Autor: ​Pavel Mareš

Nejsou fér

A to přesto, že právě tohle sebevědomé prohlášení si zvolili za svůj název: Jsme fér!

​Jejich cílem je dosáhnout, aby manželství bylo v České republice legalizováno i pro homosexuální páry. To je ovšem nemožné, dokud Občanský zákoník, § 655, definuje manželství jako trvalý svazek muže a ženy za účelem založení rodiny a řádné výchovy dětí. K tomu je připojena „vzájemná podpora a pomoc", ale ta nijak nesouvisí s pohlavní komplementárností a není nutně vázána na manželství, kdežto rodina jako společenství, kde se rodí děti a kde je o ně až do dospělosti pečováno, je účelem primárním a ve své funkci jen těžko zastupitelná. Úplnou a přirozenou rodinu tvoří odjakživa otec, matka a jejich děti. Každá jiná struktura je tak či onak problematická a pro zdravý vývoj dětí méně příznivá, jak je statisticky dostatečně prokázáno.

Zpřístupnit instituci manželství i homosexuálním párům by bylo možné pouze předefinováním pojmu manželství - trvalý svazek muže a ženy by se v příslušném zákoně musel nahradit svazkem dvou osob bez vymezení pohlaví. Zdánlivě je to maličkost, drobná úprava, ale s dalekosáhlými následky. Okamžitě totiž vyvstává otázka: proč pouze dvou? Rodičovský pár je determinován biologicky otcovstvím a mateřstvím, každé dítě je potomkem právě jedné matky a jednoho otce. Tuto biologickou komplementárnost a dělbu rodičovských rolí homosexuální svazek postrádá, tudíž ani omezení na pouhou dvojici nemá žádné opodstatnění, leda snad jako imitace a náhražka páru rodičovského. Proč by se ale soužití osob téhož pohlaví muselo nutně omezovat na soužití v páru? Jakmile se jim od státu dostane stejných výhod, jaké mají manželé, brzo budou následovat se stejnými požadavky i vyznavači soužití skupinového: když manželství pro všechny, tak opravdu pro všechny! Vypustí-li se tenhle džin jednou z láhve, kde to asi skončí?

A to ani nemluvíme o tom, kolik dalších zákonů by se muselo v souvislosti s novou definicí manželství zgruntu přepracovat a jak by to otřáslo celým dosavadním právním systémem. Vyžádalo by si to důkladnou odbornou analýzu a zaměstnalo by to celou armádu draze zaplacených právníků, což si náš i tak již hluboce zadlužený stát sotva může dovolit. A kvůli čemu a komu by se do toho nákladného podniku vlastně pouštěl? Kvůli lepšímu pocitu relativně malého počtu lidí, kteří se pro svou nestandardní sexuální orientaci cítí diskriminováni a ke svému dokonalému štěstí potřebují navrch papír, že jsou „manželé"? A to v době, kdy čím dál víc jejich „normálních" (straight) spoluobčanů tímto papírem pohrdá a žije spolu docela spokojeně jen tak na hromádce? Anebo kvůli povyku progresivních aktivistů, že náš stát zaostává za obecným pokrokovým trendem? (V EU legalizovalo homosexuální manželství zatím pouze 14 států, na celém světě asi 30.)

V situaci, kdy náš národ pomalu, ale nezadržitelně vymírá, je nutné všestrannou podporu manželství, porodnosti a rodičovství posílit a zvýraznit, nikoli ji rozředit smazáním rozdílu mezi páry plodnými a neplodnými. Naše veřejnost je soustavně (a bude nepochybně čím dál intenzívněji) masírována iniciativou „Jsme fér" a spřízněnými spolky, aby se zasadila o prosazení „spravedlnosti a rovnoprávnosti" pro gay a lesbické páry, ačkoliv je naopak naprosto nefér vymáhat stejné výhody, jaké stát poskytuje manželům, i pro páry stejnopohlavní, programově neplodné, jejichž přínos pro reprodukci a tedy přežití společnosti je nulový. Ne, nejste fér, vážení, vaše kampaň za „spravedlnost" je pokrytecká a falešná, protože chcete všechny výhody manželů a rodičů, ale bez závazku postarat se o další generaci, neboť žádnou na svět nepřivedete. Nakonec vás v důchodu budou muset živit naše děti, o které jsme se starali a do nichž jsme investovali my, jejich rodiče. A to má být fér? Neslušelo by se spíš zůstat pěkně tiše ve svém homo-koutku a neobtěžovat ostatní pokřikem o své férovosti a o svých „právech"?