Autor: Jan Kubalčík

Nebude to trvat dlouho a stát začne manželům říkat, jak často...

...mají jezdit na dovolenou a kam.

---

Takový na mne dělá dojem záměr, kterému se říká "nový občanský zákoník". Ze všeho, co jsem zatím slyšel, mi běhá mráz po zádech. Omlouvám se všem, pro které budou následující řádky tvrzením příliš banálním. Jednoduchou rovnici autonomie rodiny však odmítá respektovat ne jen tak někdo, ale ta, která svými kroky může způsobit vážné problémy (a zhusta to také dělá) - současná vláda.

V naší zemi je Ústavou zaručena svoboda vyznání. Křesťané věří, že přijetím svátosti manželské se z muže a ženy (pořadí je abecední) stává jeden duch a jedno tělo. Mají na tuto víru (nejen ale i) dle výše uvedeného právo. Co si však osobuje stát? Říkat, jaké mechanismy se mají uvnitř tohoto jednoho těla uplatňovat. Jak by se líbilo komukoli z nás (včetně zaslepených kolektivistů), kdyby se stát pokoušel zákonem upravit, jaké mechanismy musíme uplatňovat v rámci individuálního lidského těla? Např. jak často jíst, kolik a co?

Manželství, v němž jeden z partnerů žaluje druhého proto, že mu není ochoten sdělit výši svých příjmů, nebo se odmítá dohodnout na výši investic do podnikání, takové manželství, tvrdím, de facto již neexistuje. Stát (nejen ten náš) podnikl na rodinu různých útoků již několik. Zatím byly však vedeny spíše nepřímo - prostřednictvím daní a různých sociálních příspěvků. Nyní však, jak se zdá, svou zášť již nadále odmítá skrývat. Zášť k existenci autonomní jednotky nepodléhající v plném rozsahu byrokratickému dozorování. Zášť k rodině, v které si lidé navzájem prokazují dobro - zdarma, tudíž z toho neplatí daně a to je patrně ten největší zločin. Není přitom náhodou, že píši-li stát, mám momentálně na mysli socialistickou vládu tiše (jak kdy, podle toho, jak se hodí) podporovanou liberály (tímto označením jim zbytečně lichotím). Ti směřují k atomizované společnosti, kde před mocným státem stojí osamocené (a tudíž bezbranné) individuum. Takže jde tentokrát o alianci zcela přirozenou.

Aby se náhodou nikdo nevymlouval na nějaké jedno tělo a jeden duch, tak se k tomu přihodí povinnost uzavírat sňatky na radnici. Tomu říkám monopol. Tak náš(?) stát (stejně jako stát bolševický) přinutí každého, kdo chce vstoupit do manželství, uzavřít "státní" sňatek. Co si to dovoluje? Kde je moje svoboda vyznání, když je nerespektován jeden z mála "hmatatelných", leč velmi podstatný důsledek mé víry?

 

Brno, 23.4.2001

 

RNDr. Jan Kubalčík

místopředseda Strany konzervatiní smlouvy

---