PODPORUJEME

Národní pochod pro život 2020


Konzervativní noviny


Občanský institut

Občanský institut


Konzervativní listy


Hodonínská výzva


petice_proti_zakonu_adopce_dti_pro_homosexualy

Petice proti zákonu "ADOPCE DĚTÍ PRO HOMOSEXUÁLY"


Třetí odboj

TřetíOdboj.cz


VítěznýÚnor.cz


Aliance pro rodinu


wilberforce.cz

Institut Williama Wilberforce


klubod.cz/

Klub na obranu demokracie

24.09.2002
Kategorie: Zemědělství

Autor: Jaromír Morávek

Zemědělská kapitola největší překážkou vstupu do EU

Přijme Brusel podmínky českého agrárního socialismu?


Agrární socialismus restaurovaný v podobě třetí cesty lidově socialistickými stranami, je stále jenom pokleslost a neschopnost vymanit se kojné matičce a vševůdčímu tatíčkovi v jednom - státu. Socialismus je stále jen předposlední stadium komunismu a tak není v českých zemích pochyb, že komunismus neskončil a vyvíjí se s veškerou svou zločinností dál. Jen lid je klamán a podváděn stejně jako dříve, stejnými způsoby, stejnými lidmi jen v jiném pořadí a na jiných místech, jen s tím rozdílem, že se nechává klamat zcela vědomě. Není to souhlas s nastoupenou cestou, je to jen nevědomost, v které je udržován a navíc cíleně maten, aby šel cestou necestou, opět za ručičku veden. Nebo to bude jinak?

Normálnímu občanu Česka půjde v životě obecném vždy o to, kolik do své peněženky dostane a co si za její obsah bude moci koupit. V dosavadním domácím prostředí má jistá očekávání a s odchylkami počítá, takže se vcelku vyzná. Rodinný rozpočet je většinou vyrovnaný a pokud se jedná o půjčky, ty se pravidelně splácí. Jak to bude, až budeme součástí zemí společného trhu a obchodu toho našinec mnoho neví.

Stále jen v předvstupním jednání je zatím zemědělská kapitola, která se zdá být nejsložitější. Velkoagrární lobby zastoupené Agrární komorou, Zemědělským svazem a Svazem podnikatelů v zemědělství, vyznává spolu s vládní stranou agrární socialismus, navazující povětšinou na nedávnou komunistickou éru. Většina zemědělské půdy a příslušného zemědělského majetku zůstala v područí velkých zemědělských podniků, jejichž následná transformace má za příčinu jejich oddlužení především na úkor oprávněných osob, ale i dalších významných věřitelů, jako jsou banky a stát, tedy i my ostatní občané.

Málokdo si uvědomuje, že pronajatá zemědělská půda je nemovitostí, a že je pronajata pouze jako základní výrobní prostředek pro zemědělskou produkci, tedy výrobu, potažmo zisk ze zemědělské produkce, tedy pro uspokojování soukromých potřeb nájemců, tedy, že se nájemcům jedná o zajištění soukromého statku. Čtenář dozajista pochopí, že lán pšenice netvoří žádné veřejné statky, ale výrobek, který je na trhu prodáván jako různé zboží a to za účelem zisku. Např. potravinářské pšenice lze vyprodukovat jen tolik, kolik jí semelou mlynáři a to oproti agregátní poptávce pekařů, cukrářů, a dalších zpracovatelů této komodity. Jaký objem výrobků z mouky se zkonzumuje v tuzemsku je s malou odchylkou známo. Podíl vyvezený producenty a zpracovately za hranice je dán jejich konkurenceschopností a je také znám.

Panuje však v českém zemědělství nějaká konkurence? Jsou někteří zemědělští producenti konkurence schopni? Když ano, proč drtivá většina soudobých velkých agrárních společností vykazuje soustavnou ztrátu, malý podíl vlastního kapitálu a značnou zadluženost? Proč převažuje nájemnictví a správcovství, často vynucené a nechtěné, i zapovězené? Proč zemědělský kapitál tak málo vynáší jeho vlastníkům (nájemné, dividendy, podíl na zisku a pod.)?

Zemědělská politika a polistopadové vlády dovedly zemědělství v Čechách do patové situace. Jeho struktura se vcelku nezměnila, pokračuje se dále cestou agrárního socialismu - výroby pro výrobu za každou cenu, když ztráty nenesou producenti, ale především daňoví poplatníci.

Poptávka na trhu jednoznačně určuje míru zornění zemědělské půdy. Neprodejná nadvýroba, tedy ztráta zemědělských podniků, by měla způsobit úměrné snížení zornění. Porovnáme-li však stav zemědělské půdy (kultura pozemku) jak je veden v katastru nemovitostí na příslušných listech vlastníků, pak rozhodně nenajdeme v terénu stav shodný se stavem zapsaném v tomto katastru. Kde je pozemek označen příslušnou kulturou, louka či pastvina, mez, cesta, ostatní plocha, či trvalými porosty, nalezneme často pouze ornou půdu. Nejen že je předmět nájmu užíván v rozporu s evidovanou kulturou nebo určením, ale i proti smyslu tvorby a údržby statků veřejných, kterými jsou krajina a samotná venkovská sídla.

Vzpomenul jsem, že pozemek je nemovitostí. Pokud je tento pronajat nájemci pro účel rostlinné výroby, pak ve stavu v jakém je evidován. Nájemce není oprávněn měnit bez souhlasu vlastníka jeho kulturu. Navíc nájemce je oprávněn obdělávat jen pozemky označené v nájemní smlouvě a to v hranicích, jak existují v terénu. Polní cestní síť a obecní cesty jsou samostatnou pozemkovou součástí, mají svá parcelní čísla. Tato polní cestní síť však v drtivé většině předmětem nájmu není. V katastru nemovitostí o výměře cca 1000 ha je na 55 ha evidovaných a zamapovaných polních cest, které zpřístupňují pozemky vlastníků a jsou i součástí jejich hranic. Kdo dovolil 11 let od účinnosti zákona o půdě (24.6.1991), kdy zanikla užívací práva socialistických zemědělských podniků, orat dále většinu polních cest (bez jakéhokoliv práva), poškozovat tak dále hranice pozemků a udržovat obrovské socialistické lány, tedy ničit dále krajinu a odkrývat tak obrovské plochy erozním vlivům? Kdo vůbec kdy dovolil dřívějším uživatelům odstranit hraniční kameny jednotlivých parcel, kdo tento stav nechává záměrně bez povšimnutí? Kdo nechce převzít zodpovědnost za uvedení pozemkového vlastnictví do řádného stavu tak, aby každý vlastník opět věděl, kde jeho pozemek leží a že je přístupný? Na tyto otázky nedostanete v tomto státě a za současné politiky žádnou odpověď, dokonce ani vyhýbavou. Jde samozřejmě o to , kdo zaplatí pozemkové úpravy, resp. zaměření a vytyčení pozemků. A také o to, jak dlouho to bude trvat.

Investovat do nemovitosti má právo její vlastník, nájemce jen tehdy, pokud je mu to dovoleno, jinak nemá právo na náhradu zhodnocení pozemku při skončení nájmu. Nájemci tedy do pronajatých pozemků s bídou vkládají jen tolik, aby zemědělská produkce (soukromý statek) byla přiměřená běžným obchodním záměrům a agrotechnice. Neviděl jsem, že by nájemce investoval do tvorby a údržby krajiny a že by opravoval selská stavení, stodoly jejich vlastníků a další infrastrukturu v obecním majetku. Drtivá většina nájemních kolektivistických společností tedy netvoří a ani nemůže tvořit veřejné statky, protože by popřela svůj socialistický původ, kdyby měla obnovit hranice pronajatých pozemků, potažmo cest, obnovit meze, louky, pastviny, vodoteče a ostatní plochy tvořící ekologické niky, biokoridory tak, jak je doposud vlastníci vlastní.

Ovšem, jde-li o přímé platby směřující na údržbu a obnovu krajiny a venkova, tak k těm se hlásí současní nájemci beze zbytku. Jakým však právem? Odpovídám - žádným.

Bruselští vyjednavači více než tuší, jak chatrné jsou vlastnické vztahy současných českých zemědělských producentů, a odtud pramenící nezodpovědnost. Přímé platby směřující do venkovské krajiny a infrastruktury obcí nemohou podle Bruselu najít jiného příjemce, než vlastníka předmětných nemovitostí. Rovněž tak zavedená praxe, že nelze podporovat producenty vyrábějících zemědělské produkty na výměře větší než 500 ha, je našim velkoagrárníkům trnem v oku. A tak jsou slyšet stále silnější slova zástupců velkoagrární lobby, že pokud se nám Brusel nepřizpůsobí, pak o něho nemají zájem a své peníze že si doslova vydolují od našich spoluobčanů, ať chtějí nebo nechtějí. Tak to činí ostatně již dnes.

Regulace trhu, tedy protitržní opatření, již stojí tolik peněz daňových poplatníků, že by se za ně uživilo několik krajů bez jakékoliv zemědělské produkce. Stále se podporuje nadvýroba, tedy neprodejný přebytek, tedy ztráty, které se vyrovnávají z peněz daňových poplatníků. Úspěšní platí daně a tyto se přesouvají neúspěšným, aby dále "otravovali" trh. Úspěšní ztrácí trpělivost a také motivaci a začínají se chovat podobně. Nakonec se sjednotí v jeden kartel na jeden povel. Ale to už tu bylo.

Brusel však podmínky českého zemědělského socialismu nepřijme. Velkoagrární většina trucuje a vyhrožuje ostatnímu občanstvu zablokováním vstupu do EU. Vládní politikové a jim spřízněné Svazy a komora nemají co jiného nabídnout. Trvají na svém socialistickém nesmyslu. Není tedy alternativa a do konce roku zbývají již jen tři měsíce. Nikdo z vlády si doposud nepřipouští, že Brusel nepovolí. Brusel se totiž nebojí, že by podobné strukturální změny potkaly země Unie, tedy že by tamní sedláci a rolníci se po vzoru Česka združstevnili a přeměnili svá hospodářství na akciové společnosti, v kterých ani nebudou rozhodovat a ani z jejich kapitálu nepůjdou výnosy. České zemědělství není žádným vzorem, jen z převážné většiny přežívající kolchoznictví za peníze z cizí kapsy. Bez nich a bez cizího, nesplaceného majetku by již dávno vyhynulo. Jak dlouho si budeme vydržovat dávno propadlý a vyhynulý model? Jsme jediní ve střední Evropě, pěstujíc kolchoznictví v demokratickém státě ze státních peněz. A to nás již stálo peněz. Jak dopadly oprávněné osoby, o tom se bude ještě dlouho vyprávět - opět jak sedláci u Chlumce. V této oblasti je ticho, embargo na skutečný stav je uvaleno již téměř dokonale. Media si největšího potrestání vlastníků půdy a zemědělského majetku již téměř vůbec nevšímají. Politici spolu s nájemci se vlastnictví již zřetelně nahlas vysmívají. Socialismus je předposlední fáze komunismu pro občany, my velkoagrárníci již máme komunismus, libují si mnozí. 

 

 

V Branišovicích dne 24. 9. 2002

 

Ing. Jaromír S. Morávek

člen Předsednictva Konzervativní strany

kandidát do Senátu Parlamentu ČR za Konzervativní stranu v obdovu č. 54 Znojmo

www.skos.cz