PODPORUJEME

Den pro rodinu a manželství 2019


Občanský institut

Občanský institut


Konzervativní listy


Hodonínská výzva


petice_proti_zakonu_adopce_dti_pro_homosexualy

Petice proti zákonu "ADOPCE DĚTÍ PRO HOMOSEXUÁLY"


Třetí odboj

TřetíOdboj.cz


VítěznýÚnor.cz


V.O.R.P.

Výbor na obranu rodičovských práv


wilberforce.cz

Institut Williama Wilberforce


klubod.cz/

Klub na obranu demokracie

Upozornění: Tento text se nemusí shodovat s oficiálním stanoviskem Konzervativní strany

08.01.2013

Autor: Martin Rejman

Týdenní ohlédnutí

1. týden 2013


První den nového roku 2013 se prezident Václav Klaus ve svém posledním novoročním projevu, na závěr svého desetiletého působení v roli hlavy státu, snažil o střízlivý, více méně optimistický tón. Je jistě možné souhlasit s jeho konstatováním, že přes všechny problémy neprožíváme žádnou katastrofu. Ano, naší zemi nepostihují fatální přírodní katastrofy, nehrozí nám žádná válka, i když o tu občanskou se někteří „revolucionáři" vehementně snaží (i jinde ve světě), aniž by si uvědomovali, že oběťmi - zaslouženými - by byli především oni. Také se skutečně máme lépe, než kdykoliv před tím; neomluvitelné proto je, že stále necháváme umírat bezdomovce bez pomoci, byť by si někteří svou situaci zavinili. Je také možné souhlasit s prezidentovým konstatováním, že jsou zde našeptávači špatných nálad, kteří zneužívají vymoženosti naší demokracie - svobody - k tomu, aby jí destruovali, vehementně podporovaní našimi liberálními, tedy levicovými médii. Prezident pojmenoval příčiny stavu, ve kterém se naše společnost nachází, poměrně střízlivě, a také vystihl, že skutečnou změnu může přinést jen návrat ke starým dobrým hodnotám, tradicím, návykům, ale i povinnostem, které pod heslem modernosti a pokroku tak nezodpovědně znevažujeme a opouštíme.

V závěru novoročního projevu vyhlásil pan prezident amnestii, o jejímž dopadu na společenskou náladu, na boj s korupcí, na vnímání spravedlnosti bude vedena neúprosná diskuse ještě dlouho. Ale už teď se mnozí zločinci vrátí do vězení, za což amnestie jistě nemůže, a když tedy nevyužili příležitosti, měli by tam již zůstat. Jak v jedné ze svých úterních úvah v  Lidových novinách napsal Ludvík Vaculík: zloděj ze svých dětí vychová jen další zloděje, a proto by se měl popravit. Nejdu tak daleko, ale navždy zbavit svobody jistě. A doufám také, že miliardové zpronevěry nejsou promlčené, jak jsme ujišťováni, a jejich viníci budou potrestáni nejen vězením, ale i ztrátou majetku, ať jej převedli na kohokoliv.

Nepatřím ke kritikům Václava Klause za každou cenu. Vím, že jeho skutečná role v historii Československa a České republiky po roce 1989 bude osvětlena a zhodnocena v době, kdy už mnozí z nás nebudou mezi živými. Ale přece jen bych v jeho posledním novoročním projevu očekával alespoň trochu sebereflexe. Ovlivňoval a ovlivňuje politiku, ekonomiku a společnost v míře, jako málokdo jiný, a je za stav věcí veřejných v této míře spoluodpovědný.

Událostí, která byla ve středu pozornosti, bylo rozhodnutí Ústavního soudu, které definitivně skončilo s nejistotou o osudu první přímé volby prezidenta v dějinách České republiky. Nejsem příznivcem přímé demokracie a jsem přesvědčen, že uzákonění přímé volby prezidenta je špatným krokem naší populistické politické reprezentace napříč politickým spektrem. Zejména konzervativní strany, za něž se označují ODS a TOP 09, neměly ustoupit médii hojně podporovanému volání „lidu" po přímé volbě. Konečně, byli jsme svědky nedůstojné frašky při sčítání podpisů a je jisté, že ani rozhodnutí ÚS neučiní konec pochybám o regulérnosti a správnosti přímé volby.

Politici se zbavili odpovědnosti a nám, voličům, nezbývá, než vybrat - dobře nebo špatně. A máme poprvé „šanci" zvolit i kandidáta s komunistickou minulostí. Je to skutečně nedostatek sebereflexe, ztráty soudnosti a studu, že někdo s tímto handicapem kandiduje. Ale komunisté nikdy studem neoplývali...

Voliči od středu doprava zvažují, kdo z nabízených kandidátů si zaslouží jejich důvěru, Ale, dámy a pánové, teď opravdu nejde jen o to. Teď jde o to, aby poprvé v historii České republiky nezvítězil bývalý komunista, aby nezvítězil někdo, kdo současné komunisty požádal o podporu. Z pětice středopravých kandidátů, mezi něž, snad oprávněně, počítám paní Fischerovou a Roithovou a pány Franze, Schwarzenberga a Sobotku, má největší šanci oslovit většinu středopravicových voličů - pokud se přestanou v této osudové chvíli aspoň na okamžik označovat za pravdoláskaře, klausovce, pragmatiky a nevím jak ještě a zapomenou na osobní animozity, a pokud se čtyři z nich vzdají kandidatury a podpoří toho s šancí - tedy Karla Schwarzenberga. V takovéto chvíli jde u kandidátů o velkorysost a státotvorné uvažování, a u nás voličů o zdravý selský rozum. Nepovažuju se za klausovce ani pravdoláskaře, uvědomuju si limity pana Karla Schwarzenberga a nesouhlasím s mnoha jeho názory, ale jsem přesvědčen, že je skutečný antikomunista a že právě on, pokud se spojíme, má tu největší šanci porazit kandidáty s komunistickou minulostí.