PODPORUJEME

Den pro rodinu a manželství 2019


Občanský institut

Občanský institut


Konzervativní listy


Hodonínská výzva


petice_proti_zakonu_adopce_dti_pro_homosexualy

Petice proti zákonu "ADOPCE DĚTÍ PRO HOMOSEXUÁLY"


Třetí odboj

TřetíOdboj.cz


VítěznýÚnor.cz


V.O.R.P.

Výbor na obranu rodičovských práv


wilberforce.cz

Institut Williama Wilberforce


klubod.cz/

Klub na obranu demokracie

Upozornění: Tento text se nemusí shodovat s oficiálním stanoviskem Konzervativní strany

29.02.2012

Autor: Jaroslav Cabal

Několik poznámek...

...k návrhu vládního Zákona o majetkovém vyrovnání církví a náboženských společností


Hned v úvodu musím konstatovat, že návrh tohoto zákona je, podle mého názoru, zpracován velmi kvalitně. Přitom návrh řeší velmi složitý a značně citlivý problém - tedy různé omyly, nepřesnosti, zmatky, nepochopení a chyby jsou ještě pravděpodobnější, než obvykle. Po mnoha letech marných příprav a několika pokusech o schválení uvedeného zákona tedy svítá docela velká naděje, že více než dvacetiletý legislativní dluh současný Parlament smaže. Přece jen však něco návrhu vytýkám. Problémy jsou dva.

Tak předně navržené lhůty jsou velmi krátké - měly by spíše odpovídat praxi podle zákona o správním řádu, přestože se v této věci tímto zákonem není třeba přímo řídit. Samozřejmě s výjimkou předpokládaných správních řízení, ve kterých jsou zákonem přesně určeny. Například lhůta pro uzavření dohody mezi oprávněnou a povinnou osobou je jen patnáct dní. Přitom jen takové lhůty pro zadání a výběrové řízení pro dodavatele geometrických plánů mohou být podstatně delší. Je třeba si uvědomit, že povinnými jsou státní instituce a výběrová řízení na zadávané zakázky musí podle stanovených pravidel organizovat povinně. Lhůty pro podávání žádostí podle zákona 229/91 Sb. (zákona o půdě) musely být prodlouženy. Nestanovujme tedy v tomto novém restitučním a náhradovém zákoně takové kritérium, které by bylo třeba opět zákonem prodlužovat, a přitom v debatě k němu zásadně ohrozit jeho ostatní důležitější parametry. Ve Sněmovně v tom čase jistě budou úplně jiní poslanci.

Druhým velkým problémem je, že v zákoně jsou pevně stanoveny částky jako náhrady za majetek, který nelze vydat. K odůvodnění byl poslancům přiložen obsáhlý text, který jim vysvětluje, jakým způsobem se došlo k uvedeným částkám, které byly „přilepeny" nevydávaným pozemkům coby jejich ceny. A tak u odborné i laické veřejnosti musí vysoké ceny, byť prý průměrné z hlediska celé republiky, budit značnou nedůvěru. Mnoho lidí totiž zná tržní hodnoty pozemků ve svém okolí a těžce mohou chápat skutečnosti, že mnohé nevydávané pozemky byly zastavěny (a měly tedy cenu mnohem vyšší). Předkádaný výpočet se odvolává na studie renomovaných výzkumných ústavů a auditorských firem. Takový postup bývá někdy volen v případech, kdy záměrem je, aby si tak obsáhlý materiál nikdo nepřečetl, tedy aby poslanec byl ohromen jeho precisností a garanty a aby poté neklad velký odpor a svěřil svůj hlas do rukou těch, kteří věc připravili.

V rámci řešení tohoto problému lze zvolit pouze 2 přístupy. Tím prvním je postupovat v souladu s dřívějšími restiucemi pro fyzické osoby: MZe by jistě našlo propočty Státních statků s výsledky, kolik majetku podniku připadá na 1 ha půdy. Právě podle tohoto normativu se následně plnily nároky těch osob, které nemohly prokázat odnětí konkrétního majetku nějakými seznamy, a na tomto základě se vypočítávaly tranformační podíly zemědělských družstev.

Druhou metodou je zvolená dohoda na nějaké částce. Je to věcí vlády a zákonodarců k jaké dohodě se dospěje. Dohoda se stvrdí zákonem, přestože byla v tomto případě tak složitě a nepřehledně oddůvodněna.

Méně důležité jsou nejasně formulované podmínky pro podávání vlastních žádostí. V zákoně je totiž uvedeno, že žádost nelze rozšířit - jen dokládat listiny prokazující oprávněnost nároku. Následně až v oddůvodnění je situace vysvětlena tak, že ve stanovené lhůtě mohou organizace podávat více žádostí - z textu zákona tato možnost není patrná, ale není zakázaná; je to tedy možné. V tomto však může docházet ke zbytečným sporům mezi oprávněnými osobami a úředníky s tím, že budou následně čekat na verdikty soudů.

Problém vidím také u majetku církví v pohraničí zabaveného na základě Benešových dekretů. Některý majetek mohl být přebírán až v období po únoru 1948. Jeho odebrání státem by se tedy mohlo vejít do rozhodného období a mohl by být předmětem navracení a náhrad podle navrhovaného zákona. Zůstal by přece domácí církvi. Proto je v těchto ojedinělých případech vhodné hledat schůdné právní řešení.

Pro ty, kteří budou proti navrženému způsobu vyrovnání státu s církvemi a náboženskými společnostmi bojovat, byl tedy naneštěstí připraven dostatek munice. Tito novodobí válečníci si však nepřipustí, že v tomto problému nelze nalézt úplně spravedlivé řešení, a že by jistě vystupovali proti jakékoliv zvolené metodě. Jsou totiž až po uši v zajetí komunistických pohledů na církve a věřící. Nikdy nepochopí, že nedávají ze svého (či společného), ale že jen majetek vracejí a zmírňují křivdy. Škody způsobené církvím a náboženským splečnostem byly bezesporu mnohem větší.