PODPORUJEME

Pochod pro život 2024


Petice za přesun velvyslanectví ČR v Izraeli z Tel Avivu do Jeruzaléma



Svobodu!


Konzervativní noviny


Občanský institut

Občanský institut


Konzervativní listy


Hodonínská výzva


petice_proti_zakonu_adopce_dti_pro_homosexualy

Petice proti zákonu "ADOPCE DĚTÍ PRO HOMOSEXUÁLY"


Třetí odboj

TřetíOdboj.cz


VítěznýÚnor.cz


Aliance pro rodinu


wilberforce.cz

Institut Williama Wilberforce


klubod.cz/

Klub na obranu demokracie

08.08.2013

Autor: Jaroslav Cabal

Účelové vyvlastňovací paragrafy zaúřadovaly

Zákon evidentně umožňuje porušování Ústavou zaručených práv.


V televizních novinách před několika dny proběhl kratičký šot ze severu Moravy, prokazující „užitečnost" nedávno přijaté novely zákona o vyvlastňování č. 184/2006. Redaktor nejdříve za doprovodu kamery představil stav rozestavěné velmi důležité komunikace a potíže řidičů, směřujících po ní k svým cílům. Snad se snažil takto dokumentovat veřejnou prospěšnost záměru dokončit dálnici a nezdržovat tak hustý provoz šikanami. Nepřímo tedy pochválil úředníky, kteří se podíleli na odstranění poslední překážky tím, že úspěšně využili institut vyvlastnění - zakotvený v uvedeném zákoně - vůči vzdorujícímu vlastníku posledního dosud nevykoupeného pozemku. Otevřeli tak dokořán dveře pro stroje a dělníky, kteří již nemusí na jeho práva brát žádný ohled. V reportáži bylo vágně oznámeno, že se stavbou dálnice nesouhlasící vlastník pozemku přece dostane za újmu a kousek zastavěné parcely půl milionu. Tedy na první pohled jistě „pěkné" peníze.

Již z principu nevěřím takto podaným reportážím obyčejně z produkce lidí nejen nezkušených v oboru oceňování nemovitostí či nemajetkových škod, ale i lidí účelově a neobjektivně informujících a manipulujících veřejností.

Pro vnímavého diváka však krátký šot (asi neúmyslně) odhalil příčinu nerovného boje jednotlivce proti „veřejnému zájmu" občanů, zastoupených byrokratickou mašinérií. Mamutí komunikace, značně vyvýšená nad okolní terén, přetne jejich poklidnou zahradu snad dvacet metrů od vilky, ve které evidentně dlouhodobě žijí. Automobily se jim tedy budou po rušné silnici honit s náležitým hlukem a smradem přímo před okny. Stav nemovitosti naznačuje, že obyvatelé nepatří mezi občany s vyššími příjmy, což by ostatně nemělo mít na průběh událostí žádný vliv. Nešťastní lidé z uvedeného domu byli v reportáži představeni jako „brzdy pokroku", jako obtížisté, nerespektující potřeby většiny v libých záměrech. Navíc závistivci jistě přemýšlí o penězích, které rodina úředníkům jako cenu za část v budoucnu zastavěného pozemku „nepochopitelně" odmítla.

Kdo ale z úředních struktur (a nás ostatních mlčících) respektuje a chápe zájmy jednoznačně poškozeného majitele dotčených nemovitostí? Vždyť nám byrokraté vlastně zpříjemní život tím, že nebude nutné v tom úseku dálnice sjíždět do jednoho pruhu a zpomalovat vozidla. Co na tom, že někdo cítí velikánskou nespravedlnost, srovnatelnou jen s těmi páchanými komunisty před rokem 1989.

Je třeba si uvědomit, že v takových případech se nejedná jen o majetkovou újmu, způsobenou zastavěním části zahrady, ale zejména o těžké znehodnocení domu a životního prostředí v jeho bezprostředním okolí a o nezměrnou psychickou újmu majitelů. Případné přestěhování rodiny do nového domu v klidném prostředí by mohlo být spravedlivějším řešením, obsahujícím také náležitou satisfakcí za nesporné újmy. Žádný paragraf přijatého zákona však nerespektuje zvláštnosti každé nemovitosti určené k vyvlastnění, zapomíná i na zohlednění širších souvislostí, a tím i na spravedlivé ocenění újmy, způsobené vlastníku stavbou dotčených nemovitostí. Peníze, navrhované za výkup pozemku, nemohou stačit na vybudování nového domu v obdobném prostředí, v jakém dosud postižená rodina žila, i kdyby ten starý (samozřejmě pod cenou) prodali někomu, komu hluk a výfukové plyny až tolik nevadí. Nabízená náhrada tedy nemůže být dostatečnou satisfakcí za znehodnocení nemovitosti, jakou jim projektant, investor, zákonodárci a úředníci připravili.

Vyvlastnění za půl milionu je nyní podle reportáže pravomocné. Nic již nebrání buldozerům, rypadlům, obřím náklaďákům a lidem za jejich pákami či volanty, aby se dali do díla. Postiženým lidem, kteří se musí děsit obrovských soudních poplatků, není dána jiná možnost, než nejistá a nákladná obrana, která může skončit za mnoho let až u Ústavního soudu. A tak je evidentně pošlapána svoboda jednotlivce ve prospěch nevšímavé, někdy závistivé, někdy hloupě sobecké, většiny. Vždyť se tento problém týká jen několika nám neznámých lidiček, tak co se vzrušovat?

Z uvedeného je zřejmé, že zákonodárci nadměrně posílili úřední moc nad práva a svobodu jednotlivce. Zákon evidentně umožňuje porušování Ústavou zaručených práv. Poslanecká sněmovna a Senát by měli tuto normu změnit tak, aby bylo možné v takových případech znalci ocenit majetkovou i nemajetkovou újmu a stanovit spravedlivou, férovou cenu a zabránit tak zbytečné delegaci řešení těchto citlivých kauz k příslušným soudům. Na justici by se měl vlastník dotčených nemovitostí obracet jen v nejnutnějších případech.

Konzervativní strana v době projednávání vyvlastňovacího zákona důrazně protestovala proti jeho navrhovanému znění a upozornila na jeho dopady bezprostředně po jeho přijetí. Levice po možnosti vyvlastňování volala, a nevadilo to ani pravici. Za štítem „veřejného zájmu" totiž často bývají ty privátní, dobře ukryté za úřednickou mašinérií obcí, krajů či státu, a samozřejmě stavebních a jiných podniků. Upozorňovala, že navrhované změny povedou k nerovnému postavení občana vůči veřejné moci, a tím ke snížení jednoho z nejdůležitějších principů občanských svobod - práva nerušeně vlastnit věci a užívat je.