Autor: Čestmír Hofhanzl

Postkomunistická „reforma“ lesního hospodářství a syndrom „Krále Lávry“

To, co bylo po roce 1990 nazváno reformou lesnictví, byla hanebnost profesní, morální, ekonomická a především politická.

---

Znalost písma, čísel i metod jednoduché matematiky nás řadí mezi gramotné národy. Všichni jsme na obecné škole absolvovali hodiny sčítání i odčítání. Tyto základní znalosti, spolu se zdravým selským rozumem, by měly postačit k posouzení věrohodnosti dnešního hospodaření se státními lesy.

Nedovolím si pochybovat o tom, co všichni víte - hospodářský cyklus lesa je sto let. Lesník stromy sází, pečuje o rostoucí les, vkládá do něj svou práci i peníze. Šedesát let trvá, než les začne přinášet nějaký zisk. Výnosovost lesa je malá, udává se mezi jedním až čtyřmi procenty vložených nákladů. Dovolím si připomenout, že tomu tak je ve stoletém cyklu. Přeloženo do praktických pojmů to znamená, že ukradne-li na konci stoletého cyklu zloděj nebo ten, kdo kupuje les na pni, vlastníkovi ze sto stromů čtyři, nemá vlastník žádný zisk.

Kdo ještě pamatuje co znamená pojem odpovědnost ví, že za setrvalost lesa, jeho obnovu a udržování je před zákonem odpovědný vlastník. V případě nedodržení povinností je ze zákona možno stíhat pouze jeho.

V lesnicky civilizovaném světě jsou tato přírodní povahou lesa daná fakta obecně akceptována. Po staletí z nich vychází lesní zákonodárství, podřizují se jim způsoby hospodaření i vlastnictví lesa.

Od voleb 1990 jsem byl poslancem České národní rady a později Poslanecké sněmovny. Jako člen výboru pro životní prostředí a zemědělského výboru jsem měl příležitost se seznámit s návrhy „reformy a transformace" lesního hospodářství. Udivila mne prvá verze lesnické reformy. V té době existující lesní závody měly být přeměněny na akciové společnosti. Tyto společnosti měly les, který dosud spravovaly ústřednímu výboru strany, dostat do dlouhodobého nájmu. Lesní půda měla formálně zůstat ve vlastnictví státu. Smlouvy o nájmu měly být uzavírány na dobu třiceti let. Jeden státní lesník, který by kontroloval dodržování smluv, měl mít dohled nad dvaceti pěti až třiceti tisíci hektary lesa.

Tato koncepce byla ze samého svého principu nehorázná a v prostředí obecného morálního rozkladu a nezodpovědnosti nekontrolovatelná. Řekl jsem tehdy jejímu předkladateli Zdeňku Domesovi: „Vaše koncepce může posloužit jen nekontrolovatelnému vykradení lesa". Odpověď „reformátora" zněla: „Pane poslanče, vy nedůvěřujete lidem".

Prvý návrh „reformy" se nám ve sněmovně ještě podařilo zablokovat. Následně na to v zákonu o půdě byla prosazena restituce lesní půdy.

Prostřednictvím varianty kupónové privatizace lesních závodů a zorganizováním neprůhledného řízení a hospodaření státního podniku Lesy České republiky se, za tichého souhlasu politických špiček, podařilo reformátorům realizovat svůj plán „vykrádání lesa" v lesích patřících státu.

Výnosovost lesního majetku, hospodářský cyklus přesahující generace a celospolečenský význam lesa, by měly nemilosrdně diktovat ekonomiku hospodaření s lesem. Pro dobré hospodaření je mimořádně důležitá dlouhodobá vlastnická odpovědnost, která rovněž má přesahovat generace. Práce v lese mají vykonávat malé místní, nejlépe rodinné firmy, které mají malou režii. Největší část zisku z prodeje dřeva by se měla vracet vlastníkovi, který je odpovědný za obnovu a setrvalost lesa. Ten, kdo kupuje dřevo, nesmí do lesa, natož aby si sám těžil, měřil a udával kvalitu. Vlastník, má-li mít zisk, musí dřevo prodávat na odvozním místě nebo z dřevoskladu, roztříděné podle kvality a tím i ceny.

Všechna tato neúprosná fakta jsem v počátku té podivné „reformy" opakoval v zemědělském výboru, ve sněmovně, na poradě ekonomických ministrů i při zasedání vlády, kam jsem se jako poslanec vlámal. Moje argumenty opakovaně slyšel také tehdejší předseda vlády a dnešní prezident Václav Klaus. Václava Klause jsem v této věci ve sněmovně rovněž interpeloval.

Dosavadní „poreformní" způsob hospodaření i prodeje dřeva na pni ze státního lesa, v postkomunistické zemi prolezlé korupcí, kde politická pravidla, ale i důležité hospodářské mechanizmy neurčují ti, kteří jsou formálně odpovědní, je prostě a přímo řečeno loupež, navíc „legalizovaná loupež". Všichni lesníci, kteří ještě nerezignovali, to vědí.

Je dobré znát historii a vědět, že po každé válce nebo převratu v posledních staletích v Evropě, byly v příslušných zemích poškozeny a vyrabovány lesy. Stalo se tak po pruských válkách za Marie Terezie v Čechách, po Velké francouzské revoluci ve Francii a stejně tak v Rakousku v době rakousko - uherského vyrovnání. Podobný pokus o drancování lesů se odehrál také na Podkarpatské Rusi a na Slovensku, po ustanovení Československé republiky v roce 1918. Tehdy tomu zabránil prvý ředitel Československých státních lesů a statků inženýr Opletal, velká osobnost československého lesnictví. K rabování lesů docházelo vždy, když došlo ke zpochybnění právního řádu.

Je dobré vědět, že podnětem k zakládání pracovních táborů v bolševickém Rusku po revoluci, byla potřeba otrocké práce na těžbu dřeva. Bolševický režim v prvých deseti letech své existence byl živen z peněz získaných vývozem dřeva. Rozdělení lesního hospodářství, po komunistickém puči v Československu, na část těžební a pěstební mělo tytéž důvody. Podobnost této komunistické reformy s reformou devadesátých let není náhodná.

Byl jsem svědkem „reformy", znám reformátory a viděl jsem kam šly peníze reformou získané. Byl to a dosud je zdroj nekontrolovatelných „cash" peněz na politiku a nejen na ni. V roce 1996 dostala ODA dvacet sedm milionů korun na volební kampaň od lesních akciových společností s podmínkou, abych již nebyl zvolen do parlamentu.

V bajce Karla Havlíčka Borovského „Král Lávra" všichni věděli, že král má oslí uši, nikdo to neřekl a obdivovali královu krásu. Stejně dnes všichni, kdo pracují a podnikají v oboru les a dřevo vědí, že celý systém je podvodný. Nikdo to však veřejně neřekne. Jsou zvyklí bát se a mlčet. Bláhově doufají, že si také někde líznou. Ještě jim nedošlo, že v podvodném systému vždy vyhraje největší podvodník. Nepostaví-li se tomu, zůstane nakonec jen ten nejhorší.

To, co bylo po roce 1990 nazváno reformou lesnictví, byla hanebnost profesní, morální, ekonomická a především politická.

 

V Třeštici 8. května 2007

 

Čestmír Hofhanzl

---