Autor: Pavel Mareš

Manželství pro všechny - jazykový zmetek

...aneb tuzemák taky není rum

Nevzpomínám si, že by se o pomazánkové máslo nebo tuzemský rum sváděly tak urputné boje a sáhodlouhé tahanice, jaké se vedou o manželství, ačkoli kromě jiných souvislostí i tady jde o záležitost terminologickou. Když evropské orgány usoudily, že název „pomazánkové máslo“ je nepřípustný, jelikož máslo je definováno především obsahem mléčného tuku, celkem hladce bylo máslo z názvu vypuštěno a kupujeme teď tedy jen „pomazánkové“. Podobně musel být tuzemský rum přejmenován na tuzemák, jelikož není vyráběn z cukrové třtiny jako originální rum, ale z řepného cukru. Má to nesporně svou logiku, shodné pojmenování může totiž vyvolávat falešný dojem, že jde o výrobek stejných kvalit, ačkoli se jedná o pouhou napodobeninu, jakkoliv třeba i oblíbenou. Pomiňme zde, že této logice se vymyká podivnou nedůsledností máslo arašídové (peanutbutter), které se tak smí klidně nazývat, ačkoli na rozdíl od pomazánkového nemá s máslem společnou ani tu výchozí surovinu, totiž mléko. Princip je nicméně každému jasný: co se v podstatných parametrech odlišuje, nemá se nazývat stejně.

Manželský pár tvoří muž a žena

Homosexuální pár se od manželů liší tím, že nikdy nemůže zplodit děti. Takový pár se může milovat stejně jako se milují páry heterosexuální, mohou mu být přiznána stejná práva ohledně společného jmění, vzájemného dědění, vdovských důchodů atd., ale biologická nemožnost zplodit dítě a zajistit tak pokračování rodu i národa představuje natolik významnou odlišnost od manželství, že zde stejný název není na místě. Je skutečně s podivem, že o takové samozřejmosti se musejí vést tak nekonečné debaty.

Je už tisíciletou tradicí, že manželský pár tvoří muž a žena, manžel a manželka. Pár „manžel a manžel“ nebo „manželka a manželka“ zní v češtině groteskně, ne-li přímo absurdně. Výraz „manželé Novákovi“ je jednoznačný – pan a paní Novákovi. Jak ale psát o manželech, kteří by se jmenovali, dejme tomu, Laurin a Klement? Nezní to spíš jako nějaká firma? Nebo jim budeme říkat manželé Laurin-Klementovi? Případně v ženské modifikaci – manželky Laurinová-Klementová?

A co děti?

Děti, o jejichž získání jde homosexuálům především. Argumentace operující adopcemi se schovává za zájmy dětí (přece jim bude lépe u milujícího stejnopohlavního páru, než v dětském domově, že…) při ignorování otázky, kolik dětí je u nás k adopci „právně volných“ a že rodin, které touží adoptovat dítě, ale nedaří se jim to, je dost… A tak se člověk těžko brání úvaze, že ve skutečnosti usilují o legální možnost nechat si „vyrábět děti na zakázku“.

Nicméně zpět k tématu: jaké příjmení ponese dítě, které bude mít „dva táty“, ale žádnou mámu, nebo „dvě mámy“, ale žádného tátu? Jak se s tím bude chudák vyrovnávat v kolektivu vrstevníků? Domýšlí vůbec někdo ze zastánců adopcí homosexuálními páry, jak krušnému osudu by takové dítě bylo vystaveno? Zájem dítěte jako nejzranitelnějšího člena společnosti musí mít vždy přednost před ambicemi dospělých, kterým jde pohříchu jen o vlastní uspokojení, a nejvyšším zájmem dítěte je nesporně mít otce a matku, kteří o ně společně pečují. Proto je také tento zájem chráněn občanským zákoníkem i mezinárodní úmluvou o právech dítěte.

Redefinicí pojmu „manželství“ by se otevřela Pandořina skříňka, jejíž neblahý obsah, jeho rozsah a dopady lze jen stěží dohlédnout, mimo jiné také proto, že důsledky se v plnosti projeví teprve v další generaci, dnes ještě nenarozené. Nebudeme-li schopni uvažovat v horizontu delším než je volební období, sklidíme ovoce své krátkozrakosti nejspíš ještě sami, ale naše děti docela určitě. To opravdu chceme?