PODPORUJEME

Pochod pro život 2024


Petice za přesun velvyslanectví ČR v Izraeli z Tel Avivu do Jeruzaléma



Svobodu!


Konzervativní noviny


Občanský institut

Občanský institut


Konzervativní listy


Hodonínská výzva


petice_proti_zakonu_adopce_dti_pro_homosexualy

Petice proti zákonu "ADOPCE DĚTÍ PRO HOMOSEXUÁLY"


Třetí odboj

TřetíOdboj.cz


VítěznýÚnor.cz


Aliance pro rodinu


wilberforce.cz

Institut Williama Wilberforce


klubod.cz/

Klub na obranu demokracie

03.11.2008

Autor: Tomáš Kaláb

Proč monarchie?

Dobrý den, pane Kalábe, za konzervativní koalici, jejíž součástí je monarchistická strana Čech, Moravy a Slezska, jste kandidoval do zastupitelstva Pardubického kraje. Proč se domníváte, že oživování myšlenky monarchie má v současné době význam? Co lidem přináší? A co vám osobně? Jakým způsobem šíříte ideu, která pro Československou republiku zanikla před devadesáti lety? Děkuji. Na spolupráci se těší Magdalena Navrátilová, šéfredaktorka Svitavského deníku


Dobrý den paní Navrátilová,

 

takže posílám níže slíbené odpovědi k Vašim otázkám.

Úvodem je třeba poznamenat, že nejsem členem Koruny české, strany, která má v programu obnovení českého státu jako Koruny české, svazku historických zemí Království českého, Markrabství moravského a Vévodství slezského s králem, korunovaným korunou svatováclavskou podle starobylých korunovačních zvyklostí. V předvečer voleb, metaforicky řečeno, do krajských zastupitelstev se sdružily čtyři mimoparlamentní pravicové politické strany, které spojuje společná konzervativní platforma, do koalice, jejíž identifikace nemohla být jiná než „konzervativní". Byl jsem tomu rád, protože mám k monarchistickým tradicím velmi blízko.

S monarchií se potká v raném věku každé dítě - samozřejmě prostřednictvím pohádek. Někdo zústane u dětských vzpomínek na výpravné zámky, překrásné kostýmy a věčný střet dobra se zlem, někoho tyto příběhy osloví natolik, že pátrá po reálných historických dějích. Patřím mezi ty, jejichž celoživotním koníčkem se stala historie, která mně umožnila udělat si komplexnější názor na státní zřízení, tak, jak se během staletí vyvíjela.

V těchto dnech jsme si připomněli devadesáté výročí vzniku Československé republiky, která vznikla spolu s dalšími nástupnickými státy na troskách staleté habsburské říše. Stejnou dobu sídlí na Pražském hradě prezidenti volení zástupci lidu, kterých se mnoho vystřídalo, tu osobností, tu lidských karikatur. Při pohledu na politickou situaci posledních let si nejen já myslím, že chybný vývoj nenastal ani po opoziční smlouvě, ani kdykoli jindy po roce 1989, ale právě již před devadesáti lety. I sebelepší prezident totiž podle mého názoru nemůže dosáhnout autority krále. A to nejen té vnější politické, ale především lidské, morální, oslovující městského intelektuála i venkovského farmáře, teenagery i stoletou babičku. Ona nadčasovost, tradice a pečlivá příprava následníků trůnu v královských rodech přesahující jedno volební období dává králům přirozenou autoritu i bez absolutistických gloriol a při minimu pravomocí, které dnešní monarchové mají.

Právě tato přirozená úcta vlastních občanů podle mého názoru přináší klid a rozvahu ve chvílích nejpotřebnějších, kdy politické krize zmítají celou společností. Jsem přesvědčen, že to je právě královská autorita, která již léta brání rozpadu Belgie a dokud zůstane Velká Británie monarchií, nebudou mít skotští nacionalisté šanci. „Kdyby" v historii neplatí, ale jsme si jist, že by se pod dohledem krále Češi a Slováci nerozešli tak rychle a dalo by se říci bezmyšlenkovitě.

Hlásit se k monarchistickým tradicím neznamená pouze usilovat o restauraci monarchie, ale také dbát o odkaz našich předků. Naštěstí nastává doba, kdy kromě legionářů, oslavovaných od počátku první republiky (ale málokdo připustí jiný úhel pohledu, že to totiž byli primárně dezertéři a vlastizrádci, kteří porušili přísahu svému císaři), si začínáme uvědomovat i své předky - a je jich v českých rodinách většina - kteří svou vlast zradit neuměli a nechtěli. Berme prosím v úvahu, že do konce října 1918 byla naší vlastí (ať už byla jakákoli) rakousko-uherská monarchie, za níž v mnoha válkách položily životy desetitisíce našich vojáků. Na území východních Čech existuje ve světě ojedinělý soubor funerální architektury - desítky pomníků padlým v poslední válce vedené na našem území, prusko-rakouské válce v roce 1866. Jsem hrdý na to, že i v dobách nejtěžších, těsně po roce 1918 a především v komunistické totalitě, existovala skupina lidí, kteří pamatovali na odkaz těchto nejen rakouských, ale i českých, chorvatských, maďarských a dalších vojáků, a snažili se dle svých možností udržovat tyto pomníky krutých bojů v pietním stavu. Ne všichni v tomto spolku, Komitétu pro udržování památek z války roku 1866 se sídlem v Hradci Králové, jsme pochopitelně monarchisté, ale spojuje nás úcta k tradicím a odkazu mnohonárodního útvaru, ke kterému české země náležely, v němž si český národ pracně, ale přece hledal své důstojné místo.

Letos přišla Koruna česká s programem „Desetiletí obnovy monarchie v českých zemích 2008-2018", zahájeným Monarchistickým pochodem Prahou, který se konal 28. října a má se pořádat každoročně „až do návratu panovníka na trůn jeho předků". O akci měla zájem i Česká televize, která 28. října ve třech různých pořadech dala prostor zástupcům této strany. Dalším mediálním projektem jsou Monarchistické listy, které vycházejí již 13 let a které jsou rozesílány direct mailingempříslušníkům historických šlechtických rodů, vybraným poslancům a senátorům, ministerstvům, knihovnám, neextremistickým mimoparlamentním stranám, řadě redakcí novin, časopisů, rozhlasových a TV stanic, významným exilovým organizacím atd. Dalšími adresáty jsou zastupitelstva měst, s nimiž Koruna česká udržuje přátelské styky - Brandýs nad Labem, Františkovy Lázně a jiné.

Závěrem - Koruna česká a její příznivci věří, že v případě obnovení monarchie se do českých zemí vrátí tolik potřebný řád, stabilita a prosperita.

Pokud byste měla ještě další doplňující otázky, dejte prosím vědět.

 

30. října 2008

 

Tomáš Kaláb

www.konzervativnistrana.cz