PODPORUJEME

2. KOLO V OBVODĚ 62, PROSTĚJOV:

MUDr. Jitka Chalánková do Senátu!


Občanský institut

Občanský institut


Konzervativní listy


Podpořte nás prosím, také se vás může týkat vyvlastnění

Vyvlastnění pozemků


petice_proti_zakonu_adopce_dti_pro_homosexualy

Petice proti zákonu "ADOPCE DĚTÍ PRO HOMOSEXUÁLY"


Třetí odboj

TřetíOdboj.cz


VítěznýÚnor.cz


V.O.R.P.

Výbor na obranu rodičovských práv


wilberforce.cz

Institut Williama Wilberforce


klubod.cz/

Klub na obranu demokracie

Upozornění: Tento text se nemusí shodovat s oficiálním stanoviskem Konzervativní strany

25.07.2011

Autor: Martin Rejman

Protikomunistický odboj a dnešní společnost

K ročnímu výročí úmrtí Milana Paumera.


Poté, co Poslanecká sněmovna schválila zákon o protikomunistickém odboji, se čekalo trochu s napětím, jak se zachová Senát s převahou oranžových. Naštěstí i tam se našla většina, která je také přesvědčena, že komunistický režim byl zavrženíhodný a že bylo legitimní proti němu bojovat, a to i se zbraní v ruce, a že protikomunističtí odbojáři si zaslouží úctu i ocenění. Je ovšem smutné, že se tak stalo až víc jak dvacet let po sametové revoluci, takže mnozí se již nedožili. Přesto jde o důležitý - a bohužel ne nijak samozřejmý - krok k vyrovnávání se s totalitní minulostí. Povede-li však ke změně některých tendencí ve společnosti, např. nechat minulost minulostí, nebo považovat protikomunistický odboj za zbytečný, škodlivý, ba dokonce protiprávní, díky za něj.

Je paradoxem naší doby a vinou některých z vůdců sametové revoluce, že nejsou odsuzováni a vystaveni hanbě pachatelé komunistických zločinů. Část veřejnosti dokonce odsuzuje ozbrojený odpor proti totalitnímu režimu. Někteří vyzdvihují důsledky, které to pro některé jedince - ozbrojené služebníky režimu - mělo, ale programově odmítají ptát se po příčinách. Při projednávání v Senátu zaznělo opět odsuzování odbojářů ze skupiny bratří Mašínů a zpochybňování ozbrojeného odboje. Často opakovaná klišé praví, že „při své cestě na Západ, zabili několik lidí...", a komunisté o nich mluví jako o vrazích.

Ano, nešlo o zájezd ROH, nebyla to zábava. Stává se, že když někdo rozpoutá zostřený třídní boj proti vlastnímu národu, vyzbrojí si stranické „Lidové milice", popravuje, vraždí a vězní politické i občanské odpůrce, podrobuje je otrocké práci, může se nadít, že se najdou lidé, kteří se této nespravedlnosti a násilí postaví. Pak při odbojové činnosti umírají lidé.

Mašínové dlouho poté, co komunisté začali vraždit, teprve od roku 1951 přistoupili k ozbrojenému odboji, vedli podzemní, partyzánský boj proti komunistickému totalitnímu státu, který vyhlásil třídní boj. Měl za sebou již mnohé justiční vraždy (jmenujme alespoň osoby blízké rodině Mašínů generála Heliodora Píku nebo JUDr. Miladu Horákovou), mučení desetitisíců v komunistických vězeních a pracovních lágrech, násilnou kolektivizaci a další zločiny. Mašínové a jejich druhové věděli, že jde o boj kdo z koho, kde chyba se trestá smrtí. Neusmrtili-li by oni, byli by zastřeleni, byli by chyceni, umláceni k smrti, nebo popraveni. To je tvrdá skutečnost, zákon takového boje. Stejný byl v odboji proti nacistům. Takové skutky v rámci protinacistického odboje nacházejí i dnes mezi lidmi plné pochopení, jejich aktéři jsou všude v Evropě oslavováni jako hrdinové. Jsou po nich pojmenované ulice, náměstí i stanice metra, u jejich pomníků se lidé sklánějí s úctou a obdivem.

Ctirad a Josef Mašínové a Milan Paumer odešli v pětičlenné skupině do Západního Berlína, částí cesty přes NDR se museli prostřílet skrz 20 000 příslušníků VOPO a Rudé armády, kteří jim měli zabránit, aby se dostali do americké okupační zóny, kde se chtěli stát vojáky americké armády, aby dostali výcvik, byli vyzbrojeni a mohli bojovat proti komunismu v týlu nepřítele, tedy vrátit se domů. Václav Švéda a Zbyňek Janata se do Berlína nedostali a padli do zajetí východoněmeckých orgánů, aby i se Ctiborem Novákem nakonec byli 2. května 1955 v Praze popraveni.

Loni 22. července zemřel Milan Paumer (1931-2010), člen odbojové skupiny bří. Mašínů. Jeho pohřbu na zámku v Poděbradech se zúčastnili tisíce občanů i mnozí vrcholní politici. Tři z nich, premiér Petr Nečas, předseda Senátu Přemysl Sobotka a předsedkyně Poslanecké sněmovny Miroslava Němcová ve svých smutečních projevech a další ve vyjádřeních pro kamery a mikrofony vysoce ocenili III. - protikomunistický - odboj. Uznali oprávněnost a legitimitu ozbrojeného odporu proti zavrženíhodnému komunistickému režimu a projevili úctu a uznání jeho aktérům. Tím více je zarážející, že nejen oranžový Senát, ale podle sdělení paní předsedkyně Němcové ani Poslanecká sněmovna PČR letos nenavrhují presidentu republiky členy odbojové skupiny bratří Mašínů na udělení vysokých státních vyznamenání. V minulosti odmítal Mašínovce vyznamenat president Havel. President Klaus zdůvodňoval, že nechce vyznamenávat osoby, které společnost hodnotí rozporuplně (president Václav Klaus dokonce řekl, že Mašíny nevyznamená, že se „nenechá vyprovokovat..." sic!). Je chybou historiků, médií, školství, politiků i obou presidentů, že tomu tak je.

Jak dlouho ještě?

 

P.S.: V reakci na výše uvedený text:

Vážený pane Rejmane.

Velký dík za připomenutí smutného výročí odchodu Milana Paumera do věčných lovišť tam nahoře nad Poděbrady. Stejně tak díky za připomenutí odboje jeho skupiny s bratry Mašínovými v souvislosti s právě přijatým zákonem o 3. odboji, který by je snad mohl příslušnou právní procedurou očistit.

Domníváme se, že ona Vámi zmíněná společenská rozporuplnost jejich odboje považovaná některými naopak za zločin je pouze přirozeným důsledkem 45-letého politického brainwashingu společnosti Komunistickou stranou (1945-1990) a že změna myšlení bude tedy spíše generační záležitostí.

Např. můj 20-letý syn a jeho kamarádi, kteří nezažili socialismus, už tento odboj vidí jako správnou věc a vůbec o správnosti bojovat proti komunistům nepochybují! Což je přeci výborná zpráva! Výměna generace tedy evidentně pomůže.

S tou stávající generací (resp. jednou polovinou) uděláme už asi jen malé pokroky, u ní valnou změnu nečekáme. A proto se hodláme zaměřit jiným směrem. A sice účastnit se práce v Etické odvolací komisi řešící sporná rozhodnutí ministerstva o 3. odboji a o nedokončených rehabilitacích. A pomocí historických dokladů jednoznačně prokázat, že v našem státě byla skutečná Občanská válka a to občanská válka specifického druhu pro komunisty s názvem Třídní boj. Tedy válka všem nekomunistům veřejně vyhlášená v programu KSČ. Válka projevená naprosto šíleným běsněním rudých živlů z komunistické strany, Lidových milic, SNB, StB, komuinistické justice a armády.

Podobně jako vyhlásila Hitlerova NSDAP myslím, že v norimberských zákonech, specifickou občanskou válku Židům. Ještě více doložit, že to byla u nás zcela zjevně neregulérní válka ozbrojených komunistů proti neozbrojeným nekomunistům.

Tedy válka neumožňující regulérní odpor, ale pouze odpor a odboj mimořádně nouzový, mimořádně obtížný, mimořádně nebezpečný a nestandardní pouze a jenom v kontextu rozšířené politické atmosféry o budování lepších zítřků socialismu. Na rozdíl od válečných zajatců držených obvykle v zajetí dle mezinárodních válečných konvencí zde byli váleční zajatci vražděni a popravováni. V tom právě spatřujeme příčinu toho u nás do té doby neobvyklého odboje, který chceme právně rehabilitovat ve všech zbytcích.

Nebude to snadné, ale věříme, že statutu válečných veteránů a regulérních účastníků protikomunistického odboje a odporu u Milana Paumera, Josefa Mašína, Ctirada Mašína, Václava Švédy, Zbyňka Janaty a Ctibora Nováka touto cestou dosáhneme, včetně jejich úplné soudní rehabilitace dle Zákona č. 198/1993 Sb. v právním souběhu s nyní novým Zákonem o 3. odboji č.X/2011 Sb.

Zdraví Vás a Vaše čtenáře

Jiří Kubík, za Výbor na odhalení teroru KSČ v lágru Minkovice i jinde