Autor: Marek Belza

Týdenní ohlédnutí

26. týden 2012

ZAHRANIČÍ

Egypt

Tak už je to tady. Novopečený prezident Muhammad Mursí bude chvíli udržovat dekorum, aby si vydobyl přijatelnou mezinárodní pozici, zejména relaci se Západem. Mezitím bude čile pěstovat kontakty směrem k Íránu a arabskému okolí, ty ovšem nebudou už tak krystalicky průhledné. Pro Západ bude klíčové, nakolik islamisté uspějí v (ne)vyšachování armády z vnitropolitické hry.

Sýrie - Turecko - NATO

Bašár Asad je zaskočen tím, jak Západ předává na zlatém podnosu celou oblast jižního a východního Středomoří islamistům. Ví, že diplomatická podpora Ruska mu dlouho stačit nebude a že jeho dny jsou sečteny. Přímý cizí vliv za syrsko-tureckým incidentem okolo sestřeleného Tajfunu ovšem nehledejme. Asad rozhodně nemá zájem na eskalaci napětí, která naopak hraje do karet povstalcům, podobně jako masakry civilistů. Parafrázuji Romana Jocha: Nechtěli jste Mubaraka, Asada, Kaddáfího? Dostanete něco mnohem horšího...

Evropská Unie

Německo se „kupodivu" dlouho bránilo požadavku jižního křídla EU a Francie, aby v rámci tzv. bankovní unie bylo nuceno ručit za ztráty jihoevropských bank. V pátek byl ovšem potvrzen částečný ústup Angely Merkelové, a tím další prodloužení agónie eurozóny. A tak se opět o něco odkládá přiznání neudržitelnosti projektu „Nové Evropy" a nutnosti vážně se zabývat hledáním přirozeného modelu soužití národů, který by měl především respektovat jejich tisícileté tradice a kolektivní paměť, kterou ani masivní mediální brainwashing během několika desítek let prostě nemůže vymazat.

ČESKÁ RUBLIKA

Mainstreamová média v čele s Českou televizí nabídla opět další porci generování kolosálních skandálů z nicotných kauz a podněcování spekulací s dalekosáhlými důsledky. Výsledkem tohoto dlouhodobého působení svazáckých investigativců je všeobecná demoralizace a prohloubení celospolečenského marasmu. Skuteční gangsteři jsou v pohodě.

Kauza Parkanová

Nejsem příznivcem ministra financí Kalouska, ale jeho argumentaci k žádosti o vydání k trestnímu stíhání bývalé ministryně obrany Vlasty Parkanové (podepřenou stanoviskem Ústavu státu a práva AV ČR) považuji za logickou a přesvědčivou. Asi to bude tím, že patřím k oněm nemnoha, kteří neznají obsah policejního spisu. Opozice prostě musí o vydání usilovat, a tak média a lid mají zajištěnu svou potravu, vydatně okořeněnou nepochopitelným a amatérským Kalouskovým telefonátem vyšetřujícímu policejnímu důstojníkovi. Jak to, že jeho záznam dosud nekoluje po internetu? Jiná věc je samozřejmě vhodnost výběru právě upravených letounů CASA a jejich údajné předražení, ale v otázce vojenské techniky jsem zřejmě jeden z mála laiků v zemi, takže to neumím posoudit.

Odvolání ministra spravedlnosti

Odvolání ministra spravedlnosti Jiřího Pospíšila na dva dny zastínilo i slunce na nebi. Novináři i veřejnost najednou Pospíšila milují. Udělali si z něj další beranidlo na nenáviděného Petra Nečase. Pro mne bylo premiérovo zdůvodnění jeho kroku, podrobněji podané zejména v nedělních Otázkách Václava Moravce, zcela srozumitelné. Nestane-li se ovšem po této bouři ve sklenici vody pražskou vrchní státní zástupkyní Lenka Bradáčová, bude zaděláno na další kolo mediální masáže. Na prahu okurkové sezóny to na chvíli vystačí; před podzimními volbami se najde něco nového.

KONZERVATIVNÍ STRANA

KONS vydala tento týden řadu stanovisek s prakticky nulovou mediální odezvou. Je to účelně vynaložená energie? Máme-li tuto potřebu, udělejme nějaký stranický internetový bulletin, kde v nějaké časové periodě uveřejníme stanoviska najednou (pokud nepůjde o něco neodkladného, otázku bytí či nebytí státu a národa). Můžeme si dovolit dalších 20 let takto fungovat? Nebo hledat jiné - a nosné - těžiště práce s veřejností, které si vyžádá zvedout se z lenošky nebo od počítače, hovořit s lidmi osobně? Konkurenti jsou jistě rádi, že jim občas dáme nějaký námět a jinak jsme neškodní („brambory jsou v řádku"). Voskovec tomu říkal „hraní si s hlínou". Za krátkou dobu mého působení jsem se zúčastnil asi dvou akcí s PR efektem - minulý týden na konferenci k Josefu Kalvodovi a na vernisáži Konzervativní ročenky (nehledě na hovory u nás v Krásné Lípě). Kolem obého byly jakési pochybnosti. Na co je potom nějaký tiskový mluvčí? Nenavádím k ničemu převratnému, jen říkám, že musíme pracovat s lidmi, což je něco jiného, než jim plnit e-mailové schránky.