Autor: Jan Friedlaender

Týdenní ohlédnutí

51. týden 2012

Tak jsme v minulém týdnu přežili očekávaný konec světa. Nikdy jsem na něj nevěřil. Spíše jsem se obával soukromého konce kvůli ledovce, která byla prognózována právě na onen den, který byl právě dnem mé cesty do Krkonoš. Ale ani ledovka nepřišla. Takže nejhorším problémem bylo uvázání lyží na střechu vozu, jenž byl hustě obklopen výkaly vinohradských psů, dalším pak včas uhnout autům řítícím se stopadesátkou přes všechny čáry.

Majitelé volně konajících psů i piráti silnic půjdou pochopitelně volit prezidenta republiky. Proto mi málo záleží na tom, zda volby proběhnou v řádném termínu či zda budou odloženy na dobu určitou či neurčitou. Koho dokáží zvolit, to ukázaly už krajské volby. Kandidují hned dva, jimž bych dal svůj hlas s chutí a radosti. Jenže vím, že vypadnou po prvním kole, i kdyby jeden (jedna) z nich odevzdal(a) všechny své hlasy tomu druhému (té druhé). To ovšem neomlouvá právnictvo, úřednictvo a poslanectvo, jež, vedeno populistickým myšlením, připravilo volební zákon, jenž může být a také stále je napadán a žalován z dalších a dalších hledisek. U těch nevolených je to jeden z důsledků neustálého odsouvání zákona, který by zajistil slušnou odbornou úroveň státní správy. Unie jej po nás neustále požaduje, leč my si svou republiku pořádkem rozvracet nedáme. Každý ministr nechť si svůj úřad od sekretariátu až po vrátnici obsadí svými politickými a jinými kamarádíčky!

K těm krajským volbám bych zde rád vyjevil své plné sympatie k těm, kteří demonstrují proti řízení krajského školství komunisty, často i se zvláště odpornou minulostí. A také své zděšení nad některými údajnými demokraty, kteří tyto akce označují za nedemokratické. Vždyť v každém kraji platí, že alespoň aritmeticky bylo možno vytvořit několik různých koalic a v každé z nich pak ohromné množství rozdělení konkrétních funkcí odpovídajících volebním výsledkům. Celé tyto tisíce možností by byly demokratické. Co je, probůh, nedemokratického na tom, že někdo pokojně demonstruje proti tomu, že byly dohodnuty právě ty nepočetné kombinace, které skrze výběr ředitelů a učitelů škol mohou ohrozit demokratický vývoj země bolševickou indoktrinací dětí?

Předvánoční týden byl bohužel ještě zpestřen odvoláním nerozvážně si počínající ministryně obrany po osmi dnech v úřadě. Argumentů, že naše pravice neumí vládnout, mají její odpůrci opravdu dostatek. Je hluboce rozdělena především mírou populismu, kterou jsou její jednotlivé složky ochotny praktikovat. Vážím si těch, kteří jdou tvrdě na věc ozdravění naší ekonomiky. Budou ve volbách smeteni, ale jednou i méně nadaní voliči objeví, že je to to jediné, co zbývá. Pravda nevítězí, pravda prostě zbývá, když se všechno prošustruje (Ludvík Vaculík, 1967).

Zvenku přichází nedobrá zpráva o pravděpodobném schválení islamistické ústavy egyptským referendem. Ukazuje to cosi, co by nám už mělo být známo: že jakkoli věříme, že demokracie je nejrozumnější způsob uspořádání společnosti, její výsledky dobré být nemusí. Dobrými budou jen za splnění podmínek, jejichž i pouhý výčet by přesahoval možnosti i smysl Týdenního ohlédnutí.

Hezké Vánoce Vám přeje

Ing. Jan Friedlaender, CSc.