PODPORUJEME

Den pro rodinu a manželství 2019


Občanský institut

Občanský institut


Konzervativní listy


Hodonínská výzva


petice_proti_zakonu_adopce_dti_pro_homosexualy

Petice proti zákonu "ADOPCE DĚTÍ PRO HOMOSEXUÁLY"


Třetí odboj

TřetíOdboj.cz


VítěznýÚnor.cz


V.O.R.P.

Výbor na obranu rodičovských práv


wilberforce.cz

Institut Williama Wilberforce


klubod.cz/

Klub na obranu demokracie

Upozornění: Tento text se nemusí shodovat s oficiálním stanoviskem Konzervativní strany

01.11.2004
Kategorie: MS Brno

 

Referendum o brněnském nádraží

Pohled s mírným odstupem...


Shodou okolností se stalo brněnské referendum o nádraží relativně mediálně známým, dokonce celostátně. Důvodů proč se k němu vrátit je však povíce a mají několik rovin. Postupně:

  • obecně o významu a smyslu referenda;
  • rozlišení předmětu referenda - odborníci versus laická veřejnost;
  • důsledky (změny) zákona o referendu;
  • okolnosti, související s vyhlášením daného referenda;
  • konkrétní předmět referenda.

Již samotný - a asi nutně neúplný - výčet aspektů ukazuje, že každý z bodů by snesl mnohastránkové pojednání a že tedy bude problém ve vztahu stručnosti a úplnosti.

Obecně o významu a smyslu referenda

Konzervativní strana rozhodně není opojena pojmem přímá demokracie, zejména pak ve dnešních poměrech u nás. Snad v zemích s dostatečnou tradicí v tomto směru, s vyspělým občanským sebeuvědoměním a osobní zodpovědností, podloženým hluboce zakořeněným morálním přístupem - no cítíte sami, že to hraničí s utopií. Prostě, umím si to představit - teoreticky...

Ve dnešním informatickém světě, spočívajícím na binárním rozhodování, má možná binární logika své místo, bohužel však v reálném světě je jen málo problémů „černobílých", tj. málokdy se dobře zdaří formulovat a rozhodnout problém prostým „Ano - Ne".

Asi se však shodneme v názoru, co nemá být předmětem referenda - např. otázka výše daní: prostě většina národa by se shodla, že daně nemají být pokud možno žádné, zatímco výše sociálních dávek co největší a tak by tomu bylo asi v řadě podobných případů.

Na druhé straně pak snad právě místní referenda o konkrétních místních problémech mohou být správným krokem tímto směrem. Obecně bych očekával, že se před rozhodnutím příslušný orgán obrátí na veřejnost s otázkou, zda, resp. jak, resp. za kolik apod.

Rozlišení předmětu referenda - odborníci versus laická veřejnost

Zeptáte-li se kteréhokoliv odborníka na jakýkoliv problém v jeho oboru, bezpochyby uslyšíte, že je to problém odborný a každý jiný, než odborník, může jen uškodit. Kdo je však odborníkem, to, že i odborníci mohou mít různé názory, že k danému problému existuje několik typů odbornosti, a další, se v obecné diskusi opomíjí.

Paradoxně, v zemích s porotním systémem soudů se svým způsobem přiklánějí k názoru, že spíše laická veřejnost než odborníci - soudci, rozhodnou objektivněji, správněji a rozhodně nelze tvrdit, že takový systém je jednoznačně horší (resp. jednoznačně lepší).

V daném problému - nádraží - jsou to urbanisté, odborníci ve věci vlastního nádraží, ekonomové, sociologové, nebo kdo vlastně? Tak či tak, jednoznačný názor odborníků rozhodně nezazněl.

Častým argumentem pak je, že občané si zvolili své zastupitele a ti za ně čtyři roky rozhodují. Co však s problémem, který evidentně přesahuje nejen roční rozpočet, ale i rozpočet celého funkčního období zastupitelů? A navíc není jen městským problémem, ale navíc minimálně problémem regionálním, částečně pak i celostátním a evropským...?

Důsledky (změny) zákona o referendu

Účinností zákona č. 22/2004 Sb je k platnosti referenda potřebná účast nikoliv 25%, jak tomu bylo v době platnosti zákona z roku 1992, ale již 50%. V situaci, kdy trvale klesá účast občanů při volbách obecně (např. v Brně cca 34 % v minulých komunálních volbách), neřku-li např. v senátních, je to krok velmi překvapivý. Jsem zvědav na počet završených referend, přičemž pod pojmem završený mám na mysli referendum s dostatečnou účastí.

Okolnosti, související s vyhlášením daného referenda

Odsun nádraží byl odsouhlasen zastupitelstvem města Brna již v roce 1992. Nejen toto, ale i řada dalších rozhodnutí z té doby (záměr budování Jižního centra, rychlostní komunikace R43, Technopark, vírský vodovodní přivaděč, vozovna Komín a další), bylo ovlivněno optimistickou představou bouřlivého rozvoje ekonomiky, mezinárodních vztahů, bouřlivého rozvoje turistiky a dalších aspektů prosperity po pádu totalitního režimu a to jak celého státu, tak „Brna - metropole Moravy". Bohužel, a není v tomto okamžiku podstatné z jakých důvodů, tyto předpoklady zůstaly prakticky zcela nenaplněny.

Rozhodnutí je však zakotveno v Územním plánu a tato okolnost se svým způsobem logicky promítá v krocích města Brna a tak se zadávají projekty naplňující tato rozhodnutí. Odsun nádraží je v Brně diskutován (a to zejména odbornou veřejností) již od roku 1912 a to bez konkrétního jednotného stanoviska (např. arch. Fuchs změnil názor z podpory na oponenturu). Pravděpodobně by byl takto diskutován ještě dlouhou dobu, nebýt okolnosti, že se připravují vysokorychlostní železnice a modernizuje se trať Praha - Svitavy - Brno - Břeclav. Obecné úvahy se tedy mění v konkrétní kroky.

A v této situaci nastupují odpůrci přesunu. Obecná představa - občana - laika - o referendu asi je, že se jím rozhoduje o problému, zda ano čí nikoliv. Toto však bylo „anti" referendum. Proto například tak komplikovaná otázka.

Konkrétní předmět referenda

Konkrétní předmět referenda je skutečně komplikovaným problémem a soudím, že se v něm protínají všechny uvedené předchozí aspekty. Pro mne osobně však převládá zejména aspekt ekonomický. Přehnaně řečeno: uspořádám-li v rodině referendum, zda by chtěli všichni na dovolenou na Floridu, dostanu jistě odpověď, že ano. Tuto dovolenou však musí někdo zaplatit - a tady se dostaneme již do jiného problému: možná něco přispěje babička, možná něco bohatá teta, bohužel však nemalá část musí jít z rodinného rozpočtu. A v situaci, kdy je byt zanedbaný, ucpává se nám odpad, staré auto dosluhuje, šaty jsou obnošené, stará černobílá televize je každou chvíli v poruše... se těžko rozhoduje, kde ušetřit. A to ještě nezmiňuji okolnost, že dlužím kde komu - teď již konkrétně - město Brno dluží na přímých dluzích 5,5 miliard a to zdaleka není všechno.

Stručně, město Brno má řadu problémů a řadu nutných investic. Otázka, které z investic dávají občané přednost, či jednodušeji, zda je to právě rozsáhlá investice do přesunu nádraží, spojená pak s nemalou investicí do reorganizace místní dopravy a to jak veřejné, tak silniční sítě, pak docela dobře může být předmětem místního referenda. Problém však musí být dostatečně objasněn a to aspoň ve většině aspektů, nesmí být zúžen jen na některé.

V situaci, kdy je město Brno prakticky jediným významným investorem (pomineme-li investory do supermarketů a investory typu Flextronic) je tak rozsáhlý investiční záměr na pováženou.

Bohužel, v poměrně oboustranně vzrušené diskusi zaznělo málo informací o celkových nákladech spojených s rekonstrukcí nádraží ať už ve stávající nebo odsunuté poloze a to v úplném rozsahu včetně investic doprovodných. S úspěchem lze tvrdit, že částka okolo 20 mld. Kč zdaleka nevystihuje všechny nutné a doprovodné investice varianty „odsun". Odhad cca dvojnásobku uváděné částky bude asi reálnější.

Co nebylo korektní v souvislosti s referendem

  • samotné rozhodnutí o odsunu nádraží - bez referenda;
  • malý ohled na názory mimobrněnských obyvatel, dojíždějících pravidelně do Brna, resp. alespoň malá informovanost obyvatel Brna o těchto názorech;
  • evidentní odpor zastupitelstva města Brna vůči referendu dodatečnému;
  • manipulace na zastupitelstvu města Brna, počínaje změnou programu zastupitelstva (bod 182 byl již při schvalování přeložen na bod 2 a tudíž bylo upřeno právo vyjádření veřejnosti k danému bodu - a nemylme se, tyto procedurální triky jsou oblíbeným nástrojem znalců jednacích řádů...) a stanovením termínu referenda mimo termín voleb a na sobotu k tomu bylo prakticky předem rozhodnuto o nízké volební účasti;
  • neseriozní odůvodnění tohoto rozhodnutí: údajná úspora nákladů, když ve skutečnosti šlo naopak o plýtvání veřejnými prostředky.

Co bylo překvapivé v souvislosti s referendem

Již to, že se příznivcům referenda podařilo referendum vůbec vyvolat, že dokázali shromáždit potřebný počet podpisů. Déle pak, z mého hlediska překvapivě vysoká účast v referendu. Připustíme-li, že zastánců přesunu nádraží (dle vyjádření řady z nich neměli zapotřebí k referendu chodit) je více než zastánců stávající polohy, pak problém zaujal možná i více než 50 % oprávněných voličů - což je rozhodně hodně a tudíž referendum mělo být pojato aktivně (položená otázka ve smysl „Jste pro odsun?") a mělo být organizováno městem (s tím, že prostředky města měly být využívány na informace o referendu, nikoli k agitaci ve prospěch jedné z variant...).

Několik poznámek k inspirujícímu názoru (viz níže)

Již použitý termín - požadovači referenda - nepřímo ukazuje na jistou podujatost. Také preferuji referendum z úrovně obce a nikoliv od oponentů.

Spojení referenda s jinými volbami zmiňuje přímo zákon o referendu. Není to tedy parasitismem obce na jiných volbách, ale naopak projevem účelného nakládání s obecními penězi, projevem ohledu k občanům - neobtěžovat je zbytečně, šetřit jejich čas apod.

Těžko za situace antireferenda tvrdit, že zvítězila přímá demokracie. V tom je právě problém přímé demokracie - jakmile stanovíme kvótu (neřku-li kvótu 50 %), pak i za dobré formulace vždy pro „ne" rozhoduje „mlčící většina" a takový stav jen nahání vodu na mlýn diskusím, jakého názoru jsou ti, kteří se nezúčastnili. 

 

V Brně, dne 1. listopadu 2004. 

 

RNDr. Svatopluk Kalužík

Místopředseda Konzervativní strany

www.konzervativnistrana.cz

 

Kopie podnětné připomínky z Neviditelného Psa

V Brně se žádná pravidla neměnila.

Postup odpovídal zákonu č. 22/2004 Sb., kterým byl k 1. únoru nahrazen předchozí zákon o referendu z roku z roku 1992. Podle předchozího zákona se totiž referenda konala velmi obtížně a proto se téměř nekonala. Nový zákon mnohé spornosti odstraňuje a je dle mého soudu lepší a použitelnější a také se již podle něj referenda konají, či aspoň se konají přípravné fáze (a požadovači referenda jsou v řadě případů překvapeni tím, jak malou mají mezi spoluobčany podporu - ani nedokáží sehnat podpisy pro referendum). Pravidla pro Brno byla předem známá a v průběhu akce se nijak neměnila. Že referendum bylo jen jeden den? No ale to stanoví zákon. A že doba hlasování byla krátká? No to také vyplývá ze zákona. Spojení referenda s jinými volbami? To je parazitismus obce na státu. Referendum si obec platí sama, volby platí stát. Navíc zde vzniká několik potíží, zejména se složením komisí (volební komise se skládají jinak než referendové) a ustavováním komisí. Další potíž je v tom, že referendum svým dopadem překrývá volby a referendová otázka je kandidujícím stranám ve volbám vnucována místo normálního volebního programu. V Brně se ukázalo, že přímá demokracie může fungovat. Že ji křičící menšina nedokázala zneužít proti vůli mlčící většiny. Těm, kdo prohráli, se to nelíbí. A ukazují, že prostě neumějí prohrávat. Vícekrát jsem to zažil, jak se "křiklounská" skupinka rozčílí po normálním hlasování v normálním kolegiátním orgánu, že přes všechen jejich povyk ostatní členové prostě zvedli ruku podle svého a ne podle jejich. Jenomže míru demokratičnosti myšlení a míru schopnosti demokracii respektovat a spoluvytvářet neukazuje chování po výhře, ale chování po prohře. Kdo snese prohru, ten není pro demokracii nebezpečený. Jen ten, kdo neuzná porážku, kdo chce vítězit za každou cenu, ten je pro demokracii mimořádně nebezpečený.

Saša, 195.113.166.14