PODPORUJEME

Národní pochod pro život 2020


Konzervativní noviny


Občanský institut

Občanský institut


Konzervativní listy


Hodonínská výzva


petice_proti_zakonu_adopce_dti_pro_homosexualy

Petice proti zákonu "ADOPCE DĚTÍ PRO HOMOSEXUÁLY"


Třetí odboj

TřetíOdboj.cz


VítěznýÚnor.cz


Aliance pro rodinu


wilberforce.cz

Institut Williama Wilberforce


klubod.cz/

Klub na obranu demokracie

01.04.2006

Autor: Dan Drápal

Předvolební zápisník pravicového křesťana

Kolik stojí pastelkovné...


Ne, nebojte se, nebudu zde agitovat pro nějakou politickou stranu. Rozhodl jsem se ovšem opět napsat něco k politice, protože mi vadí, že křesťanům mnohdy chybí politické vzdělání. Budu rád, když na mé články budete reagovat, a pokusím se případné reakce nějak zpracovat.

V České republice máme demokracii, a přesto je většina lidí s politikou nespokojena. (Pokud by vás zajímalo vysvětlení tohoto jevu, pak vám vřele doporučuji výbornou knihu amerického autora indického původu Fareeda Zakarii „Budoucnost svobody".)

Dá se tedy očekávat, že volební účast bude nadále klesat. Čím méně lidí chodí k volbám, tím větší váhu má hlas každého člověka, který k volbám jde. Jinak řečeno, v letošních volbách bude mít tvůj hlas patrně větší váhu, než měl ve volbách předchozích.

Jako problém vidím, že dvě nejsilnější strany - ODS a ČSSD se zcela nepokrytě předhánějí v populismu. Prochází jim to ovšem jen proto, že obyvatelstvo je politicky značně nevzdělané.

Už sama skutečnost, že ČSSD ve volební rok přichází s takovými nápady jako je „pastelkovné" či několik desítek tisíc za narození dítěte, by měla vzbudit naše rozhořčení. Domněle pravicová ODS ovšem kontruje ve stejném duchu a tvrdí, že pod její vládou ušetří rodina na daních asi 68 000 Kč, zdravotní sestra 21 000 Kč atd. Takové nápady, ať už z dílny ČSSD či ODS, by ve vzdělaných lidech měly vyvolat zděšení, a kdyby obyvatelstvo této věci jen trochu rozumělo, musely by ty strany propadnout.

Nezbývá tedy než napsat, jak to funguje, případně nefunguje.

Vezměme si například „pastelkovné". Každá (nebo téměř každá) rodina, která má prvňáčka, dostane 1000 Kč na školní potřeby. Jaké budou asi celkové náklady na tuto věc? Nejjednodušší je spočítat jednu položku: Kolik peněz bude nakonec vyplaceno. Bude to 1000 x počet prvňáčků. Kolik to však bude stát? Někdo bude muset tyto peníze distribuovat. Nějací úředníci budou muset spočítat, kolik peněz připadne na jednotlivé kraje. Je celkem jedno, zda se tato dávka prožene přes sociální odbory nebo přímo školy. (Jistě to však není jedno úředníkům příslušných ministerstev, protože pro někoho to bude znamenat práci navíc, ale to je pro naše účely vedlejší.) Bude muset vzniknout nějaký kontrolní mechanismus. Bude nutno proškolit úředníky, kteří se celou věcí budou zabývat. Bude nutno zřídit nějaké účty či podúčty. To jistě nebude zadarmo. Kolik bude daňové poplatníky stát, když všichni prvňáčci dostanou pastelkovné? Jakým koeficientem budeme muset znásobit oněch 1000 Kč, abychom se dostali na reálnou sumu, kolik tento nápad stojí?

Můžeme se dostat k číslu 1300 Kč, ale také 2000 Kč nebo i více.

Rodiny s dětmi mohou být rády. Dostanou 1000 Kč. Jelikož tuto věc zaplatí všichni výdělečně činní, může být výsledek ten, že rodiny s dětmi zaplatí dejme tomu 500 Kč, takže jejich čistý zisk bude 500 Kč. Zbytek doplatí rodiny bez dětí. V politice se tomu říká „solidarita".

Rodiny s dětmi mohou být rády, protože přece jenom něco získají. Ovšem pokud vláda tímto způsobem přerozděluje, tak někdy získají, jindy zase tratí. Říká se tomu „drahý stát". Navenek to vypadá solidárně, díky takovým nápadům se ovšem přes všechny sliby nedaří snižovat počty státních úředníků - a samozřejmě ani schodek státního rozpočtu. Nakonec se máme hůře všichni.

Nemyslím si, že by stát měl zcela rezignovat na sociální politiku. Jsou lidé, o něž se nikdo nepostará, a společnost, zastupovaná státem, by je neměla nechat na holičkách. Pastelkovné ale není součástí sociální sítě; pastelkovné je záležitostí čistě podbízivou. Každý takový státní zásah by měl být dobře promyšlen. Mělo by se vyhodnotit, kolik bude celá akce stát.

Celá věc je možná jen proto, že jako občané nevíme, kolik tato legrace stojí. Kdyby nám někdo jasně řekl: Rodiny s prvňáčky dostanou 1000 Kč, ale každého z nás to přijde na 189,76 Kč (nebo každého výdělečně činného to přijde na 324,70 Kč), možná bychom zvolili jinou vládu.

Pastelkovné jsem vybral jen jako jednoduchou ilustraci. Mohl bych mluvit třeba o masivní podpoře zemědělců. Státní zásahy do tržních mechanismů v zemědělství mají za následek, že stát nejprve zemědělcům zaplatí za to, aby něco vyprodukovali, a pak jim zaplatí za to, že to zlikvidují. Zemědělců jsou v České republice asi dvě procenta. Dostávají od nás ostatních obrovské sumy, ale málokoho zajímá, jak velké.

ODS jako pravicová strana slibuje snížení daní. Snížení daní - tam, kde se povedlo - zpravidla vedlo k ekonomickému růstu. Pravicová strana by měla proti podobným nápadům jako je pastelkovné bojovat. Ostatně, ODS tak činí. Nicméně propadá témuž populismu, když nám na předvolebních billboardech slibuje, o kolik budeme platit méně na daních. Nemůže to přesně vědět, a ví, že my to víme. Ta čísla mají jen psychologický efekt.

Bohužel, obyvatelstvo se nedožaduje vysvětlení, kde chce ODS ušetřit.

Problém je v tom, že moderní stát je příliš složitý a málokdo jeho fungování rozumí. Ovšem platí americké přísloví „There is no such thing as a free lunch". Česky: žádný oběd není zadarmo. Když levicová vláda přijde s nápadem, jako je pastelkovné, a tváří se, jak je lidumilná, mělo by nám být jasné, že nám tahá z kapsy peníze.

Čím víc peněz stát přerozděluje, tím víc moci mají úředníci. A tím menší možnost rozhodování, jak se svými penězi naložíte, máte vy sami.

 

Dan Drápal

 

Pokračování (o úkolech, které má stát podle Písma) příště.