PODPORUJEME

Pochod pro život 2024


Petice za přesun velvyslanectví ČR v Izraeli z Tel Avivu do Jeruzaléma



Svobodu!


Konzervativní noviny


Občanský institut

Občanský institut


Konzervativní listy


Hodonínská výzva


petice_proti_zakonu_adopce_dti_pro_homosexualy

Petice proti zákonu "ADOPCE DĚTÍ PRO HOMOSEXUÁLY"


Třetí odboj

TřetíOdboj.cz


VítěznýÚnor.cz


Aliance pro rodinu


wilberforce.cz

Institut Williama Wilberforce


klubod.cz/

Klub na obranu demokracie

09.11.2000
Kategorie: Zemědělství

Autor: Jaromír Morávek

Novely stejně nic neřeší

řešením je rozpustit družstva a společnosti


Sovětský, ale po česku modifikovaný, model kolektivistického hospodaření na půdě nesnese odkladu, co do jeho existence. Měl by se tedy zrušit jako zcela nežádoucí a z mnoha faktických důvodů zcela neekonomicky chovající se systém podnikání, navíc na cizím výrobním prostředku - zemědělské půdě a na zcela cizím ostatním majetku, když nelze ani doložit nabývací tituly.

České postsocialistické zemědělství je zcela odkázáno na cizí zdroje a odtud bez majetku oprávněných osob, bez dotací a nepřímých masivních podpor a regulace trhu by již dávno ve své socialistické podobě skončilo. Bylo by to zřejmě dobře, protože družstva jdou masově do likvidace a do konkurzů a to ze své vůle.

Jejich vedoucí nejsou žádnými managery v pravém slova smyslu, nemohou ani změnit ekonomické chování svých výrobních závodů pro svoje vnitřní přesvědčení, že výrobní systém je téměř dokonalý, perspektivní, je schopný adaptace na nové podmínky a pod. Praxe posledních 11 let však vypovídá o zcela jiném. Od roku 1993 se postsocialistická výrobní sféra zorganizovala a začala zcela promyšleně bránit vydávání soukromého majetku a to jak podle splatnosti ze zákonů o půdě a o transformaci družstev, tak i z pravomocných a vykonatelných rozsudků.

Pohlaváři a nestoři českého socialistického družstevnictví začali organizovaně a podle pečlivě připravených modelů převádět majetky oprávněných, resp. lukrativní majetek z družstev, do svých soukromých podniků, aby závěrem nemuseli nikomu nic platit přes další konkurzy a .likvidace. Konkurzem a likvidací družstva likvidují i oprávněné osoby, které správně odmítly jít cestou nereformovatelného.

Družstva a společnosti vzniklé z majetku povinných osob jsou tedy nedobrovolně "dotována" oprávněnými osobami, které nejsou sto rozpoznat jejich kořistnickou politiku. Navíc jsou však dotována přímými státními dotacemi a podporami, jakožto neviditelnou, nepřímou cestou (daně, odpustky a pod.). I tato masová a nevídaná starost státu vede k masovým konkurzům povinných družstev, společností z nich transformovaných v tzv. druhé a další fázi transformace, když nikdo si nechce přiznat, že jde o utopistický, musejní model podnikání, který se v tvrdém vývoji kapitalismu v tržní ekonomice nikdy neosvědčil.

Na základech, na jakých jsou družstva a společnosti založena, nelze vytvořit synergický efekt, tedy dosáhnout toho aby za těchto podmínek (vstupy) byly námezdními pracovníky (v družstvech a jim podobných podnicích) vytvořeny mimořádné výrobky, které na trhu uspějí.

Kdyby zemědělská prvovýroba organizovaná na základě společenstevní formy byla životaschopná a úspěšnější než klasická rolnické, selské a velkostatkářské hospodaření na půdě formou rodinných hospodářství, dávno by již byly takové formy v tržních ekonomiích zavedeny a převažovaly by na nejvyšší možnou míru nad tím, co dnes a stále na západě existuje. Jakékoliv výmluvy ze strany protagonistů společenstevní, kolektivistické výroby zemědělské produkce na zemědělské a lesní půdě jsou neopodstatněné a existence podniků založených na neexistujících vlastnických základech vytváří neustálou společenskou ztrátu. A na čí účet? Na účet těch schopných, kterým je bráněno expansi na úkor neschopných. Nakonec expansi stejně omezí poptávka jak tuzemská, tak zahraniční.

V současné době by bylo asi nejúčelnější družstevní a společenstevní podnikání na půdě, založené na cizím a nedobrovolně získaném majetku, ze zákona zakázat. Vznikly by jisté problémy, které by bylo nutno řešit, avšak zabránilo by se zcela určitě obrovským ztrátám do budoucna. Co by se však zřejmě událo po rozdělení majetku oprávněným za účelem svobodného rozhodnutí se, jak s ním co nejúčelněji naložit? Směřovalo by k položení pevných základů pro životaschopnou, na vlastnických základech založenou, odpovědnou ekonomii.

Ta současná, existující na základech sovětských sovchozů a kolchozů a za lobování tisíců socialisticky smýšlejících a konajících zemědělských a lesních inženýrů, je odsouzena stejně k zániku. Nelze totiž socialisticky pracovat a kapitalisticky žít.

 

V Branišovicích dne 9.11.2000

 

Ing. Jaromír S. Morávek

autor je zemědělský poradce a konzultant