Autor: Tomáš Kaláb

Zpráva ze semináře

"Kosovo a jeho nezávislosť" pořádaného 14. ledna 2008 v Bratislavě The Lord Byron Foundation for Balkan Studies ve spolupráci s Chronicles Magazine, Konzervatívnym inštitútem M.R.Štefánika a revue Impulz

---

Kosovo a jeho nezávislosť

Bratislava, Pállfyho palác, Zámocká ul., 14. ledna 2008

 

Program:

I. panel - Nezávislosť Kosova a dopad na medzinárodné vzťahy

James Bissett, Kanada, predseda The Lord Byron Foundation, bývalý ambasador v Bělehradě počátkem 90. let

 

Pan Bissett konferenci uvedl a také poskytl jakýsi historický úvod do problematiky, přičemž čerpal ze svých zkušeností přímého účastníka rozpadu bývalé Jugoslávie.

V tomto procesu viděl poměrně kriticky roli USA a Německa jako tehdejšího hlavního evropského hráče majícího vliv na Balkán. Podle něho došlo v průběhu 90. let ke 4 hlavním chybám:

1. Německo (a USA) uznalo bez širších diskusí bezprostředně nezávislost Slovinska a Chorvatska

2. intervence americké diplomacie v Bosně v březnu 1992, která podpořila vyhlášení bosenské nezávislosti bez dohody v ní žijících etnik; v nastalém konfliktu podporovala Izetbegičův režim a napomáhala přísunu tisíců muslimských mudžahedinů do oblasti bojů

3. Američany iniciované bombardování Jugoslávie v roce 1999, které bylo nelegální a porušovalo všechny standardy mezinárodního práva včetně samotné charty NATO, kde čl. 5 hovoří o vojenské akci pouze v případě napadení členského státu (na rozdíl např. od napadení USA 11.9.2001 a následné legitimní reakce v Afghánistánu)

4. nenaplnění rezoluce RB OSN č. 1244, která garantuje územní celistvost Srbska a ochranu v Kosovu žijících menšin

 

Dušan Čaplovič, vicepremiér

Shrnul hlavní okruhy neřešených problémů v prostoru bývalé Jugoslávie, které mají negativní dopad na mezinárodní vztahy:

1. návrat a reintegrace srbských uprchlíků do jejich bývalých domovů v Chorvatsku

2. definitivní konstituční uspořádání Bosny

3. řešení kosovské otázky

4. trauma Srbů jako důsledek přetrvávajícího negativního pohledu z dob Miloševičovy éry

Dále shrnul postoj slovenské vlády, podle níž by k řešení mělo dojít na úrovni Bělehrad - Priština se schválením Radou bezpečnosti OSN. Vláda je usnesením NR SR zavázána neuznat jakákoli jednostranná vyhlášení. Naopak podporuje vyslání evropského bezpečnostního sboru do Kosova jako výměnu současných sil UNMIK.

Také byly zmíněny články Helsinského závěrečného aktu, kde se čl. III zmiňuje o nedotknutelnosti hranic, č. IV o národní suverenitě a čl. VIII o právu na sebeurčení (v evropském pojetí po roce 1945 byl tento pojem aplikován většinou na kolonie, sám o sobě nezakládá právo na vlastní stát. Právo na sebeurčení může být aplikováno pouze v souladu s mezinárodním právem při zachování nedotknutelnosti hranic).

Příspěvek byl uzavřen konstatováním, že Kosovo není schopné řešit ani značné ekonomické problémy, ani hrozící etnické čistky, masivní „vývoz" zločinnosti do Evropy a odolávat islamizaci.

 

Ján Čarnogurský, bývalý slovenský premiér

· čtvrt miliónu ostatních národností žijících na území Kosova (Srbů, Makedonců, Romů atd.) bylo odtud vyhnáno po uvalení mezinárodní správy v roce 1999

· návrat uprchlíků, který předpokládala rezoluce RB OSN č. 1244 se nikdy neuskutečnil

· farizejství médií, které nekomentují porušování lidských práv Srbů a selhání NATO i civilní správy OSN

· žádné relevantní zprávy a analýzy OSN nemluvily v průběhu roku 1998 o etnických čistkách

· čistek se dopouštěla až po bombardování silami NATO Kosovská osvobozenecká armáda (KLA), která pod ochranou NATO praktikovala vyhánění Srbů

· vysoká míra zločinnosti v provincii, kde se polovojenská KLA stala politickou silou a její bývalí velitelé vysokými politickými představiteli

· samostatnost může znamenat nebezpečný precedens evokující jak mezinárodní napětí, tak v samotném Kosovu (migrace Albánců na jih provincie a Srbů na sever, nebezpečí obnovení partyzánské války)

· nevyzpytatelná reakce Republiky Srbské v Bosně

· možnost rozdělení Kosova podél řeky Ibar, což by bylo koncepčnější a lepší řešení než Ahtisaariho plán

· vytvoření potenciálního zárodku obnoveného násilí, na němž by spoluodpovědnost nesly právě ty mocnosti, které podporují vyhlášení nezávislosti

 

Alexander Duleba, SFPA

Analyzoval pohled Ruska na tuto problematiku; nejprve definoval tři oblasti, které vedly k opětovnému rezervovanému postoji Ruska k evropskému kontinentu:

· odstoupení západu od smluv o kontrole jaderných zbraní v roce 2001

· použití síly v Jugoslávii v roce 1999 bez konzultací a souhlasu Ruska, které se ocitlo vně bezpečnostního režimu v Evropě

· ochrana postsovětského prostoru, aby žádná třetí strana nemohla použít v tomto prostoru sílu, aniž by to Rusko akceptovalo

Konstatování, že v poslední době selhává na počátku desetiletí ustavená Rada NATO-Rusko, vázne bezpečnostní dialog mezi EU a Ruskem.

Zmíněn problém legitimity moci, od které se odvíjí každý státní útvar; v tomto případě není srbská moc akceptována albánskou populací a nedokáže jí nabídnout vizi budoucnosti.

 

II. panel - Nezávislosť Kosova a dopad na stabilitu Balkánu

Srdja Trifkovic, USA, Chronicles Magazine

Prezentoval náhled srbské strany na problematiku metaforickým přirovnáním k jeho současné indispozici-zlomené noze (bolest v noze se dá jednoduše „vyléčit" její amputací, což je jistě až krajní řešení při ohrožení celého organismu); poukaz na porušování lidských a náboženských práv v Kosovu pod správou OSN.

 

James Jatras, USA, riaditeľ The American Council for Kosovo (nezúčastnil se),

 

 

František Lipka, MZV SR, bývalý veľvyslanec SR

Pokus o nezávislou analýzu dopadu vyhlášení nezávislosti Kosova na balkánský region, závěry vyzněly poněkud idealisticky spíše ve smyslu chtěného než reálně očekávatelného:

· Srbsko si vydechne po vyřešení zdlouhavého problému, koncentruje se na ekonomický růst a plnění kritérií vstupu do EU, kam za všeobecného nadšení svých obyvatel zanedlouho vstoupí

· Kosovo nastoupí demokratickou a sekulární cestu vývoje, aniž by bylo ovlivněno sousední Albánií, islamizací i současnou vysokou mírou zločinnosti

· předáci albánské menšiny v sousední Makedonii dodrží svá vyhlášení, že nebudou usilovat o připojení západních oblastí Makedonie ke Kosovu za účelem vytvoření Velké Albánie

· Republika Srbská v Bosně nebude usilovat o odtržení, protože jediné nebezpečí pro ni znamená ohrožení její autonomie v rámci Bosny přílišnou snahou o centralizaci, příklad Kosova není zásadní

 

Matyáš Zrno, Občanský institut, Praha

Jediný český zástupce na konferenci prezentoval poněkud konfrontačním stylem proalbánský postoj poukazujíc na oprávněnost zásahu sil NATO v roce 1999. Podpořil současné řešení prosazované USA a EU. Jeho příspěvek je zde.

 

Čo Kosovo znamená pre Srbsko a Balkán

Dusan Prorokovic, Srbsko, štátny tajomník, ministerstvo pre Kosovo

Zástupce srbské vlády hovořil o praktických důsledcích vyhlášení nezávislosti z legislativně-ekonomických hledisek a představil principy rozsáhlé autonomie Kosova, kterou prezentovali srbští vyjednavači v průběhu tohoto roku. Co do míry autonomie předčil návrh např. postavení HongKongu v rámci Číny či Alandských ostrovů v rámci Finska. Zdůrazněna byla ekonomická nesoběstačnost samostatného Kosova při nezaměstnanosti pohybující se okolo 60%.

V zahraničně-politických souvislostech byla zdůrazněna nutnost výběru strategického partnera, kterým může být buď EU nebo Rusko. EU od roku 2003 nepokročila v přístupových rozhovorech se Srbskem, navíc si k Srbsku zavírá dveře deklarovanou podporou nezávislosti Kosova.

Prezentace D. Prorokoviče je přílohou této zprávy.

III. panel - Pozícia SR a pozícia EÚ k nezávislosti Kosova

 

Vladimír Palko, poslanec NR SR

Poslanec KDH Palko prezentoval pozici své strany, která byla od samého počátku prosrbská, vždyť zástupci KDH v první Dzurindově vládě hlasovali v roce 1999 proti povolení přeletu letadel NATO nad územím Slovenska při bombardování Jugoslávie. Zdůraznil jakýsi morální závazek Slováků podporovat Srby vycházející z historických vazeb mezi těmito národy. Hovořil také o neochotě Albánců k jakýmkoli dohodám, počínaje již rozhovory v Rambouillet počátkem roku 1999, kdy předložili Miloševičovi nepřijatelné požadavky v rozporu s jugoslávskou ústavou. Zmínil se i o obecně známé skutečnosti nejen ve sféře politické, ale hlavně mediální, totiž o principu „dvojího metru" uplatňovaného západními žurnalisty, kteří detailně informovali o albánských obětech, pogromy na Srby byly komentovány jen v nejnutnější míře nebo vůbec. V neposlední řadě zdůvodnil jím preferovaný postoj Slovenska obavou z precedensu pro maďarskou menšinu na jižním Slovensku.

 

József Berényi, poslanec NR SR

Opoziční poslanec MDK pochopitelně reagoval na předcházející vystoupení a v podstatě negoval veškeré výroky poslance Palka. Popřel možnost volání maďarské menšiny po autonomii, zdůraznil, že protokoly v Rambouillet podepsala pouze albánská strana a podpořil stanovisko EU, kterým by se měla slovenská vláda beze zbytku řídit.

 

Roman Bužek, generálny riaditeľ politickej sekcie Ministerstva zahraničných vecí SR

R. Bužek v krátkém vystoupení specifikoval pozici ministerstva zahraničí. To spočívá v koordinaci postojů s Evropskou unií, přičemž pikantní je, že EU zatím žádné jednoznačné stanovisko nemá, tudíž i postoj slovenského MZV je vlastně nejasný.

 

Peter Zajac, prezident Konzervatívneho inštitútu M. R. Štefánika

Konferenci uzavřel svým vystoupením prezident spolupořadatele, který zdůraznil především nutnost souladu slovenského postoje s postojem EU. Ačkoli v jiných případech (např. přijetí eura či ratifikace tzv. Lisabonské smlouvy) se neztotožňuje s oficiálním kursem EU, v tomto případě považuje za nutné dostát spojeneckým závazkům, aby se zachovala důvěryhodnost a spolehlivost země v očích ostatních členských států.

---