PODPORUJEME

Pochod pro život 2024


Petice za přesun velvyslanectví ČR v Izraeli z Tel Avivu do Jeruzaléma



Svobodu!


Konzervativní noviny


Občanský institut

Občanský institut


Konzervativní listy


Hodonínská výzva


petice_proti_zakonu_adopce_dti_pro_homosexualy

Petice proti zákonu "ADOPCE DĚTÍ PRO HOMOSEXUÁLY"


Třetí odboj

TřetíOdboj.cz


VítěznýÚnor.cz


Aliance pro rodinu


wilberforce.cz

Institut Williama Wilberforce


klubod.cz/

Klub na obranu demokracie

24.04.2002

Autor: Čestmír Hofhanzl

Proč nebudu volit

Liberalismus v "peleši lotrovské" nemůže vést k ničemu jinému než k vítězství lotrů.


Myslím, že nejdůležitější na tomto světě je, má-li člověk své zásady, ctí určité hodnoty a je schopen v těžkých chvílích i dobách je dodržovat. Požitky, to, čemu říkáme štěstí, bohatství - to vše pomíjí, nakonec člověk zůstává sám s vlastním vědomím, zda prošel životem jako poctivý muž a nemusí se za své činy a jednání stydět.

Moje matka nám dětem, když tátu v padesátém roce pro výstrahu ostatním poslali do pracovního tábora a i my děti jsme se staly vyvrheli, říkala: přeskoč, přelez, nepodlez. Nikdo z nás, čtyř dětí, nesměl do školy, nikdo však neudělal nikdy žádnou podlost, aby se zavděčil a zaplatil si úlevu a toleranci u nové moci. Musel jsem ve čtrnácti letech odejít z domu, abych zmizel z očí. Dnes si svých mrtvých rodičů vážím, že žili a dožili svůj život tak, jak považovali za dobré a správné.

Brzy jsem pochopil, že komunismus je ideologie a systém nepravdivý, nespravedlivý a hloupý. Osobně mě uráželo, že komunisté chtěli člověka a i mne redukovat na bytost, které ke spokojenosti stačí, když je jí zajištěno uspokojování tělesných funkcí. Lhali kde mohli, kde nestačila lež, použili násilí. Pokusili se vzít člověku duši.

Nikdy jsem za komunistů nešel k volbám; již jako osmnáctiletý kluk jsem si řekl, že přece nemohu přijmout hru na volbu, která volbou není. Obvykle jsem ve "volebním čase" sbalil ruksak a spací pytel a šel se toulat po horách. Byl jsem si vědom, že vhozením lístku bych se podílel na legalizaci jejich vlády a nemravného jednání. Stal bych se spoluviníkem.

V roce 1989 jsem šel do politiky, abych přispěl svými silami ke změně poměrů ve své zemi - opět jsem si byl vědom své spoluzodpovědnosti. Na jaře 1990 jsem šel poprvé k volbám a byl zvolen do České národní rady. Dostalo se mi jedinečné příležitosti vidět, co se děje po převratech v politice, na veřejné scéně, i jaké hry se odehrávají za scénou.

Velmi brzy jsem poznal zátěž minulosti: v české společnosti neexistuje svéprávná, zodpovědná společenská vrstva, která by se všemi důsledky byla schopna převzít zodpovědnost za svůj stát. Žádal jsem vyrovnání s minulostí, potrestání zla a důsledné hledání spravedlnosti. Argumentoval jsem, že bez toho nemáme budoucnost. Nepotrestané zlo se stane základem příštího zla, možná většího. Zírali na mne jako na zjevení. Opakovaně jsem žádal zákaz komunistické strany a potrestání lidí nejvíce zodpovědných, a to proto, aby ti, kdo dnes nastupují k moci věděli, že překročí-li určitou hranici, ruka spravedlnosti je dostihne. Téměř celá sněmovna na mne hleděla s nevůlí. Protestoval jsem proti právní kontinuitě se státem a systémem, který jsme sami, a to zákonem, označili jako protiprávní. Řekl jsem, že právní kontinuitou navazujeme na "peleš lotrovskou", jak podobný stát před staletími nazval Tomáš Akvinský. Jako poslanec jsem nezvedl ruku pro Václava Havla, protože jsem považoval jeho mravnostní kázání a některé činy za nemravné. Bouřil jsem ve sněmovně, později jsem někdy plakal.

Sametová revoluce nebyla revolucí a nebyla ani převratem; přesnějším označením toho, co se u nás po roce 1989 odehrálo, je výraz "přeotočení". V technické terminologii to lze označit jako změnu firemní značky či tunelování demokracie. Komunismus v sedmdesátých a osmdesátých letech vnitřně odumíral. Mocenská a technokratická elita vládnoucí partaje si byla této skutečnosti dobře vědoma. V osmdesátých letech již nevládl a nerozhodoval ústřední výbor a jeho politbyro. Ve vysokých stranických funkcích již většinou seděly nastrčené loutky - proto se stal prvním tajemníkem Milouš Jakeš. V té době už za mocenské nitky tahali šéfové tajných služeb, ředitelé velkých podniků nebo peněžních ústavů, a někdy již i přidružené mafie. S komunismem měli společné pouze to, že svých postavení dosáhli přes stranickou legitimaci. Ti schopnější z nich si byli vědomi, že již nelze vládnout prostřednictvím jedné strany. Věděli, že jim nezbývá nic jiného, než přijmout formální pluralitní systém a rovněž formální systém demokratických voleb se střídáním politických stran. Neochota a neschopnost převzít veřejně zodpovědnost a někdy nastavit svou kůži je dovedla až k listopadu 1989. Proto systémová změna po mocenském kolapsu Sovětského svazu měla i v Československu rysy živelného procesu. Díky této živelnosti se do politiky a na veřejnou scénu dostali i lidé jako já.

Nejhorším důsledkem komunismu jako totalitní ideologie a systému bylo, že vytvořil kastu lidí, kteří rozhodovali, a z celé ostatní společnosti vycvičil masu lidí poslušných a rezignovaných. Po celá desetiletí zcela záměrně ničil individuální morálku a zodpovědnost - až ji zničil. Jak jsem si uvědomoval v průběhu celých devadesátých let, to bylo to nejhorší. Z nové české politické "elity", kterou devadesátá léta vytvořila, nikdo nepřevzal zodpovědnost za stát do všech důsledků.

Od samého počátku jsem tušil, že to, co se na zdejší politické a veřejné scéně odehrává a jak byl celý systém nastaven, je špatné, jde o falešnou hru. Říkal jsem to ve sněmovně a psal jsem o tom. Téměř nikdo neslyšel, natož aby byl schopen něco udělat. Čas má skeptická varování a předpovědi potvrdil. V okamžiku, kdy "humanističtí" revolucionáři přijali účelová demagogická hesla typu NEJSME JAKO ONI, když nedošlo k zákazu komunistické strany a alespoň časově omezené diskvalifikaci stranických prominentů pro určité činnosti a postavení, když byl přijat princip právní kontinuity se státem, který parlament později zákonem označil jako protiprávní a zločinný - tehdy bylo rozhodnuto o celém dalším vývoji.

Ve sněmovně jsme od samého začátku neměli šanci legálním hlasováním a demokratickým postupem prosadit zákony a kroky, které by v naší zemi nastavily jasná pravidla, zodpovědnost a důsledné zpětné vazby. Našich odpůrců bylo víc. Účelově si založili některé strany a po potřebnou dobu si je platili a pěstovali. Nepochybně to platí o moravistech, sládkovcích, zemědělské straně. Dnes, s odstupem času si myslím, že stáli i u založení ODA jako strany na jedno použití, aby ji měli pod kontrolou. Měli své lidi ve všech stranách a nakonec se chopili jejich vedení.

Privatisace tak jak proběhla, bez jasného právního rámce a vymahatelnosti práva, byla takto směrována od samého začátku úmyslně. Bývalá stranická a mocenská elita si tímto způsobem budovala a zajišťovala své budoucí prominentní postavení v kapitalistickém státě. Celý ten systém, zastřešený fondy a bankami i s jejich vykradením, byl od počátku budován záměrně, právě k tomuto účelu. Viděl jsem podrobně a z blízka, jak probíhala transformace v lesnictví - končila vytunelováním Foresbanky a přelitím peněz do ovládnutí médií. Tak jak byli zvyklí, chtěli zase monopol bez jasné veřejné zodpovědnosti. V tom jejich "kapitalistickém systému" už nejde jen posílat nařízení po stranické linii, nová metodika je sofistikovanější, ale finančně velmi náročná. Média musí vyrábět a podle potřeby upravovat veřejné mínění - a to stojí peníze. Než politickým stranám, jejich funkcionářům a poslancům dostatečně zkrátíte špagát, také to něco stojí. Totéž platí o státní správě, policii i soudnictví.

V Československu a následně v České republice staronová politická elita počátkem devadesátých let záměrně vyslala široké veřejnosti signál, že zneužití a zločin se netrestá a trestat nebude. Tuto vnitřní špinavou realitu kryla vnějšími líbivými hesly a gesty typu NEJSME JAKO ONI, TLUSTÁ ČÁRA ZA MINULOSTÍ a účelovým zneužíváním Listiny práv a svobod. Václav Havel nese těžkou spoluvinu za celý následující vývoj, on jej pomáhal rozběhnout.

Zločiny a zločinci komunistického státu nebyli potrestáni proto, aby se nevytvořil nebezpečný precedens, že zneužití a zločin se budou v novém státě důsledně postihovat. Je to neklamné svědectví úmyslů, které "revolucionáři a reformátoři" měli. Nikdy nezapomenu na reakci a atmosféru sněmovny, když jsem na počátku devadesátých let tyto věci ve sněmovně říkal a varoval před nimi.

Celý proces "reformy" byl nastaven v prvních měsících a rocích na zneužití, podle toho proběhla i privatizace státního majetku. Záměrně bez právního rámce a důsledného vymáhání a trestání zjevných podvodů. Pokud si chtěla nově se formující "elita" českého státu získat a udržet postavení, musela zatáhnout do spoluúčasti a spoluviny velké procento lidí. Snad si ani mnozí z těch, kteří byli u počátků směrování celého procesu, nebyli vědomi toho, jaké budou důsledky pro stát a jeho fungování, co to udělá s morálkou společnosti.

Skutečnost dnes vypadá takto: parlamentní politické strany nejsou nezávislými subjekty, jejichž politika by stála na jasných principech a programech a od nich se odvíjela. Jejich aktuální politiku nevytvářejí lidé, kteří byli zvoleni ve volbách a nesou proto veřejnou zodpovědnost. Šéfové těchto stran nejsou osobnosti, které se do vedení prosadily v korektní vnitrostranické soutěži. Jsou to figurky, které do vedení stran instalovala mocenská uskupení, stojící mimo veřejnou scénu a nenesoucí veřejnou zodpovědnost. Byl jsem v politice, viděl jsem celý proces instalace politických stran a výrobu jejich lídrů - znám ty lidi. V dnešní Poslanecké sněmovně neexistuje jediná nezávislá osobnost, která by znala hranici stranických kompromisů a bez ohledu na svou kariéru by byla schopná ji dodržovat. Na kandidátky politických stran a do sněmovny se dnes již nedostanou lidé, jimž by jejich mravní integrita bránila překročit určitou hranici.

Čtyřicet let ovládal naši zemi zločinný systém; sametová revoluce nevytrhala jeho kořeny, svým liberalismem podpořila jejich růst. Liberalismus v "peleši lotrovské" nemůže vést k ničemu jinému než k vítězství lotrů. Nepíši to rád a vím, že mě za to mnoho lidí nebude mít rádo, a nevím, z čeho všeho budu obviňován, ale smutnou pravdou je, že stát, ovládaný čtyřicet let zločinným systémem, se v průběhu devadesátých let změnil ve stát zločinecký.

Viděl jsem, jak se celý ten systém ustavoval, vím, jaká je vzájemná provázanost lidí a institucí v tomto systému, nevěřím již v možnost plynulé změny prostřednictvím volebního lístku. Velké zlo nebylo potrestáno a diskvalifikováno - a ono narostlo. Oblepilo nás jako špína.

Na české politické scéně zatím nevidím politické uskupení, které by mi osobami, jež je representují, dávalo záruku zodpovědné a důsledné politiky. Záruku, že bude nekompromisně trvat na tom, že se vyrovnáme se starší i nedávnou minulostí a jejími zločiny. Bez toho nemá Česká republika a její společenství budoucnost. Zločin nemůže být podstatou dlouhodobé existence žádného státu ani společenství.

Nezúčastnil jsem se falešné hry za komunistů a nehodlám se jí účastnit ani dnes.

 

V Třeštici 24. dubna 2002

 

RNDr. Čestmír Hofhanzl

člen Smírčího soudu Konzervativní strany

www.skos.cz