PODPORUJEME

Den pro rodinu a manželství 2019


Občanský institut

Občanský institut


Konzervativní listy


Hodonínská výzva


petice_proti_zakonu_adopce_dti_pro_homosexualy

Petice proti zákonu "ADOPCE DĚTÍ PRO HOMOSEXUÁLY"


Třetí odboj

TřetíOdboj.cz


VítěznýÚnor.cz


V.O.R.P.

Výbor na obranu rodičovských práv


wilberforce.cz

Institut Williama Wilberforce


klubod.cz/

Klub na obranu demokracie

Upozornění: Tento text se nemusí shodovat s oficiálním stanoviskem Konzervativní strany

29.08.2011

Autor: Vlastimil Podracký

Týdenní ohlédnutí

34. týden 2011


Předposlední srpnový týden měl být ještě pokračováním „prázdninové pohody", ale politické události se neřídí lidskými přáními. V Libyi pokračovaly boje a povstalci dobyli Kadáfího pevnost v Tripolisu. Každý den slyšíme ujišťování, že ho už už chytí. Zatím se to nestalo a myslím si, že to má větší význam, než si myslíme. Povstalci jsou ve finanční nouzi. Kadáfí má svoje peníze dobře ukryté. Možná by „pustil chlup" za svoje propuštění. Naděje, že se tak stane, je ovšem malá. Povstalci na začátku svého povstání ničili naftové vrty, aby omezili Kadáfímu jeho ekonomiku a donutili lidi přidat se k nim. Dneska žebrají na Západu, aby jim půjčil. Jak vidět metoda: „čím hůře, tím lépe" se vymstí, nebo jak se říká: „kdo jinému jámu kopá, sám do ní padá". Nicméně pokud se ustálí politické poměry, jistě se najdou investoři. Jenže to první bude asi obtížné, už dnes jsou mezi povstalci hádky. Zatím není čitelné, do jaké míry jsou u moci islamisté, a Západ si určitě dá podmínky na svoji půjčku.

Zlatým hřebem nejen tohoto týdne byl ve středu pohřeb Ctirada Mašína v Clevelandu. Vládním speciálem tam letělo poměrně mnoho lidí (podle záběrů v televizi) a celá tato okolnost je příznivá navzdory nedůvěře většiny obyvatel v takové konání. Konečně se jasně řeklo: „Komunismus byl zločinný režim a boj proti němu byl legitimní". Doufám, že další generace to lépe pochopí, až nebudou na světě lidé, kteří s režimem spolupracovali a mají dnes problém jej za zločinný považovat. Na základě svých zkušeností a diskusí s určitým okruhem lidí mohu říci, že odmítání uznání Mašínů je statisticky přímo úměrné angažovanosti daného člověka v komunistickém režimu. Kupodivu, mladí to vidí jinak. To je ovšem dáno odstupem od zainteresovanosti.

Profesor Bělohradský v minulém sobotním Právu napsal, že Mašínové jsou uměle tvořený mýtus, který je jakýmsi zpožděným antikomunismem v době, kdy už aktérům nic nehrozí. To prý zapadá do dalších mýtů. K tomu bych odpověděl, že mýty jsou a být musí. Jinak to nejde. Mašínové nejsou mýtus antikomunismu uměle tvořený v době velmi vzdálené od děje, je to mýtus boje za svobodu vždy a všude, prostě vždy tam, kde je útlak režimu. Bude zcela jistě postaven vedle mýtu anglických parašutistů, kteří „odpravili" Haydricha, partyzánů, kteří vyhazovali německé vlaky za války, anglických letců i hrdinných bojovníků na východní frontě. Bez ohledu na to, jak to dopadlo, všichni tito za svobodu bojovali. Všichni si úctu zaslouží a odstup od zpolizovaných zájmů je nutný ve všech případech, tedy i v těch, které dnes jaksi nezapadají do konformity. Mašínové se stávají jakýmsi „vzorem posuzování", protože náhledy na vedlejší účinky takového boje (zabití nezúčastněných lidí) se musí nějak ukotvit v precedenčním pravidlu. Je dobře, že Mašínové nejsou „čistí jako lílie", alespoň si všichni uvědomí, že bojovníci za svobodu být čistí nemohou, jinak by jejich boj brzy skončil.

V Rumburku a Varnsdorfu se sešlo v pátek dohromady asi 1800 lidí na demonstraci za zlepšení bezpečnostní situace. Je to reakce na útoky romských občanů, které dokonce byly uznány jako rasově motivované. Také demonstrace podle toho vypadala a konformně laděné sdělovací prostředky raději mnoho snímků neuvedly, protože tam úspěch sklidili aktivisté DSSS a jejich příznivci. Demonstrace sice násilnosti nezpůsobila (byl pobořen plot a jedna větev zasáhla okno), ale projev byl jasný: nechceme Romy. Taková demonstrace je sice dobrým vyjádřením občanské nespokojenosti a je zřejmě potřebná, ale položme si otázku, co by se vlastně mělo dít? Všechny demonstrace v poslední době „něco" chtějí. Konkrétně nikdo neví, jaké opatření by mělo následovat. Co bude dělat policie? Přece není možné od ní chtít, aby hlídala každou hospodu! Kdo by to asi zaplatil? Co tedy dělat?

Nikdo nepřizná, že je to jen výsledek socialistického rozdávání. Rómové nic nedělají, protože nemusí, nikdo je k tomu nenutí. Dostanou podporu, usmějí se a zalehnou. Kde se poděly zásady našich předků: Kdo nepracuje, až nejí! Bez práce nejsou koláče. Práce šlechtí člověka. Tyto správné zásady byly odsunuty bohužel spíše postkomunistickým liberalismem než komunistickým režimem. Asistovaly k tomu všechny ty zhoubné organizace, které prý hájí lidská práva. Ale jaká práva? Kde se poděla práva těch, kteří se snaží a pracují a zároveň musí platit nefachčenka? Má vlastně pracující a vydělávající člověk nějaká práva? Ne, práva mají nefachčenka, zločinci, lumpové a aktivisté těch spolků, které rozkládají společnost a vyžadují nemorální jednání, které by naše předky donutilo „obrátit se v hrobě".