PODPORUJEME

Den pro rodinu a manželství 2019


Občanský institut

Občanský institut


Konzervativní listy


Hodonínská výzva


petice_proti_zakonu_adopce_dti_pro_homosexualy

Petice proti zákonu "ADOPCE DĚTÍ PRO HOMOSEXUÁLY"


Třetí odboj

TřetíOdboj.cz


VítěznýÚnor.cz


V.O.R.P.

Výbor na obranu rodičovských práv


wilberforce.cz

Institut Williama Wilberforce


klubod.cz/

Klub na obranu demokracie

Upozornění: Tento text se nemusí shodovat s oficiálním stanoviskem Konzervativní strany

18.03.2013

Autor: Vlastimil Podracký

Sociální demokracie – žádná změna, žádné řešení

Komentář k uplynulému sjezdu ČSSD


V tomto týdnu proběhl sněm české sociální demokracie. Komentářů k průběhu bylo jistě dost. Některé nereprezentativní projevy jednotlivců bych nebral vážně. Dovolil bych si povšimnout některých zásadních aspektů.

Sociální demokracie samozřejmě překvapila pouze svojí personální politikou: ovacemi vítěznému Zemanovi, který byl ještě docela nedávno zatracován, odstavením Dienstbiera, který byl neúspěšným kandidátem v prezidentských volbách. Je to samozřejmě jako vždy, úspěch v přesvědčování lidí je nejdůležitější ze všeho, strana je zaměřena populisticky a vítězné politiky potřebuje více než myšlenky. A tak, když se rozhlédneme po programu, nenajdeme samozřejmě zase nic, co by nějak převratně pomohlo státu do budoucnosti, vyřešilo podstatné problémy doby a programové body zase jen řeší momentální populistické sliby „lepších zítřků".

Socialisté jsou v současné době jakýmsi reliktem minulosti. Kdysi bránili pracující proti vykořisťování kapitalisty. Stávky se děly proto, aby kapitalisté dělníkům přidali na platě a vytvořili pro ně spravedlivou mzdu. To byla většinou (pomineme-li nějaké výstřelky) legitimní činnost, někdy úspěšná, jindy ne. Dnes něco takového neexistuje. Jednak se změnila struktura práce, dělnická profese je spíše výjimkou, většinou je zapotřebí lidí se vzděláním a práce tomu odpovídá. Dále je způsob odměňování přímo závislý na výkonu a stávkou by si každý spíše poškodil, nemluvě o tom, že by mohl přivést zaměstnavatele k úpadku a tím ztratit práci. Velká část lidí je v nějakém polozaměstnaneckém poměru, jsou to obvykle oficiálně podnikatelé, ve skutečnosti silně závislí na jednom odběrateli, ze kterého se stává vlastně jakýsi zaměstnavatel. Tito by samozřejmě ztratili zakázky, kdyby nějak odmítli plnit smlouvu. Proto stávkují jen státní zaměstnanci.

Protože pracující většinou pochybují, že by jim nějak socialistické myšlenky mohly pomoci, soustřeďují se socialističtí politici na nepracující. Těch stále přibývá (důchodců i nezaměstnaných), už je jich skoro více než pracujících, takže je voličů více než dost. Socialisté slibují pracujícím vyšší životní úroveň, nepracujícím vyšší dávky, nezaměstnaným práci, kterou zajistí zvýhodněním zahraničních montoven, aby se k nám rozhodly přijít montovat místo do Číny. Platy tomu budou odpovídat. Proto je zapotřebí zvýšit minimální mzdu, aby montážní dělníci měli alespoň na chleba. To zase může zahraniční korporace odradit a zvolit raději Čínu. Takže nevím, jak úspěšní s tím budou.

Nyní k jednotlivým základním bodům:

/ Nebude se zvyšovat DPH, pouze na některé položky se sníží (třeba na dětské plenky). To samozřejmě nepřinese snížení cen, ale jen zvýši zisk obchodníků. Obchodníci totiž ceny nesníží. DPH je velké téma socialistů. Slouží zatím jen k diskreditaci pravice. Pravice zvýšila DPH za obrovského mediálního křiku. Toho využili obchodníci, aby zvýšili ceny a sváděli to na vládu. Ceny se zvýšily několikanásobně více, než bylo zvýšeno DPH.

/ Zavede se progresivní daň. Tzv. zdanění bohatých. Ve skutečnosti to přinese nějaké 4 miliardy. To je samozřejmě zanedbatelné, ale nižší příjmové skupiny budou mít pocit, že boháči konečně byli zdaněni. Dobrý populistický tah, který potěší závistivce. Ve skutečnosti může být výsledek zcela opačný, bohatí opustí republiku a budou platit daně jinde. Některým odborníkům to rozhodně váhání, zda mají zůstat v republice, nebo odejít do zahraničí.

/ Registrační pokladny vypadají spíše jako lobbing výrobců těchto pokladen, protože každý obchodník si ji bude muset koupit za své. Ve skutečnosti zkušenosti ze zahraničí ukazují, že takové opatření nic nepřineslo, protože jsou jiné způsoby jak se vyhnout zdanění. Vždyť obchodovat se dá i mimo pokladnu.

/ Majetková přiznání. Velký hit na odstranění korupce. Ve skutečnosti nesmysl. Skuteční tuneláři už dávno opustili republiku, ti ostatní tak nyní rychle učiní. Poctiví budou honěni a šikanováni, nepoctivci se budou pohybovat ve světovém rybníku úplně bez kontroly, bude k nám přicházet naprosto neprůhledný a nezjistitelný kapitál ze zahraničí. Rada pro tuneláře a korupčníky (kterou ovšem dávno znají): Peníze převést do zahraničí ihned po ukradení. Nádherný způsob jak naše bohaté vyštvat a přivést sem zahraniční, kteří nic vykazovat nemusí. Zase jen populistická bublina, za kterou zaplatíme z rozpočtu mnoho peněz na kontrolu, zvýšení počtu úředníků apod.

/ Minimální mzda. Do nějaké míry je to rozumná úvaha. Je otázka zvážit, jakou hodnotu této mzdy nastavit, aby to nezničilo podnikatele, kteří se nyní pohybují na hranici přežití.

/ Některé daně by měly být řízeny EU a nastavovány ve všech státech shodně. Opět jen ztráta státní samostatnosti a zvýšení neschopnosti vlády řešit svoje specifické problémy. Státy EU nejsou shodné, nemají shodné ekonomické prostředí. Nelze dělat taková centralistická opatření.

/ Soukromníci by měli platit vyšší sociální pojištění a tím si zvýšit důchod. Je to starostlivost zcela zbytečná, když někdo má nízký důchod, je to jeho volba. Třeba peníze investoval jinak a v důchodu si je bude vybírat.

/ Ale hlavně je zapotřebí utrácet, aby se rozhýbala výroba a zaměstnali nezaměstnaní (nikoliv u nás, ale v Číně, v Indii, v Polsku, odkud se většina výrobků dováží). To se všem líbí. Utrácet, to je ono, a plnit kontejnery odpadem, to je ještě lepší, alespoň mají zase práci popeláři. Kde se na to vezme? No přece na dluh!

/ Potom jsou tu ta „zadržovací" opatření. Nedovolí privatizaci nemocnic, nedovolí snižování dávek, nedovolí zvyšování DPH, nedovolí... Prostě nedovolí to, co by mohlo uspořit veřejné prostředky nebo je naplnit. Oni jsou kouzelníci, veřejné rozpočty naplní ze vzduchu.

To je prosperita v angažmá ČSSD.

Tam, kde se nejedná o hospodářské záležitosti, si vede ČSSD lépe. Odmítla opět spolupráci s komunisty na vládní úrovni, což lze jen pochválit. Nicméně je to také docela legitimní výzva pro občany, aby raději volili ČSSD. Také zkušenosti s koalicemi s KSČM na krajích zřejmě nejsou dobré. Stále se jen otevírá minulost a ČSSD je potom do těchto sporů komunistů s veřejností zatahována. Dokonce se objevují případy, kdy se komunisté mstí nějakým svým odpůrcům. Je správně, že demokratická strana ČSSD tomu zabrání.

Na druhé straně lze ČSSD omluvit. Její současná obliba ve společnosti není dána jejím programem, ani nepřekonatelně vysokými osobními kvalitami jejích vůdců, ale zcela jasně tím, že není alternativa. Zdá se být jakýmsi menším zlem.

Pravice udělala zásadní rozhodnutí: zabránit zadlužování úsporami. To byla sice naprosto správná myšlenka a jedině možná: rozhazováním a zvyšováním dotací a dávek se zadlužování nevyřeší, to ví každé malé dítě. Také je zcela jasné, že jednou, až už bude dluh neúměrně vysoký, stejně to dopadne na všechny a přistoupit k úsporám musí stejně a za daleko horších podmínek. Bohužel pravicová vláda to nedovedla dobře vysvětlit občanům a chováním svých politiků předvedla, že šetření se týká občanů, nikoliv jich. Známá věc, že každý, kdo něco chce, musí jít příkladem, pro ně neplatí. Dále se diskreditovala dalšími korupčními případy.

Provádět úspory v rozpočtu je sakramentsky nepříjemná a nepopulární věc. Mnozí sice s úsporami souhlasí, ale jen pokud jsou prováděny na druhých. Na kom se mají úspory vykonat, je předmětem nekonečných sporů a intrik za přítomnosti rozkrádání. Tenký led takovou vládu nemůže unést.

Sociální demokracie si je jistě vědoma toho, že nemůže výdaje příliš zvyšovat. Přesto je slibuje. Můžeme tedy očekávat nárůst dluhu a s tím spojené nepříjemnosti do budoucnosti. Naše problémy se přesouvají na potomky. Ti už studují jazyky, aby se uplatnili ve světě, svoji vlast co nejrychleji opustili a zanechali zde své staré rodiče na krku socialistům.

Nikoliv, socialistům ne, ti už u vlády nebudou, oni jsou „děti slunce", usmívají se jako sluníčka a každému vše slíbí, nemohou dělat nepopulární opatření v době chaosu a neřešitelných sociálních problémů. Užijí si ještě nějaké dobré roky na výsluní přízně občanů a slušných gáží a potom... „po nás potopa".