Autor: Vlastimil Podracký

Týdenní ohlédnutí

34. týden 2012

Okurková sezona sice končí, ale nedostavily se důležité události, které by stály za komentář. Proto si dovolím okomentovat nastupující školní rok a problém státních maturit, které mnozí žáci budou opakovat poté, co ministr školství Dobeš odstoupil a nový ministr Fiala prohlásil původní státní maturity za zmetek. Nevím tedy, kdo za zmetek odpovídá, je těch zmetků v této vládě poměrně dost, aby se člověk nad tím pozastavil.

Přestože je ve školství dost zkušených pedagogů a jistě zodpovědných, dostala zakázku na projekt státních maturit firma Cermat. Samozřejmě, jak jinak, evropské dotace se musí někde „utopit" a k tomu ještě mnoho peněz ze státního rozpočtu. Nevím, mluví se o padesáti milionech. Možná mi odborníci budou oponovat, ale dokáži si představit lepší využití těchto peněz, když se jedná vlastně o jakési otázky, které možná zkušený pedagog vyklopí při každé vyučovací hodině svého předmětu, a potom o nějaký počítačový program (myslím, že jsem dělal složitější programy než vyhodnocení otázek). Takže zase to zavání tunelem a možná se budou obviňovat osoby, ale zdá se mi, že už jsme tak podtunelovaní, že je to podezřelé, a dochází mi, že tunely nejspíš generuje systém sám ze své podstaty.

Dva stupně maturity je hloupost už z principu, když nejsou navazující struktury. Student, který splní ten náročnější, nemá žádnou výhodu, vysoké školy přece nelze zavazovat povinností, že by jej měly přijmout bez zkoušek, i když některé stejně přijmou téměř každého, kdo není negramotný. Největší hloupost je, když ten náročnější stupeň, ke kterému se přihlásil, neudělá, potom je bez maturity. To mohl vymyslet (za evropské miliony) opravdu jen „genius". Studenti jsou zřejmě chytřejší, na náročnější stupeň se jich přihlásilo jen 5%, že jich to 400 neudělalo je vidět, že ti chytřejší se spíše přihlásili na stupeň méně náročný.

Přitom se domnívám, že státní maturita je potřebná a celá akce připadá jako sabotáž celé myšlenky státních maturit. Hlasy ozývající se proti státním maturitám jsou z těch míst, které by nejraději neměly žádnou kontrolu přes maturitní znalosti, měl by rozhodovat „věhlas" školy. Tak lze hodnotit myšlenku státních maturit jako jakousi zastaralou ideu státního zasahování do volného trhu. Pozorně jsem se díval na komentáře na různých stránkách. Je jich dost, které odmítají státní maturity jako takové. Možná neznám všechny argumenty, ale domnívám se, že hlavní je snaha prostě školství degradovat na trh. Kdo zaplatí, maturitu udělá. Volná ruka různým soukromým školám, kam chodí povalující se synáčkové nové elity boháčů, by byla potřebná, aby se nemusela uplatňovat trapná protekce pomocí sponzoringu škol.

Nerad bych, aby to vypadalo, že jsem nepřítel soukromých škol a výběru kvality podle věhlasu, je to jistě dobrý způsob v zemích, kde jsou takové školy zaběhnuty už staletí, žáci chodí v uniformách a bydlí spolu v internátu, kde mají všichni stejné podmínky bez ohledu na postavení rodičů. Nevím, zda už i tam nepronikly nové metody výuky a hodnocení podle peněz. Prostě u nás jsou soukromé školy proto, aby synáčkové měli pohodlí, mohli používat mobily při písemné zkoušce a flusat na učitele žvýkačku, když se neklaní jejich penězům. To nejsou školy soukromé, ale mafiánské. Je to další důkaz úpadku společnosti.

Jaká budoucnost čeká školství, můžeme vidět na příkladech v západních zemích. Státní škola bude jen pro nepřizpůsobivé občany, slušní rodiče zaplatí soukromou, která ovšem stejně nebude mít úroveň. Ze státních škol vyjdou negramotní a ze soukromých neznalci s diplomem. Menšina inteligentních nebude rozlišena, jejich možnost uplatnění ztížena. Konečně proč by to tak nemohlo být, když jinde to funguje? Znalosti nejsou zapotřebí v Evropě, která se stává skanzenem, a pro národ podomních prodavačů, servírek, sezónních stánkařů, průvodců památkami a příležitostně zaměstnaných zedníků. Jiné zaměstnání je stejně spíše výjimkou. Proč tedy školství? Tak jako všechno ostatní, je zapotřebí, aby se stalo kšeftem, jiný význam už věci v tomto upadajícím světě ztratily, pokud něco kšeftem není, musí se jím stát.