Autor: Jaromír Morávek

Kdo rozhýbe trh s půdou?

Na obzoru další gigantický tunel...

---

Zákon o prodeji státní půdy č. 95/1999 Sb. nakládá pouze s vyměřenou částí státní půdy a dopředu také řekl, kterým vybraným osobám českého původu ji umožní koupit. Byl přijat nikoli po vůli současné vlády, pročež ministerstvo zemědělství vydalo metodické pokyny, kterými je v podstatě dodnes prodej státní půdy zablokován, tedy pokyny, které nejsou dokonce ani podzákonnou normou, zato však jdou proti smyslu celého zákona a zajišťují, že kupec nemůže být právnická osoba a že s ní nebude moci nikdo 20-30 let zacházet jako se svou.

Stát tedy svůj majetek hned tak neprodá a devizoví cizozemci si na něj nesáhnou.

Jsou tu však ještě nestátní vlastníci zemědělské a lesní půdy, kterým brání otevřít trh s půdou ust. § 4 devizového zákona. Poptávka po půdě zvenčí přirozeně je a značná, a tak když to nejde zcela legálně, tak se jde jinou cestou a to třeba převody obchodních podílů soukromých českých společností na podílníky, kteří mohou být odkudkoliv.

Před vstupní branou do EU stojí proti vstupu do ní najednou oba výše uvedené problémy. A s nimi se objevují reminiscence na Sudety, když celá levice nemá německy mluvící světoobčany ráda. To již prý raději nizozemce či eskymáky. A je tu opět prosakující segregace, která nemá v dnešní ani vzdálené Evropě obdoby.

Přestože náš občan si může půdu kdekoliv, nejen v Evropě (a mnozí Češi již tak učinili), koupit, obráceně to prostě v Čechách nejde a nepůjde. Vychytralých argumentů s nacionalistickým pozadím a populistickými motivy jsou vždy k dispozici a k publicitě tisíce.

V českém pohraničí je po odsunu německy hovořícího obyvatelstva na 830 tisíc ha zemědělské a lesní půdy sice v českých rukou, ale co s ní, když ji nikdo nechce nebo jen za zvláštních podmínek, tedy skoro zadarmo a s okamžitým dispozičním právem (spekulativním a jen pro předem vybrané vlastníky). Nikdo s ní tedy skrze státní vlastnictví nechce hospodařit a stát ponese zodpovědnost; přestane si (samozřejmě) sám sobě platit daně a lynčovat se za divoké úhory.

A tak čeští privatizátoři trpělivě čekají, že ji dostanou zadarmo a ihned. Vždyť nikoho nevydírají. Ti by dokázali uspokojit zahraniční poptávku, ale, ale... Proto uchovejme ust. § 4 devizového zákona tak, aby nestátní vlastníci byli až po nás.

Pláč privatizátorů schovaný za nacionalismem a antisudeťátstvím bude veliký a bude trvat tak dlouho, až mu stát skrze Parlament naletí. Pokud stát vydrží, přejde je brzy chuť jí kupovat, když s ní nepůjde rychle spekulovat.

Přesto proti řádnému a otevřenému trhu s půdou nejsou žádné věcné argumenty a státu již vůbec nemůže být ničeho do nakládání se soukromým majetkem, ledaže by dopředu věděl, kdo smí zbohatnout a kdo nikoliv. Za odklady tedy stojí jenom lobby, která by hned levně koupila a obratem ruky s obrovským ziskem prodala.

K čemu je tedy ČR 830 tisíc ha půdy v pohraničí, když zůstane ladem. O jaké zvláštní vlastenectví zrovna jde? Kdo si dá dříve vlastňáka, aby prohra před sudetskou reminiscencí nebyla tak průhledná, se dá již očekávat. Pokud se však trh s půdou nerozhýbe, budou státní i nestátní vlastníci v dokonalé pasti skomírajícího, stále ještě převážně socialistického zemědělství. V největší pasti však zůstanou ti, kteří na půdě z různých důvodů hospodařit sami nikdy nebudou, nemohou, nenajdou nájemce ani kupce, ani nikoho, kdo by chtěl být půdou obdarován.

Poptávka tady již je, jenže stát nenabízí ani to, z čeho nic nemá. Komu to prospěje je již jasné. Předem připraveným "vlastníkům"!

Dovolím si závěrem v krátkosti shrnout katastrofický scénář: pod tlakem příslušných spekulantských lobby stát nejprve levně odprodá (dá se říct daruje) rozsáhlé pozemky a v zápětí zruší zmiňované ustanovení devizového zákona. Spekulanti levně nabyté pozemky obratem prodají zahraničním zájemcům a tučný zisk poputuje do jejich kapes.

Když na okamžik pominu fakt, že mezi diskutovanými majetky je mnoho takových, které mají své skutečné (leč z různých diskriminačních důvodů tzv. nevypořádané) majitele, existuje tedy proti zmíněnému "tunelu" dvojí obrana. Jasně deklarovat, že ust. § 4 devizového zákona hned tak zrušeno nebude - ztráta naděje na rychlý zisk spekulanty odradí (problém by to však v zásadě pouze oddálilo). Nebo otevřít obě možnosti zaráz - tedy dát všem, domácím i zahraničním zájemcům, shodné šance. Při plně konkurenčních cenách by bylo po spekulacích a stát by půdu prodal za tržní (vyšší) cenu.

 

V Branišovicích dne 23.3.2001

 

Ing. Jaromír S. Morávek

autor je místopředsedou Svazu vlastníků půdy a soukromých rolníků ČR

člen Konzervativní strany

---