního systému, zamezit korupčnímu hospodaření, podporovat drobné a střední podnikání, nepodporovat bankrotující podniky. Všechny krize, včetně té poslední, jsou důsledkem morální bídy společnosti žijící na úkor dalších generací.
  4. Uzákonit vyrovnaný rozpočet státu stím, že nejprve se ujasní pravidla hospodaření tak, aby občan jasně viděl jak která vláda hospodaří spenězi svých občanů a tak nutit vlády, aby více šetřily a snižovaly státní dluh a tak zamezily zadlužování státu.
  5. Udělit vysoká státní vyznamenání skupině bratří Mašínů a jejich spolupracovníkům. Udělená jim státní ocenění chápat jako míru mravní očisty národa, neboť za svobodu národa je třeba obětovat i své životy.
  6. Posilovat silnou vazbu na severoatlantické společenství.

 

S pozdravem

                                                     Doc. Ing. Jiří Nedoma CSc

                                                     Frýdlantská 1313/17

                                                     182 00 Praha 8   

Na vědomí: hrad, Parlamernt ČR, vláda, veřejnost