Autor: Jan Kubalčík

Ke změně volebního systému

Novátorství v smluvně-opozičních barvách na pochodu.

---

Pozici, kterou se budu v následujícím textu snažit obhájit, lze popsat následujícím způsobem: "Snaha o změnu Ústavy ČR je předčasná až zbrklá. Ústavní systém je třeba nejdříve naplnit. Analýza jeho předností a nedostatků je průkazná až v dlouhodobé perspektivě."

Předně bych si dovolil odkázat do patřičných mezí jeden oblíbený typ argumentace: "Představitelé malých politických stran křičí, neboť většinový volební systém významně snižuje pravděpodobnost jejich úspěchu v parlamentních volbách." K vypořádání se s tímto názorem, myslím, stačí připomenutí, že začne-li se někdo ptát KDO argument předkládá, je to zpravidla neklamná známka vyčerpání argumentů na jeho straně. (Výjimka potvrzuje pravidlo - mám zato, že komunistovi by se měla vždy připomenout jeho příslušnost ke skupině lidí prazvláštního ražení a to bez ohledu na téma diskuse.)

Dalším problémem, na jehož rozbor si tato stať nečiní nárok, je množství volebních systémů, které lze souhrnně označit za většinové. Toto spektrum je velmi široké. Proto na tomto místě pouze poznamenávám,že by bylo vhodné zveřejnit, jaký většinový volební systém mají novátoři na mysli.

Při všem uvědomění si přirozené nedokonalosti lidského výtvoru, kterým Ústava ČR nesporně je, tedy hájím současný stav. Tvrdím totiž, že v okamžiku, kdy sama Ústava ČR neplatí ani 10 let a ústavní systém stále není naplněn, je každý zásah navýsost rizikový. Konkrétně pro případ volebního systému je vyváženost poměrného pro volby do Poslanecké sněmovny a většinového v případě Senátu jedním z pilířů systému. A funkci tohoto vyvážení máme možnost sledovat něco málo přes dva roky. Za novátora proto označuji každého, kdo bez uzardění tvrdí, že takto krátká zkušenost postačuje k plně kvalifikovanému zásahu. Pokud a priori nemá jít o zásah plně kvalifikovaný, nezbývá než uvažovat o účelu (komu to prospěje?).

Co je však nejdůležitější - hájím-li současný stav a vyzývám-li ke zdrženlivosti, popisuji cosi skutečného, v přeneseném slova smyslu hmatatelného. S odkazem na každodenní realitu lze snadno popsat jaké situace existující stav vytváří a jak se promítá do běžného života. Proto tvrdím, že tíha argumentace musí ležet na novátorech. Otázka novátora zní: "Proč něco zachovat?". Moje otázka pak: "Proč něco měnit?" Promítne-li se toto dilema např. do prostředí domácnosti, která otázka zní věrohodněji? Hovoří-li novátoři o tak zásadních změnách Ústavy jako je změna volebního systému, nezbývá jim nic jiného než fikce. Čím kratší je zkušenost s platným řádem, tím je tato fikce položena na pochybnějších základech. Přitom je zjevné, že metodu "pokus - omyl" v tomto případě aplikovat nelze. Tento přístup si může dovolit hospodyně přestavující nábytek v kuchyni (je-li její muž ochoten dvakrát stěhovat). Přimlouvám se, aby při manipulaci s Ústavou ČR byl zvolen přístup odlišný. Již známá lidová moudrost hovoří o větším počtu měření než řezání. Troufám si tvrdit,že novátoři nemají ani vhodný metr, ale palivo do motorové pily je již zakoupeno.

 

Brno 19.4.1999

 

Jan Kubalčík

předseda Městského společenství SKS Brno

---