Autor: Jaromír Morávek

Majetek se nemůže vypařit - rezignace není na místě

Ad HN z 2. 1. 2002, text "Družstevní podíly se vypařily"

---

Vážená redakce,

 

Vaše Hospodářské noviny vydaly dne 2.1.2002 na str. 3 analýzu Martina Maříka pod názvem "Družstevní podíly se vypařily". Z uvedené analýzy vyplývá, že družstva na nevypořádaných náhradách podle zákona o půdě a na nevydaných majetkových podílech z transformace podle zákona o transformaci družstev dluží oprávněným osobám, tedy státním občanům ČR, na jejich majetku částku mezi 9 - 15 miliardami korun. Náš odhad činí až 40 miliard. Majetkové nároky na družstevní majetek vznikly oprávněným podle platných zákonů a na tom nemůže být v podstatě nic zásadního změněno. Odpírání zákonnosti v tomto případě nepřipadá v právním státě v úvahu. Ti, co plnění odpírají zřejmě neuznávají současný právní a politický stav, zpochybňují demokratické principy a vlastnická práva. Takovým hlasům nelze nechat slyšení. Na svou obhajobu nemohou mít s ohledem na násilnou a krvavou kolektivizaci zemědělství, násilné združstevnění za totalitního režimu, žádnou rozumnou argumentaci.

Nelze se podivovat nad tím, že reformátoři agrárního socialismu po XI./89 se snaží udržet pohromadě socialistický rozměr zemědělství, který jim stále umožňuje významně profitovat na cizím majetku bez pozvánky jejich skutečných majitelů. Pokud vedení družstev nepovažují za spravedlivé vypořádání transformačních podílů, pak je to velmi podivný postoj správců cizího majetku, kterými bezpochyby majetkové nároky oprávněných osob jsou spravovány ze zákona. Nikde z dikce zákona č. 229/91 Sb. a zák. č. 42/92 Sb. v platných zněních nevyplývá, že náhrady za odňatý majetek nebo transformační podíly se stávají automaticky majetkem družstva. Schválený transformační projekt podle zákona o transformaci družstev také není nabývacím titulem pro zápis nemovitostí na list vlastnictví transformovaného družstva. Účetní evidence majetkových náhrad a majetkových podílů družstvem také není žádným oprávněním prohlašovat takto evidovaný majetek za své vlastnictví. Družstva tedy nemají žádný nabývací titul na transformovaný majetek, pouze členské vklady a odtud nedělitelný fond jsou majetkovou podstatou družstva.

Pokud se nějaký podstatný nebo dokonce všechen rozhodný majetek podle redaktora Maříka z družstev doslova "vypařil", pak takové konstatování není nijak objevně analytické, ale pouze znakem zpronevěry či poškození a zvýhodňování věřitelů.

Na tento stav upozorňujeme již dlouhou dobu a zcela odpovědně a na kompetentních místech. Nic výjimečného, resp. vůbec se nic nezměnilo.

Odpovědný správce si nemůže v právním státě nahrazovat porušení povinnosti při správě cizího majetku žádnou obezličkou o vypařování se majetku.

Jiná by byla ovšem situace, kdyby stát opět začal chránit nezodpovědné správce cizího majetku, kteří si svým způsobem privatizují doslova zadarmo soukromý, nikoliv tedy státní majetek. To by bylo již na pováženou. Zatím takový právní titul o privatizaci soukromého majetku zadarmo nevyšel, ale z dílny agrárního socialismu Fenclova ministerstva je taková praxe, že povinná družstva již nic nemají, a že se zcela "legitimně" zbavila majetku tak, aby již nebyla schopna a tudíž ani povinna cokoliv ze zákona oprávněným osobám plnit, leckde holou skutečností. Taková praxe je však zcela scestná, vyžaduje okamžité a radikální nápravy a nelze se vymlouvat na nějakou politickou nevůli, když je doslova rozkrádán soukromý majetek do jiných soukromých rukou.

Stát musí garantovat naplňování jím vyhlášených zákonů a argumenty dlužníků, povinných osob a tedy i správců cizího majetku, nemohou míti žádného opodstatnění a musí být brány jako liché, ba jako drzý výsměch novodobých zločinců nad svými obětmi.

Žádné argumenty právních poradců socialistického ministra zemědělství obhajujících "divokou transformaci" družstev nemohou obstát. Družstva byla při tvorbě nových polistopadových zákonů právně pojata jako soukromé subjekty, nikoliv jako státní podniky. Právě proto nebylo možné, aby se vrátil jen prokazatelně násilně odňatý majetek. Všechen majetek družstva nad tento rámec byl rozdělen mezi oprávněné zákonem, protože vznikl z jejich majetku. Důvodem byla také skutečnost, že za socialistického družstevnictví vlastníkům zemědělského majetku neplynula žádná renta ani nájemné. O spravedlnosti mají právo rozhodovat vlastníci, nikoliv nájemci či správci majetkové podstaty, strůjci kolektivizace nebo jejich pohrobci. Na to je zákon a dobré mravy. Pokud není k zákonům v této věci respekt, je nutno si jej vynutit. A k tomu povoláváme český stát, jež je plně odpovědný za stav věcí "sametových". O nárocích nelze s defraudanty diskutovat a o stavu věci také povolaní mlčet nebudou a umlčet se nenechají, jak se o to mnozí "družstevníci" dnes stále více snaží.

Rezignace mnohých, i pravicových politiků nad stavem věcí občanských a majetkoprávních daných zákonem, není legitimací občanského politika. Takoví politici jen potvrzují, že občan není svéprávný, a že jsou jimi dány privilegované vrstvy, které jsou tu od toho, aby se o majetek vlastníků pod státním dohledem dokonale postaraly. Družstva pod značkou JZD, později ZD nyní zanikají tak, jako i jejich ochranářský Svaz, ve svém úzce a protekcionisticky pojatém zájmu. Splnila svůj účel. Majetek oprávněných osob je již ve zcela jiných soukromých rukou (anonymní spoluvlastnictví v akciovkách), a nelze říci, že ne s posvěcením státu. Takový stát, který by byl proti legitimním zájmům vlastníků půdy a ostatního zemědělského majetku, musíme odmítnout. Vlastníků půdy, kterým dodnes jejich zemědělský majetek téměř ničeho nevynáší, je na tři a půl milionu. I oni se brzy sjednotí proti té hrstce, co na jejich majetku zcela nezákonně profituje a neoprávněně se obohacuje, i proti hrstce podivných politiků, kteří jsou proti nim. Strůjci současného agrárního socialismu se již sami sebe neodměňují podle zásluh, ale podle potřeb, to jim z komunismu zůstalo v popisu práce.

Nelze tedy ani na chvíli pochybovat o tom, zda oprávnění něco dostanou či nikoliv. Jen odpovědné politiky nemáme, nikdo se nechce a asi ani nedokáže k dané problematice rozhodně vyjádřit. A pokud snad ano, pak je k tomu vyzýváme!

Agrární politika současného českého státu žije ve lži, a její proklamace nejsou žádnou agrární koncepcí a východisky. Tak jako komunisté ničili tradičně uznávané morální, hmotné a duchovní hodnoty společnosti a postavili národ do role novodobých otroků, existenčně slabých a závislých jedinců, obávajících se o svou budoucnost, přesně ve stejném rytmu tak činí i vládci dnešní. Praktické počínání dnešních politiků jim samým umožňuje jako vládcům s kořeny v nedávné minulosti, pokračovat ve skutečném a nezvratném ovládnutí republiky. A to takovým způsobem, že již ani nemají strach z postihu za způsoby, jimiž se vlády chopili a drží. V agrárním sektoru (ostatně tak jako i v jiných oblastech společenského života) dosud nebyl předložen žádný alternativní návrh či názor, který by respektoval osvědčené a tradiční, konzervativní hodnoty české společnosti. Soustavné a zákonné omezování nedotknutelnosti vlastnictví je nezvratným důkazem potřeby velké a zásadní změny, kterou česká společnost potřebuje jako sůl. Je na nás skutečných vlastnících trvalých hodnot, abychom si ji vynutily, byť i jen zásadní ochranou svého majetku a uvedli jej v obecnou vážnost.

 

V Branišovicích dne 3.1. 2002

 

za Svaz vlastníků půdy a soukromých rolníků ČR

ing. Jaromír Morávek

předseda

 

 

---