Autor: Jan Fořt

Milý příteli!

Reakce dr. Fořta na text dr. Hofhanzla "Proč nebudu volit"

V Praze 21.5.2002

Vážený pan

RNDr. Čestmír Hofhanzl

Třeštice

Člen smírčího soudu Konzervativní strany

Milý příteli!

Tvůj článek " Proč nebudu volit " mne vedl k zamyšlení nad nynější situací v tomto státě. Když jsem kráčel v listopadu 1989 jásajícím Václavským náměstím se svými přáteli, bylo ve mně více smutku z budoucnosti, než  omámení z  přítomnosti. Tehdy bylo slyšet jen mnoho jásotu a slova, i o lásce a pravdě. Viděli jsme současně zpívat 20 let pronásledovanou a umlčovanou Martu Kubišovou i zlatého slavíka reálného socializmu Karla Gotta. Svému příteli Petru Čepkovi, který tehdy stál za nynějším naším prezidentem na parkánu Melantrichu, jsem tehdy situaci komentoval slovy: "o jací to blázni, to není pravda a láska, to je amorální prostituce", která v budoucnosti přinese jen pohrdání pravdou, úctou k  lidským hodnotám, vše jen z úcty k  penězům a hmotným statkům. Nebylo třeba ihned zavrhnout Karla Gotta, ale bylo nutné a zodpovědné říci, že jeho vystoupení by bylo na tomto místě zcela nevhodné a amorální. Ale vše skončilo snadno "nejsme jako oni."

Tehdy poprvé a později opakovaně jsem byl přesvědčován, že Václav Havel zradil politické vězně, i své bratry skauty, s nimiž pobýval v jižních Čechách na táborech skautského střediska Šipka, v jejich vodních oddílech. Podepsal lustrační zákon, ale jeho přítelem zůstává autor pendrekového komunistického zákona Marian Čalfa. Ukázkou a dokladem alibismu toho zákona, který nikdy nebyl namířen proti pravým viníkům, a přitom poškodil, zneuctil řadu morálních a kvalitních občanů této země, je publikace Zdeny Škvorecké "Osočení". Aby se jim mohli posmívat mladí komunističtí pohrobci zalezlí do tzv. pravicových stran, absolventi Vysokých škol v SSSR. Nic nepravím proti zákonu, ale jeho kvalita se rovná zločinu. A také soud budoucnosti přinese kruté poznání i hodnocení tohoto činu. Budeme zváženi a shledáni lehkými. Stejně lze hodnotit zákon proti komunismu. Opět jen alibismus pro ty, kteří odvrhli Stranickou legitimaci třeba až v roce 1991 a později.

Političtí vězňové 50 a 60 let byli skutečně vězňové týraní, bití a usmrcovaní, zatím co političtí vězňové 70. let byli hlavně jen týráni a vyháněni z práce. Převážná většina jich však byla bývalými členy Komunistické strany, kteří v roce 1968 překročili Rubikon. A protože Strana svým renegátům nikdy neodpouští (viz Trockij), skončili jak jejich bývalá Strana rozhodla. Ale Leopoldov, Mírov, Jáchymov, Bory, Bytíz a další  lágry 50let, to bylo něco "zcela" jiného. A tak političtí vězňové 50. let, bohužel, zůstali jen na okraji zájmu oproti tzv. disidentům, kteří byli především vyučeni jako kádrové reservy Strany 50. let. Nastupovali za halasných fanfár koncem 40. let a na počátku let 50. do ČTK, Československého rozhlasu a do státních, odborářských i politických funkcí a jako kádrové posily Strany likvidovat třídní nepřátele. Tedy v době svého mládí byli vášnivými svazáky, mladými členy Strany a také zastánci odsunu Němců, poprav M. Horákové, generála H.Piky a dalších. Byli to fanatičtí zastánci vítězství třídního boje. Likvidovali studenty i profesory gymnázii, rozhodovali kdo smí či nesmí na další studia. Dokumentů o těchto aktech a svědectví je dosti. "Byli pomýlení - že ano?." Poučili se. Nikoli jen z roku 1968, ale i z pozdějších let. Zbývalo jim tedy jen revoltovat. Člověku se tají dech když je dnes vidím na různých státních i politických postech, jak zcela beze studu "napravují" vše na čem se tak mohutně v minulosti podíleli. Nikoli až budou požádáni ke spolupráci, aby pomáhali, ale jako dříve opět jako vůdci přeměn. V roce 1948 ,opět 1968 a opět 1989 stále stejná jména pod vedením našeho prezidenta. A k nim se vášnivě připojují stranící Dlouhý, Tlustý, prosím chybí do tohoto panoptika jen z minulosti soudruh Široký - ten je již v Pánu, bystrozraký Kočárník a mnozí další. Všichni pak horliví bojovníci za lustrační zákon. Můžeme konstatovat , že řada straníků 50. let mohla míti snad naivní představy o úloze Strany a její ideologii, ale členové strany po roce 1970, kteří již byli seznámeni v tisku s lágry, případy jako farář Toufar a jiné, ti již vše činili jen ze zbabělosti anebo spíše za cizí peníze, jak pravil Werich. Jen za peníze a moc. A opět beze studu a jakékoli hanby. Protože politika je věcí kompromisů, zní halasně nynější politickou prezentací. Ale jen potud, jak řekl John Locke již před staletími v roce 1617: "pokud je zásada v nebezpečí, pak jakýkoli kompromis je špatný." pane prezidente a další vládcové této země. Tak opět vidím smutnou budoucnost. A opět to není futurologie, ale diagnóza. Jako před 10ti lety. Nikdo neslyšel tehdy, neslyší ani nyní.

Již na počátku 90. let jsem došel k poznání, že není vůle vyrovnat se minulostí. Není vůle potrestat zlo. Bylo třeba stanovit vinu a nikoli hlavně odsuzovat. Vždyť i vítěz má právo a vůli odpouštět, ale nestanovit vinu je zločin na mravech národa i potomků. Máš jistě pravdu, že listopad 1989 byl jen divadelním aktem absurdního divadla i s jeho režisérem, žel jen smutného. Vždyť největším zločinem bývalého režimu nebyli jen popravy a týrání, ale především devastace morálky, která byla budována staletími. Ve jménu "nadčlověka" nacisté a ve jménu "třídního boje" komunisté zničili morálku a vlastně i pevnost a charakter dělnické třídy. Byť to zní velice podivně, ale kde jsou u nás západoněmečtí oceláři, dělníci Itálie, Francie? Jen houfy zbabělců, lidí , které nic nezajímá, ani budoucí osud jejich dětí, a kteří jen touží se dostati také k rohu hojnosti, byť třeba jen v soutěžích o miliony.

Pravomoci a odpovědnost, jejich vyváženost a přesná pravidla jsou již 10 let jen bláhovým snem a pro parlamentní strany a jejich představitele jen předmět výsměchu. Demagogické tvrzení, že přiznání majetku je zasahování do lidských práv, je opět jen zástěrkou pro finanční i majetkové zločiny posledních 10ti let. Pokud jsi nic neukradl a vše zdanil, není třeba se bát. Ale ta hrůza, že rozdíl mezi placenými daněmi ve stovkách tisíc a nabytým majetkem v milionech bude odhalen, a pak i snad potrestán. Vždyť není spravedlnosti v této zemi a zločinci se jen vysmívají svým obětem. Nebudu se zabývat privatizací, napsal jsi vše potřebné a jsem o tom též přesvědčen. Plně souhlasím i se závěrečnými odstavci Tvého prohlášení, ale přesto jsem přesvědčen, že Tvé rozhodnutí o neúčasti u volebního aktu neodpovídá Tvému morálnímu i politickému rozhledu.

Politickou scénu v našem státě vidím zcela podobně, ale přece jen se domnívám, že neúčast je schvalování nynějšího stavu. Nelze srovnávat volební hry za doby komunistického režimu, kdy z diktátu strany nebylo možno rozhodnouti jinak a účast byla jen hrou a otázkou osobní odvahy. Nyní ale je situace jiná i když se jeví jako totožná. Dříve nesla odpovědnost jen Strana, nyní ji neseš i Ty bez ohledu na podmínky ve kterých nyní jsme. Tak to vidí celý demokratický svět. A pokud tuto "peleš lotrovskou", jak píšeš, nevyženeme, pak nemáme právo naříkat nad osudem svým a svých potomků. Možná, že jsme slabí a je nás málo, ale to neznamená vzdát to!

Domnívám se, že za nynějšího stavu mravního rozkladu společnosti je nutné tuto pravdu říkat zcela veřejně bez ohledu, zda je to vhodné či nikoli.

Vždyť jediným vůdcem v životě člověka je jeho svědomí, jediným štítem jeho památky je poctivost a upřímnost jeho činů. Pokud jdeme životem bez tohoto štítu, jsme velice často zklamáni nezdary a převrácením svých výpočtů. Ale pokud jdeme s tímto štítem, pak ať si s námi osud zahraje jakkoli, jdeme po cestách cti.

A proto končím se zákonodárcem Solonem: "Nikdo nemůže před svou smrtí být zván blaženým." A to také je jediná spravedlnost na tomto světě.

Tvůj

MUDr. J. Fořt - hajný ze Šumavy

předseda Konzervativní strany