PODPORUJEME

Pochod pro život 2024


Petice za přesun velvyslanectví ČR v Izraeli z Tel Avivu do Jeruzaléma



Svobodu!


Konzervativní noviny


Občanský institut

Občanský institut


Konzervativní listy


Hodonínská výzva


petice_proti_zakonu_adopce_dti_pro_homosexualy

Petice proti zákonu "ADOPCE DĚTÍ PRO HOMOSEXUÁLY"


Třetí odboj

TřetíOdboj.cz


VítěznýÚnor.cz


Aliance pro rodinu


wilberforce.cz

Institut Williama Wilberforce


klubod.cz/

Klub na obranu demokracie

05.08.2008

Autor: Čestmír Hofhanzl

Kterak z Čunka dělati čuně až posléze všechny počuniti

Hlas volajícího na poušti dnes zní: "Přeskoč, přelez, nepodlez, některé věci se nedělají!".


To, co se v dobách „osvícené" vlády předvoje pracujícího lidu odehrávalo za zdmi sekretariátů a přípravek budoucích kádrů, dnes, v etapě „demokratického budování" lepšího příští, se odehrává na veřejné scéně.

Déle než rok se táhnoucí, mediálně dávkovaná a udržovaná aféra s „úplatkem" lidoveckého předsedy a ministra Jiřího Čunka je příkladem toho, jak se dělá „moderní" komunisticko - podnikatelská politika.

V textu „Komunismus není mrtev" jsem popsal výchovu kádrů k „odpovědnosti", jak ji praktikoval předseda Čuba ve „Slušovické přípravce". Můj šéf na oddělení gottwaldovské nemocnice, kde jsem byl zaměstnán deset let, napodoboval metody slušovického výcviku. Ve zdravotnictví ty metody měly svá specifika a důsledky.

Nový mladý lékař po nástupu na pracoviště byl po nějaký čas ponechán v klidu. Pak nastoupilo období, kdy nevěděl, co a proč se kolem něho bude dít. Cokoli udělá, bude zpochybněno. Malicherné buzerace byly střídány úsměvem a tykáním šéfa, které bylo bez přechodu následováno omlácením chorobopisu o hlavu. Celý smysl byl v znejistění mladého adepta medicíny a snaze učinit ho poddajným. Učili se, že i když jejich diagnóza je správná a oni sami to ví, musí přijmout jiné rozhodnutí šéfa. Učili se, kdy smí a kdy ne správně rozhodnout. Když určili správný terapeutický postup, byli přinuceni přijmout postup, který pacienta fakticky poškozoval. Při přijímání pacientů na oddělení byli nuceni, aby nepřijímali těžké a rizikové případy, případně aby takové pacienty posílali na jiná oddělení. Těm, kteří se takovému postupu podvolili, se občas stalo, že někdo zemřel a pozůstalí je za to činili odpovědnými. Šéf a cvičitel je nechal nějaký čas podusit a pak je z toho vytáhnul. Za to mu museli prokazovat vděčnost. Poslední stádium byla u starého nebo těžce nemocného pacienta věta „postel bude zítra prázdná".

Kdo prošel těmito stádii výchovy a zůstal, uspěl. Byl vydíratelný a použitelný. Jeho jednání mu bylo podle potřeby připomenuto.

Opakovaně jsem svým kolegům říkal: „Nedělejte to, už nikdy nebudete moci říct ne". Pokud se pamatuji, tři z nich, kteří zjistili o co jde, zděšeně utekli. Jeden z psychiatrie, odkud dal výpověď a odmítl se vrátit.

Pracoval jsem a vedl laboratoř. Nebylo tak jednoduché se mnou manipulovat a rychle mne dát jinam nebo nahradit. Dlouhou dobu, když na mně byl žádán výsledek podle potřeby, jsem dělal, že nevím co se ode mně chce. Pracovně mi nebylo co vytknout. Nakonec jsem na svého šéfa vzal židli a řekl mu, že urážet hrdého člověka je trestné. Odešel jsem sám, protože jsem věděl, že nemám šanci.

Měj jsem mimo jiné příležitost pozorovat, jak byl prostřednictvím fingovaného onemocnění a péče ze svého postu odstraněn okresní tajemník a velitel policie.

Co píši připadá nemožné a nepochopitelné, byl to ale přirozený důsledek vývoje totalitního mocenského systému, jehož jediným smyslem existence se nakonec stalo udržení postavení a moci. Proto již otcové komunismu hlásali, že jimi budovaný nový společenský řád je konečným stádiem vývoje lidské společnosti. K tomu bylo třeba převychovat a vytvořit „nového člověka", tak nás usilovně „vychovávali a tvořili".

Na jedné straně „tvořili a budovali" masu plebsu, kterou potřebovali jako termití dělníky, aby točili koly ekonomiky a zajišťovali svou prací materiální existenci jejich „dokonalého" společenského systému, na straně druhé „budovali a tvořili" své nástupce, kteří ten „dokonalý" společenský systém budou na věčné časy řídit. Proto museli ničit morálku a paměť u všech.

Aby „kormidelníci a manažeři" neměli tendenci podléhat „staré a zaostalé" sentimentalitě morálky, jejíž pojem se ještě nepodařilo zcela vykořenit, musel být každý perspektivní kádr namočen do zločinu. Pro takové speciální použití se jim pojem zločinu stále ještě hodil.

Do svého projektu dokonalé lidské společnosti jeho architekti i pozdější provozovatelé jaksi zapomněli započítat, že příroda a Bůh v ní postavili člověka o krapet složitějšího, nežli je termit. „Dokonalá" stavba společenského systému, která u termití pospolitosti funguje miliony let, u člověka nechtěla fungovat. Důsledky padesátiletého experimentu jsou však tragické.

Na jedné straně zde existuje masa vykořeněného většinového plebsu s těžce poškozeným morálním hodnotovým systémem a zmatením ve významu pojmů, masa nesvéprávná, bez praktických zkušeností a návyků samostatného a odpovědného jednání, na straně druhé se vyprofilovala cíleně konstruovaná zločinecká vrstva vychovaná k tomu, aby parazitovala na většině a upravovala ji ke své potřebě.

V dnešní „moderní" postkomunistické terminologii je možné říct, že manažerská elita předvoje pracujícího lidu si byla vědoma krize jejich „dokonalého" společenského systému. Věděli panáčci, že chtějí-li si moc a svá postavení udržet - a to chtěli, musí ten „dokonalý" systém modernizovat. V tom byl celý smysl a účel „sametové revoluce". Cílem té podivné revoluce nebyla autentická demokracie, ale šlo o modernizaci systému, který sám sebou prokázal, že je špatný a nelidský.

Již v sedmdesátých letech všeobecně patrný vojensko-mocenský, hospodářský a vnitřní technologický úpadek přinutil mocenské stratégy uvažovat a připravovat se na hlubokou technologickou změnu řízení a ovládání svého teritoria. Moderní technologie a monopol ovládání médií dávají neuvěřitelné možnosti i nepříliš velké organizované skupině.

Byl jsem v politice od konce osmdesátých let a viděl vnitřní lidskou bídu. Lidé s rozhledem a odpovědností, vědomí si toho co se odehrává a ochotní se obětovat pro změnu, fakticky neexistovali. Všichni jsme byli v různě hluboké míře poznamenáni komunismem, byli jsme a jsme plebs. I těch několik, kteří po rozumu věděli co je co a o co se hraje, neměli do svých osobností vestavěny hranice, od kterých se nesmí nikdy ustoupit. Když přišel skutečný tlak, nebyl nikdo.

Hra na pluralitní politiku byla jen virtuálním tancem, protože peníze na financování politických stran měli jen „oni". U zakládání politických stran měli své lidi. Do jejich vedení a do médií se dostali jen ti, o které „jaksi" byl zájem. Všechny aféry s financováním politických stran byly připraveny a podle potřeby dávkovány. Měl jsem příležitost pozorovat vznik a strategické dávkování aféry kolem „dluhu" Občanské demokratické aliance, až po její konečnou likvidaci. Dnes vím, že i náš lepý předseda Jan Kalvoda byl použit a aféra s doktorským titulem byla dlouhodobě připravována. Oproti Čunkovi z toho statečný Jenda vyvázl bez dlouhodobého umazání, i když i v tomto případě bylo co umazat.

V dnešní aféře kolem Jiřího Čunka vůbec nejde o osobu tohoto pána, natož o morální čistotu veřejných politických činovníků. Účelem a cílem „počunění" Čunka je „demokratický" způsob vymazání lidové strany z parlamentního zastoupení „svobodnou" rukou „morálně" rozhořčeného voliče v „nezmanipulovatelných" volbách.

Základním signálem sametové varianty „revoluce" bylo, že „naše" zločiny a zneužití se nebudou trestat. Od toho se odvíjelo vše, co dodnes následuje. Celý systém dnešní „postkomunistické demokracie" je založen a stojí na korupci, vzájemném provázání jeho aktérů a institucí na tomto „státotvorném" principu. Podle politické, konkurenční či obyčejné zločinecké potřeby se na veřejnost vytahují a rozehrávají jednotlivé kauzy.

Lidová strana za komunistů svou formální existencí navenek umožňovala státostraně vytvářet dojem politické tolerance. Za tuto službu jejím činovníkům spadla občas pod stůl nějaká drobotinka, např. si pomohli dostat děti do školy.

Josef Lux po sametu tu tradici rozvinul. Lidovecká ministerstva se stala „úžerným údělem" pro jejich stranu a lidi. Samozřejmě, že dnešní vládce financí Miroslav Kalousek tak fungoval. Venkovský beskydský ogar Čunek do „Stolice" jezdil a staral se. Všeobecně to tak fungovalo. Politicky mocnější hráči to dělali násobně víc. Jejich „kormidelníci" si současně systematicky sbírali materiál na všechny. Tvrdím, že díky této „vytěžitelnosti" dostal Jiří Čunek podporu při své kandidatuře na předsedu lidové strany. Dnes již, chtě - nechtě, je jejich člověkem a hraje svou roli při veřejné „diskreditaci" značky KDU - ČSL. Je to stejná role, jaká byla přidělena a kterou sehrál Jan Kalvoda při likvidaci ODA.

Na komunismu, a pro postkomunismus to platí o řád výš, je „epochální" způsob, kterým pojmů morálky užívají a zneužívají přímo „zplozenci pekla" k nastolení koncentrovaného zla. Dialektická metoda a způsob myšlení je univerzálním nástrojem, pomocí kterého je možno zneužít vše. Obracet věci i pojmy v jejich opak.

Cesta k dnešní „demokratické a pluralitní" virtuální realitě začala hesly a pojmy „sametová revoluce", „nejsme jako oni", „listinami práv" - bez povinností a odpovědnosti - a zákony, v nichž nebyly obsaženy sankce.

Nepochopil bych syrovost skutečnosti do takových důsledků, kdybych si nepamatoval posměch a nenávistné syčení, když jsem o těch věcech a důsledcích v počátku devadesátých let hovořil ve sněmovně.

„Filosof" na Hradě, který v té době zamlžoval realitu, nese krvavou vinu za dnešní morální rozklad, zpochybnění obsahu základních pojmů a faktickou gangsterizaci politického, společenského a „podnikatelského" prostředí naší země.

To je skutečná realita. Vidím z ní jedinou možnou cestu - začít se chovat a žít podle hodnot a zásad, které jsem použil v „Mottu".

Budete považováni za nebezpečné blázny a neuděláte kariéry. Jednání a chování budete muset poměřovat těmito kritérii. Každá slabost a nedůslednost bude použita k vašemu zpochybnění a proti vám. Budete vztyčeným prstem, který uráží své okolí. Zažil jsem to, a přesto si myslím, že stojí za to nebýt špinavý.

 

v Třeštici, 22. července 2008

 

Čestmír Hofhanzl

www.konzervativnistrana.cz