Autor: Michal Struha, Gabriela Sedláčková

ŘEKNI, KDE TA DATA JSOU, CO SE S NIMI MOHLO STÁT?!

Není tomu ani dva týdny, co poprvé zaštěkal hlídací PES (Protiepidemický systém ČR) a ukázal nám svých pět různých tváří dle toho, jak se bude epidemiologická situace v ČR vyvíjet.

---

Vláda zavedla nová opatření pro usměrnění počtu osob během nakupování (min. 15 m² podlahové plochy na jednoho zákazníka) a naznačila, jak bude postupně uvolňovat restriktivní opatření s poklesem nových případů infikovaných COVIDem 19.

Přestože se naštěstí nepotvrdily obavy z front před nákupními řetězci a nakupování probíhá relativně bez obtíží, nelze se nepozastavit nad tím, proč, když je třeba snižovat hustotu lidí v uzavřených prostorách i na veřejnosti, vláda omezí počet dnů, kdy lze nakoupit, ze sedmi na šest, a zkrátí dobu nakupování do devíti večer?

Ve veřejném prostoru chybí vysvětlení, na základě jakých dat volí vláda jednotlivá opatření a proč navrhuje právě je. Společnost si klade otázky, na které se nedostává odpovědí, a když ano, jsou to sarkasmy na sociálních sítích, které se stávají virálními.

Tak například včera večer jsme se dozvěděli z Twitteru Úřadu vlády, že se od pondělí mohou konat koncerty, divadelní i filmová představení. Ovšem výhradně bez přítomnosti diváků! Skvělá zpráva pro kina, která mohou promítat, anebo pro skupiny, které si mohou pronajmout O2 arénu. Alespoň se nebudou muset stresovat s počtem prodaných vstupenek. A lidé se už sarkasticky těší, až vláda povolí otevřít bary a kluby, ovšem bez návštěvníků.

Proč ale nemohou být otevřeny malé obchody, kde by bylo možné podle stejných pravidel jako u supermarketů zajistit prodej v omezeném počtu osob, ba dokonce mnohem snáz?

Jiří Sedláček, Předseda Asociace farmářských tržišť, prozrazuje, že dostal přímo od tamních vlád potvrzení, že ani v Berlíně, ani ve Vídni nemají tak přísná omezení pro malé a lokální podnikatele, jako u nás. Jsou povinné roušky a rozestupy mezi lidmi na trhu. Ale v supermarketu jsou podmínky přísnější. Je totiž zjevné, že riziko přenosu nákazy je na otevřeném prostranství nižší než v prostoru uzavřeném.

Stejně nesmyslná jsou omezení provozní doby úřadů, kde se v pondělí dopoledne a ve středu odpoledne tvoří dlouhé fronty, přičemž lidé stojí v chladu a hrozí u nich podchlazení a následná infekce. Podobně sporné je zavádět policejní hodinu v době, kdy je venku velmi chladné počasí a srocování na veřejných místech budou provozovat tak leda bezdomovci. A když už se prodlouží doba nakupování do deváté hodiny večerní, neměla by se automaticky prodloužit i doba pro vycházení, aby si lidé mohli v klidu donést nákup domů, neboť teleportace zatím jako součást služeb obchodních řetězců v ČR zavedena nebyla?

Z opatření, která vláda zavádí v důsledku koronavirové krize, dýchá naprostá absence systematického přístupu a možnosti předvídatelnosti. Vždyť podle již zmíněného systému PES má být i při nulovém počtu infikovaných omezena provozní doba hospod a restaurací do desáté večer.

Má vláda k dispozici data, jaké toto opatření bude mít vliv na ekonomiku těchto provozů? Kolik lidí přijde v důsledku toho o práci, dostane se do dluhové pasti, následkem čehož se jim např. rozpadne rodina a zhorší jejich psychické a fyzické zdraví?

Nemluvě o tom, že vláda na jisté segmenty podnikání naprosto nebere zřetel. Tak například, noční podniky. V systému PES je uvedena jediná kategorie, pod kterou by se mohly, při troše fantazie, počítat: stravovací služby. Ale co když naše vláda pod stravovacími službami vnímá pouze restaurace? Protože v první vlně pandemie měly restaurace a bary odlišná pravidla? Kdy tedy budou moct noční kluby různého typu otevřít? A kam se mají odvolávat? A co například vzdělávací agentury, nebo další? David Dvorský, majitel jazykové školy Glossa, se potýkal s podobnými problémy. „Jazykovky prostě nikde nebyly. Jako by neexistovaly. Museli jsme to složitě komunikovat přes Asociaci jazykových škol, abychom se mohli vůbec informovat, jak máme při současných opatřeních fungovat."

Když na podzim 2008 naplno udeřila finanční krize - Velká recese, ohrožovala především velké a bohaté společnosti. Tehdy se za ně postavila nejen široká veřejnost, ale i naše vláda. Za aktuální krize, která ohrožuje především menší a lokální podnikatele, je to naše vláda, která je nechává "vymřít", za výkřiků některých čelných odborářů, že je to tak v pořádku protože čistka je občas potřeba. Neměl by ovšem tento očistný proces objektivně provádět trh a nikoliv vláda v době krize?

Na rozdíl od předchozí krize je malým podnikatelům prostřednictvím médií i společnosti vzkazováno "musíte se z toho posbírat sami". Není se pak čemu divit, že se desiluse u značné části společnosti bude jen a jen prohlubovat, a to zase pomůže pouze krajním populistickým "krysařům".

Uzavření země s sebou přináší velkou řadu negativních důsledků nejen v podobě zhoršené ekonomické situace občanů a firem, ale také zhoršení zdravotního stavu osob, které kvůli COVIDu odložily zdravotní úkony jako např. léčbu rakoviny. Diagnózy srdečních záchvatů jsou aktuálně velice nízké, nikoliv však proto, že by koronavirus prospíval našim srdcím, ale proto, že jsou ze strachu z infekce při cestě do nemocnice ignorovány okrajové příznaky. Stejně tak například perforace apendixu. Spousta lidí začala trpět díky nucené asocializaci stavy úzkosti a deprese, a tudíž v populaci ČR vzrostl objem konzumace antidepresiv, počet případů domácího násilí a dalších patologickým jevů.

Úmrtí na koronavirus během pandemického období musí být srovnávána s úmrtími z ekonomických příčin anebo z důvodů opožděných lékařských ošetření v průběhu příštích alespoň pěti let, nejen během pandemického období.

O tom, jak negativní dopad bude mít uzavření škol na kvalitu vzdělání, návyků potřebných pro budoucí zaměstnání a socializaci dětí snad ani není třeba hovořit.

Dlouhodobé či opakované lockdowny a restrikce, které můžeme pozorovat po celém světě, navíc prohloubí generační rozdíly a příjmové nerovnosti.

Ptáme se proto znovu a důrazně: na základě jakých dat zavádí vláda ČR jednotlivá opatření a jak vláda odhaduje jejich dopady na budoucí vývoj ve zdravotnictví, školství, ekonomice a sociální oblasti? Když vláda zrušila zdanění superhrubé mzdy, alespoň věděla, kolik peněz jí vypadne z rozpočtu, při zavedení lockdownu nevíme nikdo nic.

 

 

---