Autor: Jaromír Morávek

Reakce

Ad Agrární obzory č. 11/2002 ze dne 12.června 2002, text "Agrární komora Břeclav jednala s poslanci - zemědělci vstoupí do EU za jasných podmínek".

---

Vážený pane Baštane

Vaše Agrární obzory č. 11/2002 ze dne 12.června t.r. na titulní straně s pokračováním na str. 2 publikoval článek pod názvem Agrární komora Břeclav jednala s poslanci - zemědělci vstoupí do EU za jasných podmínek od redaktora sig. ( peh).

V tomto článku se vyskytlo i řešení problému transformačního zákona a trvalých kultur - resp. trvalých porostů. K novelám transformačního zákona z kuchyně poslanců Skopal, Palas, Grůza bych na tomto místě chtěl připomenout, že předkládané novely byly protiústavní, v rozporu s evropským právem a v podstatě sanující nepravosti, které měly za příčinu značné vytunelování povinných zemědělských družstev na úkor oprávněných osob.

Poslanec za ČSSD ing. Ladislav Skopal si dokonce dovolil takovou poznámku: "Vlastníkem porostu by měl být ten, kdo jej vysadil", když je smutné, že takovou invektivu proti platnému právu a vývoji právní vědy na základě římského práva vyslovil poslanec za tzv. demokratickou stranu.

Mohu Vám touto cestou sdělit, že Svaz vlastníků půdy a soukromých rolníků ČR je krajně znepokojen takovými výroky z úst demokratického poslance, když odtud lze vážně pochybovat o tom, že ČSSD, která takové poslance vlastní, je stranou demokratickou a státotvornou. Poslanec Skopal šel ve věci debaty kolem trvalých porostů tak daleko, že v podstatě zpochybnil ust. § 2 zákona o půdě a ust. §§ 120 a 121 občanského zákoníku. Zásadu, že co na pozemku jest je vlastníka pozemku zcela zpochybnil, když tuto zásadu v podstatě ctil i komunistický režim ve svém právním systému až na výjimky vyplývající z družstevního zákona, kde právo užívací bylo povýšeno nad právo vlastnické a některé výjimky byly řešeny vyhláškou, která byla stavěna nad zákonné normy pro zcela účelová řešení.

Pokud by se toto téma, jak bylo slyšet 22. 5. t.r. v Kobylí, mělo vyvíjet směrem jak naznačil Skopal, dokonce za podpory ministra Fencla, pak by náš právní řád vstupující do Evropského společenství zcela propadl, a předem nás ze vstupu vyloučil.

Odvaha a smělost je většinou výrazem nedospělosti a opožděné mladosti jmenovaného poslance, který byl zřejmě výrazně podpořen přítomnými lobbyisty.

V duchu pana Skopala již na tyto právní základy a jistoty co se obsahu vlastnického práva k pozemkům týče zaútočil ing. Vlastimil Mihalík, jednatel Mikros-vín, Mikulov, kom. spol. se sídlem v Mikulově, když současně jako předseda Zemědělského obchodního družstva Mikulov si na sebe kupní smlouvou převedl trvalé porosty a to vinice na pozemcích jiných vlastníků a nyní po vlastnících vinic vymáhá soudně, aby mu vlastníci vinic tyto zaplatili. Předmětná komanditní společnost není povinnou osobou ve smyslu zákona o půdě, nemá k předmětným vinicím žádnou aktivní legitimaci a domnívá se, že trvalé porosty - vinice jsou věcí hlavní, tedy převoditelné, tedy již ve vlastnictví jeho společnosti.

Na obranu vlastníků půdy ve smyslu platného českého práva musím vlastníkům půdy sdělit, že pozemek s vinicí (resp. s jakýmkoliv trvalým porostem) je jedna věc, a že trvalé porosty nelze oddělit od pozemku jehož jsou věcí vedlejší. Odtud věc vedlejší není subjektem práva a nelze s ní volně nakládat. Tak to platí po celé tisíciletí vývoje právní vědy.

Nelze si vůbec představit, že by keře vinné révy vlastnila jiná osoba než vlastník pozemku, s kterými je réva spojena kořeny. Jak by vůbec takový vlastník trvalých porostů vstupoval na cizí pozemky, když by k nim neměl žádné právo, a vlastník pozemku by byl omezen natolik, že by nemohl pokojně vykonávat svá vlastnická práva u užívat plodů ze svých pozemků. Nakonec vlastník pozemku by mohl takové břemeno (kdyby absurdně vzniklo) odmítnout a vyzvat "vlastníka" vinné révy, aby ji odklidil za tlaku, že by měl za svůj majetek ještě platit.

Tento problém vznikl vlastníkům půdy v obci Dobré Pole na Mikulovsku, kdy pan Mihalík vymáhá po vlastnících vinic, aby mu je jako cizí osobě zaplatili. To je absurdní vymáhání a je s podivem, že Okresní soud v Břeclavi vydal ve prospěch ing. Mihalíka platební rozkazy, podle kterých mají vlastníci svých vinic platit zcela nelegitimované osobě za svůj majetek. Vlastníci v Dobrém Poli spolu s obcí tvrdí, že v době násilné kolektivizace vnesli do JZD Dobré Pole na 120 ha vinic, a že jim bylo po výpovědi nájemních smluv vráceno jen na 90 ha. Oni se tedy cítí poškozeni, protože družstvo bylo povinno udržovat a obnovovat vinice, které stále byly vedeny až do současné doby na listech vlastnictví shodně s vlastníky pozemků v kulturách vinice. Navíc předmětná komanditní společnost vymáhá náhrady po oprávněných osobách, když nemá a nemůže mít postavení povinné osoby podle zákona. Sám jednatel této společnosti, současně jako předseda povinné osoby ZOD Mikulov, tuto uvedl do likvidace a byl na ni vyhlášen konkurz.

Kupní smlouva, kterou údajně nabyla komanditní společnost oněch 90 ha vinic musí být nutně podle právníků absolutně neplatná, protože odporuje zákonu. Dále se zde namítá absolutní nedostatek aktivní legitimace žalobce, ale i promlčení případného nároku ze strany ZOD Mikulov - v likvidaci, který však nepřipadá v úvahu, když vlastníkům pozemků byla vrácena menší výměra než jeho právní předchůdci od nich převzali. Stát se k vlastníkům trvalých porostů zachoval od samého počátku gentlemansky, když již v samém zákoně prohlásil, že trvalé porosty na pozemcích jiných vlastníků než státu, přecházejí do jejich vlastnictví bezúplatně bez ohledu na případné zhodnocení.

Lídři agrárního socialismu však obnovu vlastnického práva všemožně popírají a ještě navíc žalují. Dále není co komentovat. Mohu však touto cestou vlastníky půdy ubezpečit, že Svaz vlastníků půdy ČR bude nejen tuto kausu ostře sledovat a hájit tak obnovená práva vlastníků na všech domácích i zahraničních úrovních. Návraty ke starým pseudodružstevním pořádkům nelze za žádných okolností připustit. K tomu také otvíráme diskusi.

Vážený pane ing. Baštane, s veškerou uctivostí Váš žádám, abyste otiskl dopis JUDr. Blanky Brychtové ze dne 17.6. t. r. a připojil k němu i komentář můj, coby předsedy Svazu.

Váš tisk budu informovat, jakmile budou nařízena stání u Okresního soudu v Břeclavi, když proti platebním rozkazům podali napadené strany odpor. Věřím, že se některý z Vašich redaktorů tohoto soudního procesu osobně zúčastní a bude jej komentovat ve Vašem listu.

 

Na vědomí: Týdeník Zemědělec, poslanci Papež, Pešan a M. Kučera za ODS, president Václav Havel, ministři zemědělství EU a zem. komise EU v Bruselu, předseda Senátu Parlamentu ČR.

 

V hluboké úctě Váš

ing. Jaromír S. Morávek

předseda Svazu vlastníků půdy a soukromých zemědělců ČR

člen Předsednictva Konzervativní strany

www.skos.cz

 

---

Pro pořádek přikládám také úplný text dopisu JUDr. Blanky Brychtové:

V Jihlavě dne 17.6.2002

Redakce Agrárního Obzoru
Vážená redakce,

 

přečetla jsem si Váš článek na titulní straně jedenáctého čísla z letošního roku "Agrární komora Břeclav jednala...", ve kterém je zmíněn názor poslance za ČSSD Ing. Ladislava Skopala, podle kterého by vlastníkem trvalých porostů měl být ten, kdo je vysadil.

Vzhledem k obsahu článku se nejedná o tiskovou chybu, a proto je nutno konstatovat, že názor pana poslance je více než nesprávný a je v rozporu se současným právním řádem a prosazování jeho názoru by vedlo k hrubému porušování základních lidských práv.

Trvalý porost a pozemek je jedinou věcí a to pozemkem, který je blíže definován kulturou trvalého porostu, kterým byl osázen (sad, vinice) a jenom tato věc jako celek může být předmětem právních vztahů. Je tedy logické, že trvalý porost bez pozemku existovat nemůže, s pozemkem je spjat kořeny, kterými z něj čerpá živiny potřebné ke své existenci. Oddělitelné jsou pouze plody trvalých porostů, které se stávají samostatnou věcí a jako samostatná věc mohou být předmětem právních vztahů.

Odlišnou úpravu měl pouze komunistický právní řád, který oddělil trvalé porosty od pozemku, a to ryze z pragmatických důvodů poplatných marxisticko - leninské ideologii, protože zemědělské pozemky členů družstev byly jimi pouze do družstev sdružovány, avšak zůstaly ve vlastnictví fyzických osob. Tímto sdružením vlastníci k pozemkům pozbyly veškerých dispozičních práv a nenabyli je zpět ani jejich právní nástupci, kteří se členy družstva nestali. Dispoziční právo k pozemkům mělo pouze družstvo, a to mnohdy se souhlasem příslušného Okresního národního výboru či Okresní zemědělské správy, což upravovaly zvláštní zákony, zejména zákon o zemědělském družstevnictví. Tento zákon také upravoval oddělení trvalých porostů od pozemků, protože družstva tyto pozemky v rámci svého hlavního předmětu činnosti, zemědělské velkovýroby, obhospodařovala, a to i bez souhlasu vlastníků. Tato právní nesrovnalost byla odstraněna zákonem č. 229/1991 Sb., zákonem o půdě, kdy se vlastníkem trvalých porostů stal vlastník pozemku. Tento zákon také umožnil zemědělským družstvům vůči vlastníkům majetkovou satisfakci za případné zhodnocení jejich pozemků vysázením trvalých porostů.

Je proto pro mne naprosto nepochopitelné, jak mohlo dojít k situaci, že je kladen poslancem, který je členem demokratické politické strany západoevropského charakteru, požadavek na vlastnictví trvalých porostů těmi, kdo je vysázeli, protože tito museli zákonitě porušit platné zákony a nemohou se proto dovolávat pomoci od státu. Druhá možná varianta je, že ti, kdo vysázeli trvalé porosty po nabytí účinnosti zákona č. 229/91 Sb., v platném znění, uzavřeli s vlastníky pozemků nevýhodné nájemní smlouvy pro sebe, ale řešení tohoto sporu je pouze věcí jeho a druhé smluvní strany. Pokud se tyto mezi sebou nedohodnou, mohou řešit své spory jedině soudní cestou.

Na druhou stranu je pravdou, že uzavírání nájemních smluv na zemědělský majetek, ať se jedná o pozemky, lesy a hospodářství, je nedostatečným způsobem upraveno občanským zákoníkem a bylo by zapotřebí doplnit náš právní řád o pachtovní zákon, aby se do budoucna předešlo zbytečným soudním sporům a lobbystickým nátlakům, které mají za následek jenom chaos v právním systému a jsou mnohdy popíráním více než tisíciletého vývoje právní vědy.

JUDr. Blanka Brychtová, Jihlava

---