PODPORUJEME

Pochod pro život 2024


Petice za přesun velvyslanectví ČR v Izraeli z Tel Avivu do Jeruzaléma



Svobodu!


Konzervativní noviny


Občanský institut

Občanský institut


Konzervativní listy


Hodonínská výzva


petice_proti_zakonu_adopce_dti_pro_homosexualy

Petice proti zákonu "ADOPCE DĚTÍ PRO HOMOSEXUÁLY"


Třetí odboj

TřetíOdboj.cz


VítěznýÚnor.cz


Aliance pro rodinu


wilberforce.cz

Institut Williama Wilberforce


klubod.cz/

Klub na obranu demokracie

30.11.2002

Autor: Martin Rejman

Konzervativci a Konzervativní strana

Psáno pro Konzervativní listí. Pan Kancléř Rejman reaguje na text dr. Kubalčíka "Konzervativní strana: pokus o analýzu naší volební účasti a syntézu další činnosti".


Kolega Jan Kubalčík v minulém čísle Listí, v článku „Konzervativní strana: pokus o analýzu" hledal příčiny volební (ne)účasti a výsledků KONS ve jarních i podzimních volbách v roce 2002. Autor píše: "...vzhledem k současným možnostem výsledek KONS nelze označit za neúspěch."

Začnu tím, že na rozdíl od kolegy považuji výsledek KONS za neúspěch, protože důležitý je výsledek, a ne „objektivní příčiny", které k němu vedly.

Ve volbách KONS neuspěla. Nepochybuji, stejně jako kolega Kubalčík, o existenci silné voličské skupiny, jejíž přesvědčení je konzervativní; tito voliči - pokud jdou k volbám - volí ODS, US-DEU, ODA, KDU-ČSL, Pravý blok - ale která z těchto stran je skutečně konzervativní? A v tom je první vážný problém: definovat, co je konzervativní, a tedy pravicové, a co už je levicové. Nevěřme totiž v trojnožku kolegy Kubalčíka: socialismu - liberalismus - konzervatismus. A nevěřme, že ODS a US-DEU, které se sami často označují za liberálně - konzervativní, jsou konzervativními stranami. Jistě, jsou v jejich řadách - v menšině - lidé konzervativně smýšlející. Ale zbytek jsou už jen liberálové - a socialisti. Ostatně, označení liberálně - konzervativní je stejně úsměvné, jako suchá voda, studený oheň, poctivý zloděj. Liberálové - v důsledku svých postoj a jednání - jsou jen možná více inteligentnějšími, ale o to nebezpečnějšími levičáky, a kdo chce jen jeden důkaz, ať se podívá na shodu amerických i evropských liberálů a socialistů, tedy levičáků, v opozici vůči pevnému postoji konzervativní vlády USA k Iráku, na nepevnou vyhýbavou, lavírující a zbabělou politiku, kterou považují za moudrou, ač ve skutečnosti podporuje zločinný režim, vraždící domácí opozici, vyvolávající války se sousedy, financující terorismus, otevřeně vyhrožující USA a jejich spojencům a skrytě připravující zbraně hromadného ničení, aby své hrozby mohl uskutečnit.

Tedy: mají-li konzervativci volit konzervativní stranu, musí se taková strana jasně konzervativně profilovat, musí o životaschopnosti, použitelnosti a reálnosti svých idejí přesvědčit. A má-li pak taková strana uspět ve volbách, musí o přednostech praktické konzervativní politiky přesvědčit i širokou veřejnost, ne jen konzervativce ve svých řadách.

Kdo je tedy konzervativcem, co je konzervativní, chcete-li: pravicové? Konzervativec není ideologický zaslepenec, ale politický realista. Věří v řád, který nutně omezuje absolutní svobodu v zájmu zachování svobody. Neboť není svobody bez odpovědnosti, a protože jsme lidé chybující, náchylní k různým špatnostem a zlům, musí nás k zodpovědnosti nabádat a v případě nutnosti i přivádět řád, ať už mu říkáme Desatero, Zákon, či jinak. Konzervativec také ví, že pro blaho jedince je nutná fungující rodina, obec, občanská sdružení i stát, který je ovšem majetkem množiny jedinců a ne naopak. Konzervativec ví, že aby se mu blaha dostávalo, musí plnit určité povinnosti, ukládat si určitá omezení a přinášet oběti. Je zastáncem svobodného podnikání, které stát omezuje jen co do podvodného konání, a zastáncem nedotknutelnosti soukromého vlastnictví, bylo-li poctivě nabyto. V neposlední řadě je konzervativec tolerantní k různostem kulturním i náboženským, ale očekává, že i jiní budou tolerantní k jeho víře. Je loajální ke státu, jehož je občanem, k západní civilizaci, jejíž je součástí, a tyto hodnoty je připraven hájit.

Konzervativec ví, že jeho nepřítelem je nacionální socialismus, komunismus, každý fundamentalismus, který slepě věří, že jej ideologie opravňuje ke zničení „bezvěrců", jiných tříd, náboženství, národů, ras či civilizací, a že se těmto názorům a jejich nositelům musí aktivně postavit.

Evropští levicoví byrokraté konstruují politiku třetí cesty (aby jejím prostřednictvím spojili a ovládli Evropu), ale tím eliminují hlavní výhodu svobodného politického systému - vzájemné soutěžení idejí, střídání vlád, nenásilný vývoj. Politika tzv. středu vede ke stagnaci, stagnace k nespokojenosti, nespokojenost k revoluci. Zlaté střední cesty, jak vidíme už dlouho u nás, hledají lidé pohodlní, nestateční, bez odvahy jasně definovat své postoje (jak dokazuje rozmáhající se tzv. politická korektnost), s malou představivostí, neschopni si uvědomit nebo přiznat nedobré důsledky každé polovičatosti. Politika třetí cesty krade zprava to, o čem i levice - ač nerada - musela uznat, že zdárně funguje. Dává lidem klamný pocit svobody, rovnosti, sociální spravedlnosti a jakési snadnosti v dosahování „blahobytu" - ne osobním přičiněním, ale díky všudypřítomné moci zdánlivě spravedlivých a „prospěšných" institucí. Konzervativec však ví, že svoboda není svévole, že rovnost je utopií, že sociální spravedlnost není právo líných vymáhat pomoc od pracovitých.

Nakonec se vracím k začátku: konzervativci a Konzervativní strana. Aby k sobě našli cestu, musí o sobě vědět, musí si vzájemně důvěřovat a musí věřit, že mohou společně uspět. Konzervativní strana má malé, ne-li žádné možnosti dostat svá stanoviska do celostátních novin, rozhlasu a televize. O to větší výzva před námi stojí. Máme své webové stránky: www.skos.cz, a je nezbytné je skutečně využívat, presentovat jejich prostřednictvím své názory i činnost - a tím vším, mám naději - vyvolávat diskusi a získávat sympatizanty i nové členy. Jistě ne každý má snadný přístup k internetu, proto oceňuji možnost publikovat např. i v Konzervativním listí, které se dostává do rukou stále širšímu okruhu lidí.

Konzervativní strana věnovala v minulosti mnoho úsilí integraci malých pravicových stran. Víme již, že ne vše, co se označuje za pravicové, jím vskutku je. Nechceme slučovat neslučitelné, jsme však přesvědčeni, že ideje, obsažené v „Konzervativní smlouvě", mohou být i nadále základem pro smysluplnou politickou činnost - a mohou přivést k jednomu stolu i různé skupiny konzervativců, dosud roztříštěné. Chceme vám vydávat počet ze svého snažení, proto se v příštím Listí k tématu vrátím. Chceme jít dál a snažit se získávat konzervativně jednající, myslící a cítící občany - ne-li za členy, pak jistě za sympatizanty a především příští voliče. Letošní jaro je dobrou příležitostí pro konzervativní ofenzívu.

 

Martin Rejman

autor je kancléřem Konzervativní strany

 

psáno pro Konzervativní listí, dvouměsíčník Konzervativního klubu v Ostravě.