Autor: Jan Kubalčík

O mrtvých jen dobře, o některých lépe

Uctění památky obětí totalitních režimů.

---

17. listopadu 1989 skončilo v tomto státě jedno období historie. Několik exilových vln, ztráta elit, hodně mrtvých. Linie začínající Janem Opletalem pokračuje přes fašistické koncentrační tábory a koncentrační tábory komunistické, přes Jana Palacha a Jana Zajíce k obětem srpnových událostí 1969 a k obětem následujícího období normalizačního. Ti všichni byli zavražděni na základě přesvědčení, že rasové nebo třídní rozdíly mezi lidmi snímají z vraždy znamení zločinu, že dějiny píší vítězové, že morální hodnoty jsou veskrze relativní.

Tato smutná epocha zločinných režimů skončila příznačně v tentýž den, kdy v roce 1939 byly spuštěny události, které se právem staly symbolickými. Akademická svoboda jde ruku v ruce se svobodou slova a přesvědčení. Je samozřejmě jedním z prvních terčů totalitních režimů. Je to cíl, kterého je třeba dosáhnout přes mrtvoly.

Vzpomínáme 10. Výročí ukončení krvavé historie. Vzpomínáme, neoslavujeme. Režim se spíše rozpadl, než že by byl svržen. Byl zločinný, v jeho rámci řádili lidé z masa a kostí - zločinci. Značnou koncentraci zločinců vykazovala vůdčí síla režimu - KSČ. Jak pro jednotlivce, tak pro organizaci má platit "Zločin a Trest". Teprve potom Pokání a Odpuštění. Ne tak u nás. Nejen, že byla prosazena idea tzv. Tlusté čáry za minulostí. Ostatně - kdo ji narýsoval? KSČM, organizace přímo nepřátelská demokratickému systému, je téměř nejsilnější stranou ve státě. Vlci v beránčím rouše se vkrádají zadními vrátky, otravují již tak kontaminované studnice pravdy a systém se nebrání. Nemůže, nebo nechce? Nevěří hrozbě? Navrhuji věřit a bránit se! Použít nejtvrdší prostředky, které má demokracie k disposici. Historickou paralelou případných důsledků může být nejen rok 1948 v ČSR, ale i zhroucení Výmarské republiky.

Právem se říkalo a říká listopadovým událostem 1989 "Sametová revoluce". To, k čemu došlo, nebylo to pravé, co se mělo stát. A stát se mělo právě to, čeho se bolševičtí ideologové nejvíce obávali - mělo dojít ke Kontrarevoluci. K návratu k hodnotám, k nápravě křivd, k potrestání viníků. Ne msta, ale spravedlnost.

10 let je promrháno, mnoho kroků je nevratných. Jsem však přesvědčen, že cesta z bludného kruhu existuje. Vede přes uplatnění zkušeností právě těch elit, které byly zdecimovány totalitními režimy minulosti. Mrtvých se zeptat nemůžeme. Někteří však zázrakem přežili a ať už byli šikanováni doma, nebo byli z domova vyštváni, svou radu a pomoc by jistě neodmítli. Mnozí to již udělali, nejsou však bráni příliš vážně. Studnice pravdy jsou otrávené. Zveřejnění úplných oficiálních seznamů konfidentů StB, nepromlčitelnost komunistických zločinů převedená ze slov v činy - to jsou jen dva z atributů zmíněné Kontrarevoluce. Vzpomínkou na zavražděné si tedy také připomeňme své závazky zejména vůči těm, kteří nebyli pouhými obětmi, ale padli v nerovném boji jako hrdinové 2. a 3. odboje. Už kvůli nim ostatně soudím,že KSČM musí být zrušena...

 

Brno 17.11.1999

 

Jan Kubalčík

předseda Městského společenství Strany konzervativní smlouvy Brno

---