Autor: Jan Kubalčík

Útok na rodinu

Budou děti běžně své rodiče udávat?

---

Aby bylo zřejmé, pod jakým úhlem se dívat na následující řádky - jsemženatý, ale děti nemám.

Rodina je svébytnou jednotkou, bez které si dokážeme představit společnost dost obtížně. Je jednou z mála institucí, která přežila přerod tradiční společnosti v společnost moderní. Není založena na žádném smluvním základě - stejně, jako dítě nepodepisuje smlouvu s rodičem, že bude do dospělosti vychováváno, tak rodič s dítětem, že o něj bude postaráno ve stáří. Muž neplatí ženě za umyté nádobí a ona jemu za naštípané dříví. Těmito poněkud zjednodušujícími příklady se snažím přiblížit principy, z nichž (samozřejmě mimo jiné) rodina čerpá svoji vnitřní sílu a potažmo svoji autonomii. Tato autonomie je však důvodem, proč se rodina tak často stává terčem útoků ze strany státní moci. Právě když státní moc vykazuje totalitní tendence, jsou tyto útoky vědomé (viz román "1984"). Nezbývá než doufat, že poslední návrh Ministerstva práce a sociálních věcí ČR pod vedením pana ministraŠpidly je útokem na rodinu, který je veden nevědomky.

Pokusím se obhájit, že vskutku o útok jde. Předně bych rád oddělil diskusi o anglosaském přístupu k výchově. Ne proto, že podle mého názoru produkuje "malé ďábly". Ne proto, že by se dal použít argument o výsledcích tohoto přístupu v sériích krvavých násilností v britských a amerických vzdělávacích ústavech. Vždyť průměrný dospělý anglosas se chová v průměru stejně slušně jako průměrný dospělý s jiným výchovným pozadím (zbývá snad jen klást si ze zvědavosti otázku, v kterém věkovém období se to vyrovná). Tuto diskusi si dovolím oddělit čistě proto, že tradice výchovy a kulturní vzorce jsou u nás prostě jiné.

V žádném případě nechci na těchto řádcích zasahovat do řemesla dětským psychologům, psychiatrům, pedagogům,... prostě odborníkům zabývajícím se dlouhodobě problematikou týraných dětí. Vyjdu však z předpokladu, že je přirozené, když rodič miluje své dítě. Týrá-li jej, je to podle mého názoru úchylka. A úchylku pokuty nevyléčí. Naopak - každé dítě je v jistém období malý tyran. A v tomto období - ochránci týraných dětí, klidně se na mne zlobte - je lepší jedna dobře mířená rána než deset zbytečných slov: ne hlava nehlava, ale hlava hlava, co rána to trefa, škoda každé, která padne vedle. Dítě, které pomáhá svým rodičům (třeba i na statku - viz Lidové noviny z 24.5.1999 "Špidla chce trestat špatnou výchovu"), se učí odpovědnosti a nemá čas hrát na výherních automatech (v rámci objektivity - podle mého názoru je v tomto a v otázce žebrání dětí přístup MPSV ČR v pořádku). Bude-li stát trestat rodiče za to, že nenechají své potomky růst jako dřevo v lese, bude to mít nedozírné následky. Nejen že děti budou udávat své rodiče (viz opět "1984"), ale ony prostě zůstanou nevychované. Panu ministru Špidlovi se zřejmě zdá o světě mladých lidí, kteří nechodí do práce, jelikož nebyli vychováni ke zodpovědnosti a následně nezakládají rodiny, jelikož nebyli vychováni ke zodpovědnosti (neřku-li, když si vzpomenou na sebe před x lety a představí si, že by něco takového měli doma...). V tomto smyslu je současný návrh útokem na rodinu. Ne na tu současnou. Ta je již etablovaná. Ale na tu budoucí. Ta jednoduše nebude založena.

 

Brno 24.5.1999

 

Jan Kubalčík

předseda Městského společenství SKS Brno

---