Autor: Tomáš Krystlík

Nepravdivé argumenty

Reakce na články "Nepotrestání zločinů – největší zločin" a "Český vzdor a úloha Masaryka".

Rád bych na následujících řádcích reagoval na dva texty pana Vlastimila Podrackého: „Nepotrestání zločinů - největší zločin" a „Český vzdor a úloha Masaryka". V prvním z uvedených pan Podracký píše:

„Nacistické Německo nadělalo obrovské zločiny... Snad jen připomenu zapomenuté zločiny v Rusku - obléhání Leningradu za účelem vyhladovění a likvidace obyvatelstva hladomorem." Je známo, že Stalin, když bylo jasné, že wehrmacht pravděpodobně Leningrad oblehne, nechal na poslední chvíli vyvézt z oblasti veškeré zásoby potravin v několika vlacích. Pan Podracký ovšem vinu za hladomor a lidojedství připisuje nacionálně socialistickému Německu.

„Po válce Německo nikdy reparace nezaplatilo..." Německo platilo, tedy SRN, a reparace skončily teprve v roce 1962, Československo dostalo celkem z celkového objemu reparací pro všech 18 států (vyjma Polska a SSSR) 4,23% místo 4,57% jemu smluvně přiznaných pařížskou konferencí. (Polsko a SSSR bylo uspokojeno až na výjimky pouze ze sovětské okupační zóny.) Čili ČSR dostala cca 93% jí přiznaných reparačních nároků.

„Plošné zabavení majetku byla sice zástava na německé reparace, ale reparace se nekonaly..." Ustanovení Postupimské konference o reparacích bylo pro Československo dvojsečné. Stanovilo, že reparační nároky USA, Velké Británie a „jiných zemí, které mají právo na reparace" (celkem 18 států s výjimkou Polska a SSSR), mají být uspokojeny ze západních okupačních zón a z „vhodného německého zahraničního majetku". Kvůli zkonfiskovanému sudetoněmeckému majetku tedy vážně hrozilo, že by se Československo mohlo změnit z reparačního „věřitele" v „dlužníka", tj. že by mohlo z obrovského zabaveného sudetoněmeckého majetku uspokojovat reparační nároky jiných spojeneckých států. ČSR, kromě dvou jiných opatření, bezostyšně zalhala - v čs. memorandu pařížské reparační konferenci nebyl pod položkou „německý zahraniční majetek na čs. území" onen konfiskovaný sudetoněmecký vůbec zahrnut.

V článku Český vzdor a úloha Masaryka se vyskytují další nepravdy:

„V posledku bylo od bitvy na Bílé hoře germanizováno v Čechách území Žatecka a dílu západních Čech na západ od Plzně a část Českolipska a Litoměřicka. Na Moravě potom jižní Morava, která předtím vůbec německá nebyla a ve Slezsku území Opavska." Nebylo germanizováno, jen bylo nutno odešlé České bratry nahradit jiným obyvatelstvem. Kde ale přitom brát Čechy v jazykovém smyslu, že?

„Většina obcí, o kterých dnes mluvíme, že v nich žili před válkou Němci, byla ještě na začátku osmnáctého století česká, měla vždy svůj český název a později i po germanizaci obvykle i početnou českou menšinu složenou z lidí jaksi přirozeně odolnou germanizaci, zvanou Hraničáři." To neodpovídá pravdě, původní obyvatelstvo českého pohraničí nebylo slovanské, nýbrž germánské. Původní názvy obcí a měst byly německé. Města v Česku byla pouze německá, tj. založená Germány podle německých městských práv (proč tomu tak bylo, nemohu zde kvůli rozsahu článku rozebírat). Slované (Češi) se do nich přistěhovávali a byli přijímáni bez odporu. Tzv. hraničáři „neodolávali germanizaci", nýbrž jejich úkolem bylo německé obyvatelstvo počešťovať. Německé obyvatelstvo bylo ale vůči počešťování kvůli převaze německé kultury velmi imunní. Podíl Čechů v německy osídlených územích byl před první světovou válkou jen asi 5%.

„Na začátku byl vzdor moravských knížat Rostislava a Svatopluka nepodřídit se Francké říši a založit vlastní stát. Rostislav to dokonce korunoval pozváním věrozvěstů Konstantina a Metoděje z Byzance. Tyto snahy podpořil papež a povýšil Metoděje na arcibiskupa. Nebyla to jen slovanská liturgie samotná, ale i to, že spisovný slovanský jazyk měl obrovský kulturní vliv. Člověku té doby stačilo se naučit písmenka cyrilské abecedy a mohl číst velký soubor knih přeložených z řečtiny. Mohl dokonce psát vlastní texty." Pan Podracký si neuvědomuje, že psát a číst tehdy a po několik století později dovedli pouze mniši, jen číst nikoliv psát jen někteří šlechtici a král, prostý lid byl zcela negramotný ještě po mnohá staletí!

„,Vyšumění´ staroslověnštiny mohlo nastat až se objevila spisovná čeština." Spisovná čeština se objevila až v druhé polovině 19. století.

„Český stát se nemusel bát v prostředí rozdrobené feudální Evropy nějakého zániku nebo indoktrinace a postupně se české šlechtě a královskému rodu podařilo prosadit v rámci Říše suverenitu a mnohdy i vůdčí postavení." Vůdčí postavení možná měl český stát vlivem českých králů, kteří současně byli i císaři Říše římské národa německého, ale v dobách, kdy jimi čeští králové nebyli, musel se český stát spokojit se skromnějším postavením (český král byl jen jedním z kurfiřtů).

„Zdá se mi přirozené, že německá menšina ve městech přistěhovaná v 11. a 12. století se spíše mírně počešťovala, přičemž domácí hnutí podporující českou identitu (husitství) k tomu přispívala. Vzdor nebyl jen národnostní, i když tento podtext byl vždy přítomen." To určitě ne. Kultura masových vrahů, kterými husité byli, se nepřejímá.. O národnostní vzdor se tehdy nemohlo jednat, neb národy tehdy neexistovaly, jen poddaní, zemská šlechta a církev.

„Po bitvě na Bílé hoře r. 1620 musela opustit vlast převážná část české šlechty, která dělala svým vzdorem potíže císaři i papeži už od husitských válek." Většina české šlechty v zemi zůstala.

„Jaký je to národ, který si vyvzdoroval existenci? Vzdor musel být prvořadou vlastností národa, když ztratil svoji šlechtu." Neztratil, pane Podracký!

„Byl vzdorem plebejce. Vzdor tedy v sobě zahrnoval nejenom neloajalitu ke svému feudálnímu pánovi, obvykle cizímu aristokratovi, ale i vzdor národnostní." Vzdor národnostní neexistoval - to jsou Jiráskovy mýty - národů tehdy nebylo.

„Konfliktní linie nebyla jen třídní, ale i nacionální." To už vůbec ne - z výše uvedených důvodů.

„Rekatolizace má tedy hlavní podíl na tom, že Češi jsou dnes nejméně konfesně zakotvený národ Evropy a zároveň plebejský. To neznamená, že musí být nejméně věřící. Češi se tím liší od Poláků, Maďarů a Slováků, kteří jsou více zakotveni v církvi. Češi vlastně mají svoje národní církve (českobratrskou, husitskou, možná i pravoslavnou) menšinové. Je to zvláštní situace, která vede k jakémusi ,přehlížení náboženských konfesí´ a toleranci." Tolerantnost je právě vlastnost, která Čechům zoufale schází.

„Ale jeho řešení" (Masarykovo) „není z těch, které cloumají v té době s Evropou: rovnostářství založené na přerozdělování bohatství. Jeho řešení je shodné s americkým konzervatismem, v podstatě to, které realizoval Baťa. Řešení je v práci. Každý si musí vydobýt blahobyt sám. Ale musí se mu dát příležitost." Nevšiml jsem si, že by Masaryk byl něco jiného než velký socialista.

„Jeho smrt" (Masaryka) „symbolizuje dočasný ústup demokracie a konzervativních myšlenek, které jsou ovšem tak silné, že nakonec zvítězí. Jenže Češi jim po pádu komunismu už nerozumějí." První republika nebyl demokratický stát (důkazy se vymykají rozsahu tohoto článku), konzervativní myšlenky v ní nemohly převládat, když jak TGM, tak Beneš byli velcí socialisté.

„Není jiná cesta, než ta, kterou ověřili obrozenci a Masaryk." Musí být, protože ta nastoupená vede Čechy do naprosté izolace v Evropě, podobně jako Srby.

Je mi záhadou, proč pan Podracký uvádí zjevně nepravdivé argumenty ve svých článcích. V každém případě to jeho Konzervativní straně ubírá na věrohodnosti, užívá-li člen jejího předsednictva rétoriky národně socialistické.

15. září 2007

Tomáš Krystlík