PODPORUJEME

Národní pochod pro život 2020


Konzervativní noviny


Občanský institut

Občanský institut


Konzervativní listy


Hodonínská výzva


petice_proti_zakonu_adopce_dti_pro_homosexualy

Petice proti zákonu "ADOPCE DĚTÍ PRO HOMOSEXUÁLY"


Třetí odboj

TřetíOdboj.cz


VítěznýÚnor.cz


Aliance pro rodinu


wilberforce.cz

Institut Williama Wilberforce


klubod.cz/

Klub na obranu demokracie

25.08.2006

Autor: Jan Kubalčík

Ke Kalouskovi a jiné úvahy...

Je konání Miroslava Kalouska ospravedlnitelné?


Pokusím se o vysvětlení, zdůvodnění a ospravedlnění toho, co momentálně činí předseda KDU-ČSL Miroslav Kalousek a s ním (zatím to tak vypadá) vedení lidové strany.

Dovolím si začít trivialitami, které z toho ale nelze vyloučit. V první řadě bude KDU-ČSL ve vládě - a od tam se, jak známo, program, pro který voliči hlasovali, prosazuje lépe, než z opozice. To platí o všech stranách obecně a která strana řekne, že ve vládě být nechce, nemá co dělat ani v politice jako takové. Samozřejmě je otázkou, za jakou cenu má strana účast ve vládě přijmout. Jistě to není „zadarmo" (pokud neobdrží 51%) a určitě ne za „každou cenu". Existuje tedy hranice, okamžik, kdy ještě před a na něm lze do vlády jít a za kterým už ne. Zároveň pak platí, že tím je politik takticky úspěšnější, čím větší je jeho poměr prosazení svého programu ku obdrženým hlasům. To je pak mé „v druhé řadě": tento poměr momentálně pan Kalousek nesporně maximalizuje nade všechny meze.

Zastavím se u důvodu, který je deklarován, tedy u volebního zákona. Ano je nesporné, že navrhovaná úprava je lepší než současný stav. Je však natolik lepší, aby za to stálo být vazalem KSČ(M)? Obávám se, že nikoli a také to není to podstatné - neboť tato úprava (naneštěstí) patrně pomůže i komunistům.

Jak však sleduji (a čerpám pouze s otevřených zdrojů - většinou z internetových médií), dokázal zatím Miroslav Kalousek prosadit do programu dojednávané koalice řadu bodů, o kterých bych nikdy neřekl, že jsou schopni je akceptovat sociální demokraté, ale zejména bych se vysmál každému, kdo by mi tvrdil, že na ně kývnou bolševici. Typickým reprezentantem pro mě je (a teď, prosím, je lhostejné, jaký názor na tuto záležitost kdo má) ratifikace smlouvy s Vatikánem. Ten podmiňovací způsob „bych se vysmál" je vlastně úplně zbytečný. Ja se směju! Protože hlasování pro vládu (nebo „umožnění jejího vzniku odchodem ze sněmovny...") s takovýmto programem by prohráli v první řadě komunisté sami. Proto se domnívám, že nejpravděpodobnější je, že buď tyto body z programu nakonec zmizí (a pak bych očekával, že pro KDU-ČSL přestane být taková koalice zajímavá), nebo vláda s tímto programem nedostane důvěru. Oba výsledky jsou však s velkou pravděpodobností smrtící ranou pro KDU-ČSL. Jediné, co ji může potom od příštího vyřazení ze sněmovny zachránit, není žádná změna volebního systému, ale rychlý, rázný a úspěšný vnitrostranický puč a dosazení do čela takové reprezentace, která nesouhlasila s postupem stávajícího vedení (a jak je patrné, řada lidovců to takto vyhodnotila). V obou případech je to konec Miroslava Kalouska ve vrcholné politice. A to jsem vynechal variantu, kdy lidovci nic důležitého nakonec do programu neprosadí a přesto v koalici zůstanou. Ale to snad možné není...

Nicméně to všechno musí Miroslav Kalousek vědět. Co je to, co mu stojí za takové riziko? Hlas lidu bude tvrdit, že „koryto". Domnívám se však, ze shora uvedených důvodů, že tomu tak není - on i jeho souputníci, v souladu s lidoveckou tradicí, se na vše dívají z pořádně jiné perspektivy, než je jeden volební cyklus. Není tedy náhodou jeho počínání pozitivním, byť politicky sebezničujícím? Kdyby se např. povedla konečně prosadit rozumná reforma penzijního systému... přes (proklamovanou) levicovost vlády snížit daně... udělat pořádek v resortu vnitra, který (snad, prý) ČSSD lidovcům „nechá"... nestálo by to za to? Však je to Kalouskův risk a občan by mohl „vydělat" - a v příštích volbách vyhodnotit, jestli je lidovecký výsledek kladný nebo záporný...

Tohle všechno má ale pořád ten jediný háček - podporu komunistů. Je to taková hrůze? Podpoří tohle všechno, nebo ne? Když ano, co všechno budou chtít? A v tom to vězí! Nebál bych se toho, co bude transparentní - to, co se dozvíme, že komunisti dostanou za podporu takového programu, nebude to nejhorší. To podstatné, co budou požadovat, budou chtít udržet v tajnosti. A toho se moc obávám. Bude ve hře protiraketová základna USA na našem území? Posty v různých institucích, které nejsou tak „na očích" a na které budou moci skrze takové souručenství dosáhnout - burza, bankovni dozor, NKÚ, ČKA...? Větší závislost na „jistých" surovinových zdrojích? Nebo - a to je snad ještě horší - něco co si ani nedokážu představit? Ano, nejhorší je strach z neznáma - a komunisté jsou mistři strachu. Skoro by za takové situace nemuseli chtít nic. Stačilo by jen „tušení souvislostí" - tiché, plíživé, do morku kosti se zakusující narůstání jejich vlivu a moci... Na druhé straně je nějaký ten šťavnatý požadavek nic stát nebude, takže proč ne? Takže pro to, co budou nebo by mohli komunisté chtít a my se to nedozvíme, tak pro to jsem přesvědčen, že jednání Miroslava Kalouska je, přes všechno shora uvedené, neospravedlnitelné.

Když už (pořád vlastně nevím pořádně proč) prý není možné KSČ(M) zakázat, mohla by se vžít taková tradice - dohoda všech demokratických stran po každých volbách, že výsledek každého hlasování (včetně o důvěře vládě, rozpočtu, atp.) budou všichni respektovat v takovém tvaru, jako by sněmovna měla počet poslanců snížený o křesla komunistů. A to bezpodmínečně (tj. žádná „opoziční smlouva", která sice prakticky učinila totéž, ale...). Rázem bychom měli veškeré rozhodování v rukou demokratických stran, vliv komunistů by byl na nule a to co by jim zbylo by byly jen ty poslanecké platy. Vždyť KSČ(M) je strana stavějící se proti demokracii, proti tomuto systému. Momentální „pat" není žádným patem, protože mezi demokratickými stranami je to 100:74 (a dokud nebudou komunisté zakázaní, lichý počet poslanců je skoro k ničemu). Stačí jen ty bolševiky ignorovat... ano, znamenalo by to vždy disciplínu od opozice. Takové principiální, systémové disciplíně se říkalo a říká státotvornost. Sociální demokraté se však státotvorně nechovají a s komunisty si zahrávají. Po zkušenostech z 20. století ale každý skutečný sociální demokrat ví, že komunista je jeho nejhorším nepřítelem (ano, nepřítelem, ne oponentem, politickým odpůrcem, nebo tak něco... komunisté věší a střílí lidi za jen trošku jiný než jejich názor, takže slovo „nepřítel" je na místě). Z toho mi vyplývá, že ti naši sociální demokraté asi nebudou skuteční. Možná jsem se velkým obloukem dostal k něčemu, co je dávno jasné, ale chtěl jsem ukázat, že cesta k eliminaci KSČ(M) existuje (celé by to pohodlně fungovalo kromě okamžiku, kdy by bolševici získali nad 50% - a to neměli ani v neblahých volbách roku 1946... a taky by se asi moc neměnila Ústava, což by bylo jen dobře...), že na její ne-realizaci má lví podíl ČSSD, to že ukazuje na zpochybnění demokratičnosti ČSSD, a to že je druhý, neméně důležitý důvod neospravedlnitelnosti konání Miroslava Kalouska - ze zásady, kterou deklaruje i KDU-ČSL, se má jednat jen se stranami jistě demokratickými.

S ČSSD jednala i ODS. Byť pro ODS nemám žádnou slabost, jeden rozdíl vidím. Ke všemu, co jsem výše složitě popsal, bych se mohl dostat daleko jednodušší úvahou - ČSSD počítá s podporou komunistů vlády, v které případně znovu zasedne, tedy jednání s ČSSD o takové vládě je jednání s komunisty, i když prostřednictvím ČSSD. Ale ODS s ČSSD o takové vládě nejednala. A také a hlavně - v té době se (doufám) představitelé ODS domnívali, že pan Paroubek komunisty jen straší a vyhrožuje. Pokud by se ukázalo, že to věděli a přesto s ním jednali, neměl bych pro ODS slovo omluvy. Jedinou čestnou cestou by pak bylo okamžité směřování k předčasným volbám. K tomu se ODS nakonec stejně dopracovala. Asi jí byla všechna společná hlasování poslanců za ČSSD a KSČ(M) málo. Obávám se, že přes uvedený rozdíl není jednání ODS od jednání KDU-ČSL tak daleko. Podstatný rozdíl je zejména v tom, že lidovci šli do neskonale většího rizika.

A konečně pan prezident Klaus. Pokud pověří sestavením vlády někoho, o kom bude vědět, že se hodlá opírat o podporu komunistů, budou karty na stole. Bude tím jen dokončen jeho „vývoj" od akceptování podpory komunistů jeho kandidatuře, přes jejich „zvaní na hrad". Možná jsme si mohli myslet, že je to jen smutné. Teď je však zjevné, že je to bylo a je pořádně nebezpečné.

A ještě otázka na závěr. Je „dobrou" tradicí naší politické scény, že to co se předvádí publiku není ani zdaleka tím, o co skutečně jde. Tak o co jde? Nebo že by byly masky dole? V jdené důležité věci určitě - a to v té, na kterou Konzervativní strana poukazuje již řadu měsíců nebo spíše let. Je tady diskuse o volebním systému a to s plnou silou. A je na stole i to, jaký má mít změna zamýšlený důsledek. Když je tohle „venku", nesvědčí to o nějaké zásadní změně priorit? Nevyskytlo se něco, co najednou z tohoto tématu učinilo téma podružné? Jisté je jedno: v podzimních senátních volbách se bude hrát o hodně. Bude klíčové, v pořadí významnosti škod, kolik senátorů z 27 zvolených bude za KSČ(M), duo ODS/ČSSD, ostatní parlamentní strany. Čím více nezpřažených, konzistentních, politicky vyzrálých osobností, tím větší naděje na zachování ústavního pořádku a zákonnosti v zemi. Ostatně soudím, že komunistickou stranu je třeba zakázat.

 

V Brně 25. srpna 2006

 

Jan Kubalčík

místopředseda Konzervativní strany

www.konzervativnistrana.cz