Autor: Miroslav Beňo

Konzervativně pravicová politika na české politické scéně

Nic neuspěcháme.

---

Jen s obtížemi lze klasifikovat pravicově konzervativní myšlení jako politiku. Lze vůbec konzervativní myšlenky pokládat za politiku v pravém slova smyslu? Konzervativní postoje a pohnutky z nich vycházející mě spíše přesvědčují, že je to něco, co bylo lidem kdysi darováno a člověk to ze své přirozenosti respektoval, protože to bylo dobré a spravedlivé.

Postupem času začal na tuto životní filozofii a v ní obsažené pravdy zapomínat. Propast zapomínání se prohlubovala ruku v ruce s mravním úpadkem a čím dále větší touhou člověka po moci a jeho falešnou interpretací lidské nezávislosti a svobody. Pojmy jako „lidská bytost", „lidská důstojnost", „mravní svědomí" a řada dalších pojmů téměř vymizely z duchovního povědomí a cítění nejen jednotlivce, ale i celých lidských generací. Kulminačním obdobím tohoto mravního a duchovního bankrotu bylo období nacizmu a komunizmu, které lidskou bytost se vším, co k ní patří, zredukovalo na pouhý statistický pojem. Období desítek let naprosté absence těchto pojmů a generacemi zděděných pravd, stejně jako s těmito pojimy a pravdami svázané životní, potažmo politické praxe, se významným způsobem podepsalo i na dnešní politické scéně v České republice.

Z tohoto úhlu pohledu má politik hájící pravicově konzervativní postoje značně těžkou pozici, protože pravdy, ke kterým se hlásíme a které jsou obsažené v naší Konservativní smlouvě, nelze naplánovat a nelze je ani modifikovat podle předem daných politických kalkulů. Budování programových zásad na iluzích a lžích-zaměřených účelově pro politické ambice, je z mnoha zásadních důvodů pro konzervativce nepřijatelné. To je jeden z aspektů, který limituje v danou chvíli účast pravicově konzervativní politiky na politickém kolbišti v České republice.

V současnosti je reálný politický prostor utopen v záplavě falešných a nepravdivých slibů o sociálních jistotách nabízených jako permanentní péče státu o občana. Občan se dnes svým krátkozrakým myšlením sám transformoval z vězně politické totality ve vězně ekonomické totality podle předem zinscenovaných pravidel „sametové revoluce", která opět jako už tolikrát předtím, úplně pohltila „své děti" a vyprofilovalo se z ní nové levicové zlo v ekonomickém vydání. Stav lze také charakterizovat jako stav trvalé korupce na celospolečenské úrovni, uskutečňované prostřednictvím volebního procesu. Voliči svými hlasy preferují především ty politické subjekty, které jím slibují hojnost a výhody nezasloužených hmotných a sociálních statků. Voliči jsou tedy kupováni, či přesněji - korumpováni.

Bez skutečného hledáni pravdy a skutečných hodnot lidského štěstí, které nevyprodukuje žádný ekonomický, byť sebelepší, systém, se volič stává nesvobodnou lidskou bytostí, závislou na rychle pominutelných hodnotách a současně ztrácí přirozenou, Bohem mu darovanou, lidskou důstojnost. Čím více se do této propasti jím preferovaného hmotného zla propadá (nejde přitom o samotné hmotné statky, ale o touhu po nich, která zastíní lásku k Bohu, lásku k lidem...), tím méně je schopen skutečně rozeznat, co je dobré a co zlé a paradoxně svým postojem posiluje systém, který ho nejen hmotně a duchovně zotročuje, ale v konečné fázi se stává tak ekonomicky a sociálně závislý na tomto monstru, že již skutečně není schopen o svém životě svobodně rozhodovat. Lze totiž jen stěží mluvit o svobodné vůli a lidské důstojnosti tam, kde je otrokářem lidského ducha mamon a touha po moci.

Potencionální spolupracovníci Konzervativní strany proto musí k tomuto poznání dozrát a pochopit, že bez hledání Pravdy a osobní odpovědnosti nebudou skutečně šťastní nikdy. Přitom voličm Konzervativní strany se pravděpodobně nestane nikdo, kdo tento způsob života nebude alespoň chápat a vnímat jako jeden z těch lepších způsobů, jak naložit s nám daným omezeným pozemským časem. Konzervativní myšlení je založeno především na zkušenostech nejen již prožitých našimi předky, ale i zkušenostech prožitých ve stínu soudobého společenského vývoje. Je pošetilé si myslet, že konzervativní myšlení a chování se vyprofiluje během krátkého období politické agitace. Je to především dlouhodobý proces duchovního dozrávání a hledání skutečného životního smyslu každého konzervativce - ať již je dle svého naturelu občansky a/nebo politicky aktivního více či méně.

 

V Brně dne 15. března 2007

 

Miroslav Beňo

člen předsednictva Konzervativní strany

---