Autor: Otto Jarolímek

Týdenní ohlédnutí

23. týden 2012

Domácí politické scéně dominuje již delší dobu korupční aféra sociálnědemokratického poslance a nyní již bývalého středočeského hejtmana dr. Davida Ratha. V uplynulém týdnu se tato záležitost dostala na pořad jednání Poslanecké sněmovny, která hlavního aktéra navzdory jeho otazníky vyvolávající a emotivně laděné obhajovací řeči vydala trestnímu stíhání. Veřejnosti je prostřednictvím medií celý případ prezentován jako úspěch policie v boji proti korupci, který se nezastavuje ani před nejvyššími patry politické struktury našeho státu. Změníme-li však trochu úhel našeho pohledu, naskýtá se nám poněkud odlišný obraz. Ať již je skutková podstata Rathova provinění jakákoli, je zřejmé, že jde o výsledek soupeření několika ekonomicko-politických zájmových skupin (tvořících se mimo oficiální politické strany a obvykle napříč jimi). Vítězí pak vždy ta skupina, která ovládá policii a další orgány činné v trestním řízení. Sebestředný a arogantní Rath se stal mediálně vděčným cílem takového útoku. Z hlediska zachování demokratické politické kultury jsou zde tři alarmující skutečnosti, které naše legislativa ponechává bez povšimnutí nebo přímo posvěcuje. Jde o velmi nebezpečnou a snadno zneužitelnou možnost masového nasazení policejních odposlechů v objektech státní správy a samosprávy, dále pak o průnik ozbrojených složek na „posvátnou" půdu Parlamentu, aniž by poslanci měli možnost takový krok ovlivnit, a v neposlední řadě o amorální hyenismus některých medií, která nepodléhají žádným zpětným vazbám, mohou publikovat neprokázaná nařčení a štvát vyhlédnuté oběti buď na objednávku vítězící ekonomicko-politické skupiny nebo v prosté honbě za senzacemi. Boj proti korupci vedený prostřednictvím represivních orgánů vždy byl, je a bude snadno zneužitelný, nesmírně nákladný a přitom velmi neúčinný. Nejefektivnější formou tohoto úsilí jsou systémové změny politické a ekonomické struktury, které vytvoří prostředí, v němž bude korupce ztrácet svůj smysl. Jde především o minimalizaci přerozdělování finančních prostředků a zrušení většiny fondů, v nichž se ucházejí o příspěvek na svoje záměry obce, neziskové organizace i podnikatelské subjekty. Zde je ideální živná půda pro korupci. Z výše uvedeného je zřejmé, že sociálnědemokratická ideologie má sklon ke korupci zakomponován již ve svých základech a tudíž okázalé distancování se většiny vrcholných představitelů této strany od dr. Ratha působí poněkud směšně.

V zahraničí nebyl uplynulý týden příliš bohatý na události zásadního významu. Na konečné výsledky francouzských parlamentních voleb, které naznačují další rozsáhlou personální výměnu v nejvyšších patrech francouzské politiky, si budeme muset ještě týden počkat. Téměř určitě však nedojde k zásadnímu obratu jejího základního kursu směřujícího k federalizaci Evropy. Obdobný trend sleduje i něměcká politika pod vedením kancléřky Merkelové, která se vyslovila nejen pro udržení unie měnové, ale i pro vytvoření unie bankovní, fiskální a následně i politické, přičemž připustila možnost tohoto dalšího sjednocování pouze v určité části stávající EU. Není sice úplně zřejmé, jaké konkretní země měla německá kancléřka na mysli, v zájmu České republiky je však takovým snahám důrazně čelit. Německo vynaložilo obrovské úsilí i finanční prostředky na vytvoření eurozony a nyní se snaží tento scestný projekt za každou cenu zachránit. Tato zoufalá snaha poněkud připomíná úsilí komunistických režimů, které se často pokoušely ekonomické problémy svých zemí vyvolané nepružností centrálního řízení řešit dalším utužením centralizace.