PODPORUJEME

Národní pochod pro život 2022 - již v sobotu 30. dubna!


Svobodu!


Krajské volby 2020


Konzervativní noviny


Občanský institut

Občanský institut


Konzervativní listy


Hodonínská výzva


petice_proti_zakonu_adopce_dti_pro_homosexualy

Petice proti zákonu "ADOPCE DĚTÍ PRO HOMOSEXUÁLY"


Třetí odboj

TřetíOdboj.cz


VítěznýÚnor.cz


Aliance pro rodinu


wilberforce.cz

Institut Williama Wilberforce


klubod.cz/

Klub na obranu demokracie

11.03.2022

Autor: Jan Kubalčík

Pár postřehů k invazi Ruska na Ukrajinu

„Nikdy neustupujte, nikdy, nikdy, nikdy, nikdy..."


 

Nikdy neustupujte, nikdy, nikdy, nikdy, nikdy, v maličkostech ani velkých věcech, o kus ani o kousek, ledaže byste ustoupili cti a dobrému mravu. Nikdy neustupujte před nátlakem, nikdy se nepoddejte zdánlivě zdrcující převaze nepřítele." (Winston S. Churchill)

...zdá se, že president Zelenskij je v tomto učenlivým žákem premiéra Churchilla. Je to o to obdivuhodnější, o co blíž ten nepřítel je: jakkoli se k tomu schylovalo, jakkoli byla britská města bombardována Luftwaffe a britské lodě potápěny Kriegsmarine, armády Wehrmachtu se na ostrovech nevylodily. Ukrajina nic jako kanál nemá, agresor řádí přímo v zemi.

Diskuse jsou, domnívám se, nyní zcela podružné. Tím podstatným je teď výsledek války. Všichni se snadno shodnou na tom, že žádoucí je její co nejrychlejší ukončení. Taková shoda však již nepanuje na tom, jaké podmínky jsou přijatelné. Snadnou cestou je úplné vyhovění všem kremelským požadavkům - pak je jistě příměří i mír nadosah. Kdyby ovšem tohle Ukrajinci chtěli. Ale oni to nechtějí. Je třeba si uvědomit, že to je primární. Proto Ukrajince podporujeme, včetně dodávek zbraní a munice. Jak jsem zaznamenal, objevují se názory, které jakoby tuto kauzalitu obracely: Ukrajinci si mohou dovolit vzdorovat kremelským požadavkům, protože je zásobujeme. Taková logika mi připadá nejen zvrácená, ale i přímo nebezpečná. Podle ní totiž by i Česká republika mohla proti své vůli být takto obětována „na oltář míru". Ale dobrá, jsme (díky Bohu!) v NATO, řekněme že to není totéž... a uvažujme takto třeba o Finsku.

Nebo ještě jinak: sám výrazný odpor, který Ukrajina klade, je dokladem, že nejde o nic implantovaného zvenčí - pokud vůle k obraně nevychází skutečně z příslušné společnosti, veškterý odpor v krátké době kolabuje. Na to, možná, mylně vsadil plukovník Putin - tedy na to, že pokud Ukrajina bude vzdorovat, bude to pouze z vůle USA (a „jejich přisluhovačů"...) a takový odpor bude slabý a vydrží jen malou chvíli.

Co je při úvahách o této válce zdaleka nejdůležitějším? Porušení Budapešťského memoranda! Ruská federace v něm garantovala územní integritu Ukrajiny v tehdejších hranicích (1994). Od toho okamžiku jsou zcela nepodstatné úvahy o tom, jestli byl Krym věnován Ukrajině Nikitou Chruščovem a proč a jestli to bylo správné (a tak dále, a tak podobně). Ruská agrese proti Ukrajině, která začala v roce 2014 a nyní přerostla v regulérní válku, mimo jiné zhatila jednou provždy veškeré snahy o nešíření jaderných zbraní - stejnou chybu jako Ukrajina už nikdy nikdo neudělá. Ještě jednou: co je při úvahách o této válce zdaleka nejdůležitejším? Porušení Budapešťského memoranda!

Dalším fascinujícím aspektem diskusí na dané téma je apelování na rozum, umírněnost, důležitost dohody,... na straně jedné a presentace strany druhé jako nějaké „přírodní síly" bez svobodné vůle. Na chvilku se přenesme do dění roku 1968. Nemohli jsme se přece divit, že přijely sovětské tanky, když přece v Praze začínala řádit kontrarevoluce, růžky vystrkovaly takové organisace jako KAN či K231. Druhý z právě uvedených klubů byl dokonce i v r. 2015 ve filmu ruské televizní stanice Rossia 1 označen za „hlavního viníka invaze vojsk do Československa". No když se zde takto provokovalo, nemohli jsme se divit, že soudruh Brežněv zasáhnul. Prostě „přírodní síla" bez vůle: když vodu ohřejete na 100 °C, nelze se divit, že začne vřít... a kdo se diví, je přinejlepším totální naivka. Takže, pokud se na Ukrajině stalo to nebo ono, nelze se divit, že Kreml zareagoval tak a tak... prostě „přírodní síla", bylo naivní očekávat něco jiného. Dotaženo do logického závěru, Kreml je bez viny... voda nemůže za to, že vaří - může za to ten, kdo ji ohřál na potřebnou teplotu. Za invazi je odpovědný ten, kdo provokoval: v případě Československa 1968 K231, v případě Ukrajiny 2014 ta část ukrajinské společnosti, která se nechtěla smířit s rozhodnutím presidenta Janukovyče vydat se směrem k Moskvě. I tohle mi přijde zvrácené.

...a přivádí mě to k relativně často slýchanému argumentu, který by se asi dal zjednodušit do „zatímco dříve jsme se klaněli Moskvě, teď se klaníme Washingtonu". Přibližně 15 let stará naše vlastní zkušenost by nás měla poučovat. Jde o zkušenost se snahou umístit na území České republiky prvky protiraketového systému armády USA. (Jaká škoda, že to nevyšlo!) Jedním z řady argumentů odpůrců tohoto umístění byla právě variace na téma „mezi Kremlem a Bílým domem není rozdíl". Tvrdili, že ať uděláme co uděláme, na vůli České republiky vůbec nezáleží - Američané prosadí svou a ta základna (ten radar) tady prostě bude. Dokonce tehdy po místním internetu kolovalo video, na kterém vystupoval muž v uniformě US armády, měl to být vysoký důstojník a možná i byl, a říkal takové věty jako: „vy jste nám úplně lhostejní, nám jde o geopolitiku, vy jste území, které jsme ovládli a budeme si dělat co my budeme chtít..." (to samozřejmě parafrázuji, ale možná by se ta nahrávka ještě někde dala i dohledat...).

Výsledek známe: americký radar u nás nestojí. Navzdory obskurním názorům jednoho důstojníka (za předpokladu pravosti zmíněné nahrávky). Já bych si přál, aby zde ten radar stál, i když bych tím byl připraven o tento argument: když šlo o Kreml, tak jsme tady ty rakety SS20 měli a nikdo se nikoho na nic neptal... Takže, vy, kteří se oháníte tímto druhem argumentace: jděte se bodnout. I dnes je vůle Ukrajinců rozhodující. Oni se chtějí agresi Putinova režimu (a Lukašenkova režimu) bránit. Proto jim pomáháme... viz výše.

Ano, jděte se bodnout. Ale ani tohle ani vyložené lži by neměly být důvodem pro umlčování „desinformačních webů". Předně je tu samozřejmě svoboda slova. Tu sice sám nepovažuji za bezbřehou (osvětimská lež, ke které by bylo ovšem fér připojit také lež jáchymovskou - a tento „rovný přístup" k nacismu a komunismu považuji v této otázce za velmi podstatný...), ale myslím, že se do ní názory obhajující Putinův režim, třebaže založené i na vylhaných produktech kremelské propagandy, vejdou. Panuje tu oprávněná obava, že pokud se plukovníku Putinovi podaří dosáhnout jeho cílů na Ukrajině, bude se rozhlížet po další kořisti.

Hájíme naše země (zatím nemusíme vojensky a snad u toho zůstane...) s přesvědčením, že jsme svobodnější než dnešní Rusko - svobodnější a proto lepší (ejhle jak by se nám zde velmi nehodila teze o neporovnatelnosti kultur či režimů...). Tuto svobodu - a tedy oprávněnost tvrzení, že jsme na tom lépe - si můžeme udržet jen pokud podstoupíme riziko. Riziko toho, že nám tu někdo bude servírovat názory, které považujeme za scestné. Ne kvůli těm názorům - ty za takové riziko nestojí. Ale kvůli tomu, že pokud lidé s instinkty cenzora dosáhnou jednou nějakých svých cílů (což se v uplynulých dnech právě stalo...), budou se rozhlížet po další kořisti. A jak říká úvodní citát, ustupovat se nemá ani v maličkostech (nota bene když tohle úplná maličkost není).

Pak je tu však ještě jeden důležitý, pragmatický aspekt: ten zákaz „desinformačních webů" je kontraproduktivní. „Proruský narativ" je v naší společnosti v zásadě na dlouho dopředu prostě vyřízený. Proč vyrábět mediální mučedníky a dodávat argumentační munici těm, kteří říkají, že jsme pokrytci a nemáme právo kritizovat nedostatek či absenci svobody slova v Rusku, protože také cenzurujeme? V informační válce je prostě tohle bod pro protivníka.

A konečně jsou tu sankce. Co je jejich smyslem? Oslabit ruské hospodářství a prostřednictvím toho také ruskou válečnou mašinerii. Dále znepříjemnit život lidem, kteří ruský režim podpírají: pokud jej podpírají významně, tak cílenými sankcemi. Ono oslabení ruského hospodářství pak, jak doufáme (byť ta naděje není nijak závratná), může také vést k tomu, že se ruská společnost jako taková obrátí zády k současnému kremelskému režimu, ten ztratí podporu občanů a bude se muset poroučet. Všimněme si, že občané Ruské Federace, kteří jsou na území svého státu, jsou postiženi již dnes: značnou ztrátou hodnoty rublu, potažmo prudkým zvyšováním cen zboží. Prostě byli takto připraveni o podstatnou část svých prostředků, svých úspor. Trpí tím i ti, kteří Putinův režim nepodporují, dokonce i ti, kteří se mu přímo stavějí na odpor - rozhodně neprávem.

Ruským oligarchům a dalším významným osobám z Kremlu (obecně) je porůznu zmrazován či rovnou zabavován majetek (movitý i nemovitý), který se nachází v dosahu vlád západních zemí. Bez soudu, prostě rozhodnutím exekutiv. Zbývají „obyčejní Rusové", kteří jsou v zahraničí, tedy v západních zemích. Mají být i tito nějak postiženi? Nezavání to principem kolektivní viny? Lze vůbec přijímat nějaké sankce, aniž by postihly i ty vyloženě nevinné?

Konzervativní strana, které mám tu čest být předsedou, v minulých dnech vydala v této věci vcelku silné prohlášení, které volá po vyhoštění ruských občanů z ČR (až na výjimky) a konfiskaci majetku ruských fyzických osob a těch právnických osob, které mají větší než třetinovou ruskou majetkovou účast. Ale ne, nejsme příznivci principu kolektivní viny. A ano, zvolené formulace nejsou úplně nejšťastnější (daň za snahu o stručnost a rychlost - což nemá být výmluva, jen konstatování...).

Co v tomto považuji za nepochybné je, že ti, kteří Putinův režim podporují, nemají požívat bezpečí a pohodlí, které země západu nabízejí. Proč je hostit? A nevidím nic zvláštního na tom, abychom se pokusili z jejich prostředků pomoci Ukrajině v její obraně. Zkrátka považuji za legitimní takové lidi z ČR vyhostit a jejich majetek, na který naše vláda dosáhne, konfiskovat ve prospěch obrany Ukrajiny. Jinou věcí však je, jak je identifikovat - ruská národnost samozřejmě nehraje roli žádnou... a ani občanství Ruské Federace nemůže být postačujícím ukazatelem. Je třeba zachovat individuální přístup a dodržet všechny procesy a pravidla platná v právním státě, tedy zejména přistoupit k prověřování a vlastně rozhodování o tom, koho všeho přidat na „sankční seznam". Princip přitom je, že na začátku není na tomto seznamu nikdo a ocitne se na něm jen ten, kdo si to dle orgánů ČR zaslouží... (opačným přístupem by bylo, kdyby na tomto seznamu byli na začátku všichni občané Ruské Federace v ČR a vyškrtnutý by byl jen ten, kdo si to zaslouží...). I tak by se ale na takovém seznamu mohlo ocitnout celkem dost lidí. Je třeba si však povšimnout, že i tak by se vše dělo bez soudu, bez toho, že by se konstatovalo nějaké konkrétní porušení zákonů ČR - ale to je přece součástí principu sankcí!

Sláva Ukrajině!

Autor je předsedou Konzervativní strany.