PODPORUJEME

Pochod pro život 2024


Petice za přesun velvyslanectví ČR v Izraeli z Tel Avivu do Jeruzaléma



Svobodu!


Konzervativní noviny


Občanský institut

Občanský institut


Konzervativní listy


Hodonínská výzva


petice_proti_zakonu_adopce_dti_pro_homosexualy

Petice proti zákonu "ADOPCE DĚTÍ PRO HOMOSEXUÁLY"


Třetí odboj

TřetíOdboj.cz


VítěznýÚnor.cz


Aliance pro rodinu


wilberforce.cz

Institut Williama Wilberforce


klubod.cz/

Klub na obranu demokracie

05.11.2008

Autor: Vlastimil Podracký

Postkomunistické vydání v širším pohledu

Reakce na text Čestmíra Hofhanzla "Investigativní" žurnalistika v postkomunistickém vydání


Postoj k nemravné současné politice a jejímu zdroji, který se stále opakuje a nejvíce je zřetelný v článcích Čestmíra Hofhanzla (viz třeba „Investigativní" žurnalistika v postkomunistickém vydání), obvykle předpokládá následující paradigma: Nemravnost vznikla způsobem převratu v r. 1989, ve kterém zůstali na svých místech bývalí komunističtí protagonisté a zavedli nemorální prostředí. Konspirační část tohoto názoru předpokládá, že komunisté dávno před Listopadem připravovali převrat, připravovali si lidi na převzetí moci tak, aby tito lidé je neohrožovali a v podstatě jim předali rozhodující vedoucí místa, obzvláště v hospodářské sféře. Tedy plán komunistů vyšel. Dovolil bych si v tomto příspěvku tento názor poopravit a zpřesnit.

Především tento názor implicitně předpokládá, že Západ se nějak mnoho na převratu nepodílel, vše řídili komunisté a Západ jen přihlížel, lépe řečeno, že Reagan „uzbrojil" Sovětský svaz a potom už jaksi nic nedělal. Myslím si, že je to minimálně velmi zjednodušené a nepřesné. Převraty v r. 1989 byly připraveny a domluveny oběma stranami, sovětskou i západní. Proto také nemohlo dojít k jednostrannému mocenskému řízení převratu u nás. Komunisté si určitě představovali nějaký takový režim jako v Číně, nebo možná pokračování přerušeného vývoje r. 1968. Určitě by bylo vše jinak, pokud by převrat řídili komunisté sami. Byl tu silný vliv Západu a buďme tomu rádi. O demokracii lze sice dnes pochybovat, ale máme svobodu a lidská práva. Jenže vliv Západu nebyl tak zcela zadarmo. U všech akcí byly podsunuty jejich osoby a ideje levicového liberalizmu, které Západ uznával. Samozřejmě, že tržní hospodářství byl základ, o kterém nikdo nepochyboval. Pokud se týká výběru osob, myslím, že nebylo vše řízeno jen komunisty. Václav Havel je typický západní levicový intelektuál. Obě strany musely souhlasit s jeho nasazením do čela převratu. Peníze ze Západu k nám proudily (především na volby) a nebudeme přece tak naivní, abychom se domnívali, že nezískávaly pozice. Nicméně zasahovat do vývoje nějak drasticky nebylo nutné. Nebylo nutné zásadně prosazovat nekomunisty. Komunisté jsou diskreditovaní, vydíratelní a to je výhoda i pro mocenské síly Západu. Převrat byl vlastně založen na pokleslé morálce, byl u celého národa přijímán hlavně na základě touhy po západní životní úrovni. Svobodu, kterou přinesl, většina lidí ráda přijala, nicméně byla až na druhém místě za příslibem peněz.

Nějací morální protikomunističtí bojovníci nejsou vhodní pro nikoho, ani pro bývalé komunisty, ani pro jakékoliv mocenské centrum. Proto také Hučín, Devátý, Cibulka apod. neměli šanci, nikdo ze Západu je nepodporoval. Západ podpořil ODS, ale ne KAN. Vzpomínám si, jak jsme v KANu sháněli sponzory a nakonec to bylo jen několik soukromníků, emigrantů, žádná velká mocenská síla nás nepodpořila. Proč také? Nepotřebovali nás. Navíc nepotřebovali, aby nějací bojovníci hlásali morálku, aby se stali morálními vzory. Přitom totalitní režim zlikvidoval většinu odpůrců, ostatní připravil o veškeré prostředky, ti by obzvláště potřebovali pomoc. Na Západě našli zavřené dveře (vyjma emigrantů, většinou stejných chudáků). Komunisté byli vhodnějšími partnery. Měli v rukou moc a peníze. Proč se domlouvat s nějakými odřenými chudáky a podporovat je? Nemorálnost Západu spočívala v tom, že komunisty brali jako partnery a ne jako nepřátele.

Nemorální lidé (vydíratelné loutky), které Čestmír Hofhanzl popisuje ve svých příbězích, obvykle politici, mohou sloužit komukoliv, také „loutkaři" se mohou měnit, může existovat obchod s „loutkami" a jejich bezprostředními loutkaři. Dokáži si představit, že přichází stéle mocnější a mocnější kapitál a nabízí stále větší a větší peníz za prodej „loutek". Takže si zase nemyslím, že loutkaři stojící na začátku nad jevištěm musí být titíž, jako dnes. Ti lidé dávno ztratili morálku a slouží tomu, kdo zaplatí. Původní spojovací nitky nejsou věčné, pokud existovaly, mají také nějaký poločas rozpadu. Postkomunističtí loutkaři jsou žabaři ve světovém rybníku a velkokapitál asi věděl dobře, že je jednou koupí za babku. Dnes je většina komunistických tunelářů spojena nějak se zahraničním kapitálem, nevlastní původní podniky a zbytek těch malých nerozhoduje o ničem, snad jen příležitostně o nějaké státní dodávce jako o drobtu, který spadl ze stolu mocných. Pokud někteří z nich prosperují, je to zobání z ruky mocných nebo nějaká podřadná pozice. Nicméně určitě se nějací agenti KGB zakopali v pozicích, možná jsou dnes napojeni na Rusko, ale nemyslím si, že měli rozhodující význam na polistopadový vývoj. Především proto, že jejich mocenská centra na Východě byla tenkrát oslabena, neměla potřebné prostředky a jasnou vizi pokračování.

Hrátky v parlamentu a podvůdky jsou směšnou fraškou, odněkud dobře zaplaceným scénářem celé hry hrané obecenstvu před televizními obrazovkami k odvedení pozornosti a vytvoření zástupných problémů ve společnosti. Mimo jiné je to také hra diskreditující demokracii jako takovou. Také obsazení loutkami - politiky a postkomunistickými podnikateli, je jen součástí scény. Mnozí lidé to považují za podstatné a věří tomu jako morálně nejdůležitějšímu fenoménu doby. Bohužel. Za tím vším stojí někdo mocnější než zakopaní postkomunističtí žabaři. Ti nezakopaní a viditelní jsou zase jen loutky na divadélku televizních obrazovek. Vidíme to z celého vývoje.

Po Listopadu se musel vývoj ubírat tou správnou cestou a možná nebylo tak důležité, kdo se stane tím malým loutkařem po Listopadu, protože stejně to potom prodá velkým. Důležitější bylo nastoupit správný směr. Scénář je důležitější než herci, které je možno měnit. Onou správnou cestou byl morální rozklad, který po pádu komunizmu vyplul na povrch gravitací jaksi samovolně, a koroze konzervativních hodnot, které přežily komunizmus (rodina, skupinová solidarita). Chystá se něco většího, něco grandioznějšího, než nějaké tahanice o to, kdo bude loutkou, jestli komunista nebo větší či menší odpůrce komunizmu. To všechno se srovná, pozbude významu tváří v tvář novým událostem ontického charakteru.

Proto také Západ nestál o to nějak nám kázat konzervativní morálku, kterou už stejně sám neměl. To by se později těžko měnilo na levicově liberální smýšlení. Vždyť na Západě levičáci provedli „pochod institucemi" a konzervativce vyřazovali obtížně celá desetiletí. Proč by to na Východě museli opakovat? Nebylo lepší levicový liberalizmus nasadit hned, než se lidé vzpamatují? Proto byl potřebný Havel. Byl to levicový liberál, přesně to, co levicový Západ potřeboval. Pravicový Západ se soustředil jen na ekonomickou transformaci a domníval se, že „trh vše vyřeší", konzervativního nic nepodpořil. O Klausovi lze spekulovat. Možná byl pro ně dobrý jako ekonom a tvůrce transformace, možná předpokládali, že se zdiskredituje a vypadne ze scény, dokonce ho chtěli vyhodit, on ovšem zůstal a dnes je prezidentem spíše navzdory „tvůrcům dějin" a dělá potíže, mluví otevřeně, neuznal bombardování Jugoslávie, neuznal Kosovo, dokonce (jak nepatřičné) je vlastenecký, prostě je to příklad člověka, který se zbavil nitek a je napojen na domácí prostředí. To Havel je dodnes jiný, když bylo zapotřebí, zajel za Clintonem a podpořil ho, uznal cokoliv, co Západ podnikl, bombardování Jugoslávie, nezávislost Kosova, všechno vypadalo jako dokonalý úklon směrem k mocenskému centru. Kašlal na to, co si myslí lidé. Asi je dosud na špagátku nebo to byl opravdu tak dobře vybraný člověk, že se ani stínem nedotkne Západu. Že by byl vybrán jen komunisty a jimi řízen, je mylná spekulace. Celý vývoj jeho chování jen dokazuje, komu sloužil od začátku. Komunisté to nebyli, ani Rusko. To, že chtěl tlustou čáru za minulostí a nepotrestání komunistů bylo jen součástí vůle Západu. Jak jsem uvedl na začátku, Západ nepotřeboval komunisty odstranit, potřeboval odstranit komunizmus.

Jen proboha nesměla vzniknout nějaká střední třída, která by se uhnízdila ve svých obcích a městech, chtěla si dělat svoji politiku a vzdorovala ideálům „nové doby", nastolení „nového člověka", který už bude odmítat rodinu, bude světový, bude hlásat rovnost všeho se vším, rovnost sexů, promiskuitu, rovnost ženy a muže do všech podrobností, dokonce nezávislost dětí na rodičích, ale hlavně nebude vlastenecký (ani tak málo jako Klaus) nebo jinak emotivně vázaný (nábožensky založený), nebude tedy nezištně angažovaný pro svoje etnikum a bude vždy podplatitelný (zvláště, když bude zvyklý na vysoký ekonomický status). Jen proboha ne návrat ke konzervativním hodnotám, ať už jakýmkoliv, třeba jen masarykovským nebo křesťanským, k morálce, která vždy člověka dělá svobodným a nezávislým na penězích. Ale hlavně ne ke skupinové solidaritě, kde je vlastenectví nejsnadněji v lidech vybuditelnou ideou nezištné angažovanosti a proto nejvíce nebezpečnou těm, kteří chtějí svět ovládat penězi. V celém scénáři jde o mnohem více, než uvádí a naznačuje Čestmír Hofhanzl ve svých příbězích. Ani ten ideový vítr nešel od příslušníků StB nebo KGB, jak se on domnívá, nebylo to nějaké pokračování komunizmu. Tito příslušníci byli jen pěšáky ve hře. Jejich původní ideje zklamaly, byli to lidé, kteří ztratili půdu pod nohama, kteří si byli vědomi, že komunizmus je stejně hloupost a že je nutno sloužit novým pánům. Konečně šlo zase jen o peníze. Byly to zase jen loutky jako předtím. Takové loutky jsou použitelné pro každého, kdo zaplatí a koupí si ono prostředí. Proto se prostřednictvím těchto loutek můžeme dostat pod vládu kohokoliv. Pochybuji, že v tomto světě existuje nějaké ideové napojení, že snad tito loutkaři slouží z nějaké nostalgie Rusům. Pokud jim slouží, potom za peníze, ale také jsou peníze arabské, židovské, americké, německé, belgické, ale také peníze z nelegální činnosti, peníze narkomafií, které, jak se dá předpokládat, všechny ostatní převyšují. Obrovské peníze mezinárodních monopolů z obchodu s Čínou. Celý levicový liberalizmus je obrovská fraška, tváří se levicově, ale vytváří prostředí pro vládu finančních mafií. To je především úplatnost téměř každého, protože v takové společnosti každý je zakotven v materiálním prospěchu, není vychován ctít nezištné ideály. V podstatě nemusí existovat ani ony nitky vydíratelnosti, ony jenom proces zpřehledňují a činí ekonomicky produktivním.

Demontáž státu a otevření hranic jen průnik peněz umožňují. Peníze mají především vliv ve hlavních sdělovacích prostředcích (víme komu patří). Nemysleme si bláhově, že je vlastníci neřídí, že všechna ta úpadková kultura rozvratů rodin, polonahých žen a zločinu je tam náhodou. Do toho zazní v důležitých politických zprávách obvykle nějaké ideově zabarvené informace odpovídající levicovému liberalizmu, aby se lidem vryl do paměti. Někdy to budí dojem, že je to komunistické, ale to jen vyplývá z příbuznosti idejí komunizmu a levicového liberalizmu. Dále peníze mající vliv na politiku. Tam se asi jednotlivé mafie tahají. Točí se tam celá ta garnitura o které píše Čestmír Hofhanzl, jenže kam jdou nitky od těchto loutek se lze domnívat jen podle výsledku a to obvykle až po dlouhé době. To, že je někdo bývalý estébák, neznamená, že slouží nějakým kryptokomunistům, znovu opakuji, že slouží přednostně tomu, kdo zaplatí.

Ale všechny tyto nemorálnosti a hrátky o penězích jsou stále ještě nic tváří v tvář grandiózní přeměně Evropy ze současné úpadkové společnosti na společnost již téměř vymřelou, která se zacyklila v levicovém liberalizmu tak silně, že už nedovede řešit svoje ontické problémy jinak než odchodem do hrobu a předání vlády multikulturní společnosti, tedy společnosti mnoha etnik a kultur, které se prý vzájemně milují a žijí ve spořádaném soužití. Tato utopická představa byla narušena muslimskými útoky, které sice bylo možno vysvětlit jako akce malých skupin, ale další akce v Paříži a Holandsku to nepotvrzují. Stále se i Kosovo vysvětluje jinak než muslimský útok, aby se zakryla podstata ústupu od evropských tradičních hodnot a morálky. Takovou krásnou ideu o milující se směsici kultur přece není možno opustit a to ani tváří v tvář situaci v multikulturních zemích / městech jako je Palestina, Kosovo, Libanon, Paříž apod. Potom by totiž bylo nutno něco dělat, třeba přijmout zpět konzervativní morálku a ta především staví na první místo zajištění budoucnosti, tedy rodinu, děti, jejich správnou výchovu k práci k morálce apod. To všechno je obtížné, ženy by musely být doma, starat se o děti, mít méně peněz, nebyly by rovnoprávné s mužem v tom smyslu jak je to dnes chápáno (co se lidské důstojnosti týká jsou na tom muž a žena pochopitelně zcela rovnoprávně...), bylo by nutné usazení na místě, což je otravné. Ještě otravnější je manželská věrnost a zavržení otevřené promiskuity nebo alespoň občasného střídání partnerů. Zněna by vyžadovala vypětí, vůli, starosti, práci, změnu kultury a životních hodnot a na to člověk vymírající evropské civilizace není stavěný, nebyl k tomu už nějakou tu generaci zpět vychováván, protože důležitější byla výchova ke snadnému výdělku, k finančnímu úspěchu, a všemožnému prospěchu včetně hédonického života (přitom se domnívám, že na Západě to bylo v tomto bodě horší než v komunizmu). Proto se musí pokračovat v rozkladných idejích levicového liberalizmu, aby nebylo snad vidět nějaké zaváhání, nějaký odklon, vždyť přece cíl je jasný. To vše nám do našeho postkomunistického marasmu přinesla západní Evropa, aby našla úrodnou půdu u komunistů i nekomunistů.

Ale ono to pokračuje. Prý je nutno změnit výchovu ve školách. Děti mají být vychovávány k samostatným hrdým osobnostem, nesmí být rodiči k ničemu nuceny, musí se vychovávat sami. Výsledky už jsou někde na Západě vidět. Tito lidé nejen, že neuznávají loajalitu k hodnotám, ale nejsou schopni skupinové solidarity. Neuznávají jinou autoritu než sebe a peníze. Opravdu je to nejlepší příprava k tomu, aby se rodina úplně rozpadla, protože partneři se už, kromě sexu, na ničem neshodnou, ale nedovedou se také hájit sevřeným skupinám muslimů nebo jiných útočných etnik, nedovedli by v kritické chvíli vytvořit obranné oddíly (už ta představa jim by jim připadala zcela absurdní...), apod. To je opravdová „smrt Západu".

21.srpna 1968 začal proces, který přesvědčil téměř celý národ, že nepatříme na Východ. Uvědomili jsme si, že jsme součástí západní civilizace. Od té doby převládala snaha všech myslících a nezmanipulovaných lidí se dostat ze sevření sovětské mocenské zóny a přejít k západní. Jenže na Západě probíhal od šedesátých let proces, o kterém jsme nevěděli. Proces obdobný komunistickému - levicový „pochod institucemi". Ten Západ, ke kterému jsme se radostně připojovali nám nabídl svobodu a lidská práva. Ovšem ostatní levicové atributy nám vnucuje krok za krokem také. A tady je zapotřebí si uvědomit, že levicový liberalizmus použil komunistů, aby se k nám dostal, zakotvil a začal škodit stejně tak, jak už dávno škodí svým národům. Proto je politická korektnost k evropskému Západu za každou cenu škodlivá.

Boj za konzervativní stát bude těžký, nevyhrajeme ho sami. Protože jsme součástí Západu nemůžeme si vytvářet nějaký svůj vlastní svět, na to jsme moc malí. Jediná šance je zachování co největší samostatnosti, abychom dokázali rozhodovat o svých vnitřních záležitostech sami. To je prvořadý úkol konzervativců. Poskakování na mrtvole komunizmu a nekritický obdiv k Západu nám neslouží, naopak nás mate a zdržuje.

 

1. října 2008

 

Vlastimil Podracký