Autor: Martin Rejman

Naši bezdomovci

Je načase připravit legislativní opatření, které uzákoní statut bezdomovce s jasně stanovenými právy a povinnostmi bezdomovců.

Úvodník pana redaktora  Wagnera ze 3. ledna „Bezdomovec v tramvaji", který byl napsán k 10. výročí vzniku eura, není ani trochu za vlasy přitažený, jak se autor obává; jeho přirovnání eurozóny k tramvaji, jež se řítí se stále více zapáchajícími pasažéry, jimž řidič oznámil, že tramvaj nikde nestaví a oni tedy nemají možnost vystoupit, je alegorie velice výstižná a my buďme rádi, že v té tramvaji nesedíme.

Ale výšeuvedené, ač velmi aktuální před rozhodováním o tom, jakou další část naší suverenity „odkloníme" do Bruselu a jak velkou porcí přispějeme na „záchranu" Řecka, která jej jen uvrhne do dalších dluhů a nedovolí mu konečně efektivně začít pracovat na záchraně země, není tématem tohoto článku. Chci psát o skutečných bezdomovcích a problému bezdomovectví, tedy sociálního a společenského vykořenění vůbec. Vím, že pan redaktor Wagner není necita a cynik a asi tušil, že se najdou (a našli!) nechápavci, kteří jeho alegorii nepochopí a odsoudí jej jako asociála.

Letošní mírná zima je zatím k bezdomovcům milosrdná, ale loni jsme se zděšením a oprávněným pobouřením sledovali zprávy o víc jak dvaceti bezdomovcích, kteří bez pomoci umrzli. Není omluvou pro vládu, příslušné instituce a nás všechny, že někteří z nich snad odmítali pomoc, že někteří z nich se do zoufalé situace dostali sami. Je skandální, že není k disposici dostatek útulků, kde by o lidi, žijící na ulici, bylo postaráno. Máme mít k disposici týmy policie (státní i městské), záchranářů a lékařů, kteří vyhledají postižené, poskytnou jim první pomoc a převezou je do vhodných zařízení, kde se jim dostane odborné pomoci, stravy a tepla.

Je načase připravit legislativní opatření, které uzákoní statut bezdomovce s jasně stanovenými právy a povinnostmi bezdomovců, ale i obcí, nastartuje programy pro znovuzačlenění bezdomovců do společnosti, a obcím přidělí dostatečné prostředky pro vybudování ubytoven s potřebnou péčí.

Situace bezdomovců se netýká jen jich, byť by jich bylo podle odhadů „jen" asi čtrnáct tisíc v celé ČR. Je to problém celospolečenský, který má dopady sociální, zdravotní, kriminální, ale také mravní. Stát musí zákonnými opatřeními zajistit, aby se do bezvýchodné situace, která vede k vykořenění ze společnosti, nedostávali lidé v rukou lichvářů a exekutorů.  Charitativní organizace, občanská společnost, ale především - tam, kde jsou - rodiny musí poskytnout potřebnou pomoc. Viděli jsme snad bezdomovce - cikána, Vietnamce, Číňana? Jistě ne, tam ještě rodina funguje.

Je ostudné, jak se k bezdomovcům bezcitně, opovržlivě chovají někteří zejména mladí lidé. Je smutné, jak málo lidí je ochotno dát bezdomovci pár korun, nabídnout pomoc. Nemáme právo soudit, co způsobilo bezdomovcovo postavení. Nemáme samozřejmě povinnost pomáhat, ale pomáhejme, protože je to tak správné, lidské a solidární, je to konání v tradici židovsko-křesťanské civilizace.  Nebuďme k osudu bezdomovců lhostejní.

PS: Text vyšel na Nevyditelném psu  27. ledna.  Poté k nám dorazily arktické mrazy, umrzlo zase „pár" bezdomovců. V Praze se začaly stavět velkostany, opět s křížkem po funuse. Dozvídáme se, že starostové na svém území žádná zařízení pro bezdomovce nechtějí... Je. 1. února 2012.