Autor: Jan Kubalčík

Umělé přerušení těhotenství - eufemizmus pro pokrytce

Je čestnější prohrát ve spravedlivé bitvě, než zbaběle opustit bojiště.

---

V diskusi o "umělém přerušení těhotenství - interrupci" je (jako ostatně vždy) nejdříve nutné ověřit, zda všichni zúčastnění mají pod stejnými pojmy na mysli stejné věci, resp. děje. Já tedy pod výše uvedeným pojmem chápu zmaření lidskéhoživota.

Jako etický problém se interrupce ocitá v sousedství jaderné energetiky nebo klonování. Je to sice problém nepoměrně starší, ale spolu s uvedenými vyhovuje schématu - "vědění se posunulo o kus dál, lidstvo má od chvíle objevu v ruce další nástroj a je na něm, jak jej použije".

Různé společnosti mají různé hodnotové systémy. Kanibalům lze jejich kanibalizmus vyčítat jen velmi obtížně. Naše společnost však vzešla z tradice židovské, antické a křesťanské a tím je formováno i svědomí každého z nás. Byť je někdo zlodějem, dobře ví, že imperativ "nepokradeš" je platný a uvědomuje si, že udělal něco zlého. Výše uvedené, dále např. "nezabiješ" či "nepodáš křivého svědectví" jsou většinou součástí právních řádů - ne jinak v ČR. A je to tak dobře. Ve své svobodě je prostě každý z nás omezen - nemůže např. jen tak někoho zabít. Pokud totiž stát nemá vnitřně degenerovat, musí se za "své" civilizační hodnoty umět postavit. A to i v tom případě, že pravděpodobně prohraje. Jako příklad může sloužit prohibice v USA. Nestanoví-li se však bezbřehému liberalismu mantinely, jsou dnešní "zážitky" zítra všední a devastace postupuje stále rychleji. Výsledkem pak nemůže být nic jiného, než zánik kultury - jako v případě staréhoŘíma.

Já tedy iniciativu na zpřísnění "interrupční" politiky státu vítám. I za cenu potratové turistiky. I za cenu jednání o výjimkách, které by bylo možno udělit z předem jasně vymezených důvodů. Jistě - jako někomu, koho to osobně nepotká se "mi to moralizuje". Když však soud vyšetřující zločin rozebere mnohdy před tváří veřejnosti něčí soukromí do šroubku, nikomu to divné nepřipadne. A to je přitom situace, kdy případně zmařený život již nelze vrátit. (Tím chci mimo jiné říct, že toto "výjimkové řízení" by mělo být svěřeno do pravomoci justice -žádné speciální komise svádějící ke korupci.)

Nikdo z nás nemá právo soudit, zda dítě s mentálním postižením, které se má narodit, nezpůsobí svému okolí a zejména rodičům více radosti, než geniální darebák. A tím, že jde o potenciální matku, se na tomto faktu nic nemění. Proto bych se přikláněl k tomu, aby výše zmíněná iniciativa byla mimo jiné chápána jako možnost k uvědomění si lidské nedokonalosti, kterou přes veškerý pokrok nikdy nepřekonáme. Tajemství zrození a života je příliš křehké na to, aby k němu bylo přistupováno jinak než s pokorou. A tak těm, kteří budou tuto zákonnou úpravu prosazovat vzkazuji ono římské "se štítem, nebo naštítě".

 

Brno 13.8.1999

 

Jan Kubalčík

předseda Městského společenství SKS Brno

---