PODPORUJEME

Pochod pro život 2024


Petice za přesun velvyslanectví ČR v Izraeli z Tel Avivu do Jeruzaléma



Svobodu!


Konzervativní noviny


Občanský institut

Občanský institut


Konzervativní listy


Hodonínská výzva


petice_proti_zakonu_adopce_dti_pro_homosexualy

Petice proti zákonu "ADOPCE DĚTÍ PRO HOMOSEXUÁLY"


Třetí odboj

TřetíOdboj.cz


VítěznýÚnor.cz


Aliance pro rodinu


wilberforce.cz

Institut Williama Wilberforce


klubod.cz/

Klub na obranu demokracie

30.04.2010

Autor: Pavel Jelínek, Martin Rejman

Lži levice a rozšířené omyly o její lidumilnosti - I.

Domníváme se, že žádná ze stran na politické scéně, které se označují jako pravicové, se doposud uspokojivě nepokusila ve své kampani lidem srozumitelně vysvětlit, proč je levicová politika škodlivá. I proto slaví lži pana Paroubka a jeho ČSSD takové úspěchy.


Pokusíme se populistické lži levice vyvrátit a obhájit zdánlivě tvrdou, prý asociální pravicovou politiku, která je však ve svých důsledcích sociálně mnohem spravedlivější, protože nesrovnatelně vyšší mírou svobody vede k vyšším hospodářským výkonům a tím umožňuje vysokou životní úroveň širokých vrstev obyvatel.

Štědrý stát a sociální dávky

Lež: Levice dává jistoty a prosperitu - chrání slabé a potřebné

Je správné chránit slabé a potřebné, ale levice stanovuje pro sociální dávky nesmyslně štědrá pravidla, takže na ně dosáhne velmi mnoho lidí, kteří je zas tak nutně, nebo dokonce vůbec, nepotřebují.

Sociální dávky vyplácí stát z daní. Čím širší okruh lidí „dosáhne" na sociální dávky, tím víc peněz na ně stát potřebuje a tím větší část ze svého výdělku musí pracující lidé na daních zaplatit. Tím se sníží rozdíl v životní úrovni mezi těmi, kdo pracovat chtějí a těmi, kteří nechtějí. V důsledku této nespravedlnosti klesá motivace lidí pracovat více (nebo pracovat vůbec...) nebo se rekvalifikovat, aby měli vyšší plat. Čím větší část z případného zvýšení platu jim stát vezme na daních, tím menší počet lidí bude ochoten toto úsilí vynaložit. Takže pracující lidé dohromady vyprodukují méně statků (než kdyby pravidla pro sociální dávky byla přísnější) a ještě jim daně seberou větší část jejich mzdy. V důsledku toho se stát jako celek, tedy my všichni, bude mít hůře.

Lež: Nezaměstnaní lidé jsou v zoufalé situaci, zaslouží si nemalé peněžní dávky

Je pravda, že mnoho nezaměstnaných je v tíživé situaci, kterou si nezavinili. Proto je velmi důležité, aby stát nastavil pravidla, která odliší ty, kdo práci marně hledají, od těch, kterým život na podpoře vyhovuje.

Politické strany jsou si ovšem dobře vědomy, jak nepopulární by takové opatření bylo. Pracujících, kteří předpokládájí, že mohou být jednou závislí na podpoře v nezaměstnanosti, je mezi voliči mnohem víc, než např. podnikatelů. Strany vědí, že si lidé nepřipouštějí dlouhodobou blahodárnost nutných, i když krátkodobě třeba bolestných, opatření a budou politiky soudit podle okamžitého přínosu pro jejich peněženku, který je negativní. Proto se k tomu strany, bohužel i ty, které se označují za pravicové, mnoho let neodhodlaly ze strachu o preference, ačkoli jejich experti dobře vědí, že je to nutné.

Štědrý sociální systém nutí stát, aby uvalil vysokou daňovou zátěž na pracující i na podnikatele. Přitom vysoké zdanění podnikání tlumí jeho rozvoj a má neblahý vliv na udržení stávajících nebo vznik nových pracovních míst.

Lež: Platím daně, je tedy spravedlivé, že mně stát vyplácí dávky

V lidech je nesmírně zažitá představa, že je tu „bohatý, všemocný stát, který se o vše postará". Lidé nepřemýšlejí o tom, že stát nemá kde jinde peníze brát, než z daní občanů a podnikatelů (nebo se zadlužovat a tím velmi ohrozit budoucnost příštích generací). A také nepřemýšlejí o tom, že každá změna v nastavení daní a dávek má obrovský dopad na výkonnost hospodářství. Proto lidé volí stranu, která jim na nejbližší čtyři roky slíbí pohodlný život (který se velmi pravděpodobně stejně nedostaví) a nepřemýšlejí o dlouhodobých důsledcích. Toto chybné myšlení je z velké části důsledkem 40 let komunismu a ignoruje základní ekonomické pravdy (např. že čím vyšší jsou daně, tím nižší je hospodářský růst a - samozřejmě - naopak).

Dokud pojem „sociální dávky" nebyl zaveden neosobním státem, který je vyplácí z daní, lidé ve špatné situaci museli o pomoc prosit příbuzné, sousedy apod. Takoví lidé si dobře rozmysleli, zda je jejich situace tak zoufalá, aby si prosbou o hmotnou pomoc nevysloužili odsouzení. V ostrém kontrastu k tomu lze říci, že v dnešní době je skupina lidí, kteří si myslí, že mají na dávky právo či nárok, velmi široká. Dokonce i lidé s nadprůměrnými příjmy nezřídka protestují, když dojde ke změně pravidel a sníží se jim například přídavek na dítě.

Myslíme, že takoví lidé si neuvědomují, že by se na sociální dávky měli dívat podobně, jako lidé v dřívějších dobách. Jsou zde sice určité rozdíly, protože dříve o ně museli poprosit mnohem osobnějším způsobem („mějte se mnou soucit, vidíte přece, v jaké žiju bídě") než dnes, kdy stačí přijít na úřad a doložit, že splňuji kritéria pro vyplacení dávky. Ale i dnes by se lidé měli na sociální dávky dívat jako na pomoc těm nejpotřebnějším, která jde z kapes ostatních - přesně jako dříve. Bohužel, pohled lidí je tomuto stanovisku na hony vzdálen.

Lež: Pastelkovné je správná věc - rodiče prvňáčků mají mnoho náhlých výdajů

Za každou tisícikorunu, kterou stát vyplatí na pastelkovném, zaplatí stát navíc mnoho peněz na administrativních nákladech, na evidenci, kdo má nárok a kdo již dávku dostal apod. Tyto peníze zaplatí daňoví poplatníci. Tato sociální dávka má tedy (stejně jako všechny jí podobné) velmi neuspokojivý poměr mezi objemem peněz, které dávka stojí státní pokladnu, a penězi, které se k příjemcům dostanou.

Politici by měli při určování sociálních dávek přihlížet výhradně k tomu, jestli jde o účelně vynaložené peníze skutečně potřebným lidem. Ovšem jak v případě pastelkovného, tak  v případě sociálních dávek, které v roce 2006 ČSSD „náhodou" zrovna pár měsíců před volbami zvýšila, je evidentním motivem zalíbit se lidem. ČSSD tedy dávky rozdává, aby získala hlasy lidí, ne podle skutečné účelnosti. Jde o ukázkový příklad populismu.

Je naprostá nestydatost, že si ČSSD takto kupuje hlasy lidí za státní - tedy naše - peníze. Tyto neúčelně, trestuhodně vyhozené peníze pak chybí ve zdravotnictví, soudnictví, školství apod. a voliči je zaplatí z daní, nebo se o ně zvýší státní dluh, který budou pozdější generace velmi tvrdě splácet ještě vyšším zdaněním.

Je smutné, že lidé reagují na tyto lži ČSSD tak kladně a neuvědomují si jejich škodlivé důsledky. Lze se důvodně domnívat, že dokud se bude kladná odezva dostavovat, budou populisté znovu a znovu nabídky tohoto typu stupňovat. Až ke krachu, který však nepostihne populistické lháře, ale právě a nejvíce ty, kteří jejich slibům uvěřili.

Pavel Jelínek, programátor

Martin Rejman, kancléř Konzervativní strany